29.12. RODINA A PŘÁTELÉ: Zabitý Ježíšek
Ondřej Neff
Je po Ježíškovi a v zámku i chaloupce se vyprávějí příhody o průběhu Vánoc. Vyprávějí se
zejména tam, kde se vyskytují malé děti, tento vzácný druh živočichů, který si už v
našich zeměpisných šířkách a délkách pomalu zasluhuje ochrany UNESCO. Toť se ví, že na
rokování v kavárně Rybka, které se konalo mimořádně v pátek namísto čtvrtka, se moc
neježíškovalo - domlouvali jsme novoroční výlet na Říp. Je to pravidelná akce, sraz je
dole pod Řípem na parkovišti, není třeba ničeho, než odhodlání, teplého obleku a dobrých
bot.
Příhoda již chci citovat pochází z okruhu jednoho mého známého, povoláním lékaře.
Těsně před Štědrým dnem se pán domu vrátil zchvácený z Prahy, zchvácený návaly v
obchodech a zácpami na ulicích a ulevil si slovy:
"Já zabiju Ježíška!"
To za přítomnosti svého potomka. Následujícího dne vnesl do obývacího pokoje stromeček a vrátil se do předsíně pro sekeru - sekerou chtěl opracovat kmínek, aby se vešel do
stojánku.
Potomek zahlédl sekerku a zaradoval se:
"Jé, budeme zabíjet Ježíška!"
A později tento odchovanec akčních filmů, ve kterých se zasekává sekera do hlav
obyvatelstva s nonšalancí, s jakou někdo jiný používá kapesníku, připomínal ještě v
jedenáct večer, kdy dárky byly rozdány a rozbaleny:
"Tak, a teď bysme ho konečně mohli zabít, ne?"
|