Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 28.1.2004
Svátek má Otýlie




  Výběr z vydání
 >ODBORY INFORMUJÍ: Přehmaty ministra Mlynáře
 >MROŽOVINY: Pohled do kuchyně U.S. Navy
 >POLITIKA: Daňová přiznání rovných a rovnějších
 >FEMINISMUS: Je sameček extravagancí přírody?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Senzace sezóny - zamrzlá Vltava!
 >PSÍ PŘÍHODY: Útok těžké kavalérie
 >FEJETON: Bratři Zemanové a major Mašín...
 >SVĚT: Preventivní války
 >KOMENTÁŘ: Hledání pravdy
 >GLOSA: Schizofrennost ODS
 >VRAZI ZVÍŘAT: Lidový dobytek s kulovnicí
 >NÁZOR: Strýček Sam
 >EKONOMIKA: Koruna by dále neměla oslabovat
 >Peníze: Leasing v AAA Auto: váhání se vyplácí
 >FEJETON: Soustružník Karel Božoň z Vítkovic stojí osm miliońů korun

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
28.1. MROŽOVINY: Pohled do kuchyně U.S. Navy
František Novotný

Již nějakou dobu je možno v knihkupectvích narazit na knihu "Letadlová loď" Toma Clancyho. Snad proto, že v Česku se tento Američan etabloval jako autor dobrodružných románů z vojenského prostředí, je obvykle kniha zařazena do regálů s beletrií, což je matoucí chyba. O žádný román se totiž nejedná, nýbrž o zajímavý literární hybrid, který kombinuje literaturu faktu se scénářem budoucnosti a esej o strategii a taktice s reportáží a výkladovým slovníkem. Tím vším kniha nabízí nejen fascinující pohled na konstrukci a provoz útočné letadlové lodi, ale poskytuje i širší obraz prakticky současné U.S. Navy, když byla psána v roce 1997.

Nakladatelství Jiří Buchal - BB/art mělo šťastnou ruku, když po tomto titulu sáhlo, byť již poněkud zavádějící název "Letadlová loď" ještě zúžilo podtitulem Průvodce po letadlové lodi. Tahle knížka je totiž mnohem víc než jenom průvodce po těchto obřích hladinových válečných plavidlech, jimiž prakticky disponují pouze USA.
Kde jsou letadlové lodi?, ptá se od časů F. D. Roosevelta každý americký prezident, když dojde k nějaké světové krizi. A právě od této otázky se Clancy v úvodu své knihy odpichuje k vysvětlení, v čem spočívá nenahraditelný strategický význam letadlových lodí a jejich operačních svazů (CVBG). Přítomnost, vliv a možnost volby - to jsou podle autora tři strategické atributy, jež může realizovat toliko svaz letadlové lodi a žádný jiný zbraňový systém. Již přítomnost jednoho takového svazu stačí "pacifikovat" ohnisko napětí kdekoli na světě, umožňuje USA účinně prosazovat svůj vliv globálně a ponechává jim možnost volby, jaký stupeň hrozby uplatnit.
Kniha tak čtenáře seznamuje s vojenskou doktrínou USA, jejímž nástrojem realizace jsou právě svazy letadlových lodí. Zásahy na Balkánu, osvobození Kuvajtu a loňská likvidace Saddámovy diktatury by prostě bez letadlových lodí nebyly uskutečnitelné, když získávat pozemní základny v zahraničí je pro USA stále obtížnější. Z hlediska strategických otázek je pak Clancyho kniha učebnicovou ukázkou "politické korektnosti". Použití oněch tří strategických atributů, s nimiž autor operuje a k nimž se v knize neustále vrací, aby čtenáři zdůvodnil enormní náklady (20 miliard USD) na takový zbraňový systém, jímž svaz letadlové lodi je, připomíná obcházení kočky kolem horké kaše. Přestože byl právě americkým admirálem, nikde v knize nepadne jméno význačného námořního teoretika Alfreda Thayera Mahana. Přestože americké letadlové lodi existují právě proto, aby učinily skutkem jeho doktrínu, nikde v knize o ní nepadne ani zmínka. Přitom Mahanově doktríně, která zhruba říká, že kdo kontroluje komunikace, kontroluje celý svět, jsou svazy letadlových lodí přímo šity na míru. To by ale zřejmě americký čtenář, potažmo daňový poplatník nerad slyšel a proto se autor jakékoli zmínce o Mahanovi vyhýbá jako čert kříži - a kontrola světa, kterou americké svazy letadlových lodí provozují, opisuje neutrálním výrazem "přítomnost", který převzal z oficiálních postojů U.S. Navy. V tomto ohledu je kniha čistě propagandistická, i když Clancy neváhá naznačit, že svět se bez kontroly neobejde, a kdyby se USA tohoto úkolu vzdaly, okamžitě by se o ni pokusil někdo jiný. Takže vzhledem k naivním představám, které v tomto smyslu v západní veřejnosti panují, je zástupné slovo "přítomnost" na místě.

Pohled do vnitřních poměrů loďstva letadlových lodí a U.S. Navy vůbec přináší další část knihy. Především to platí pro vřazený interview s admirálem Jayem L. Johnsonem, náčelníkem námořních operací (1997), kde se hovoří i o personálních otázkách. V další kapitole je popsána kariéra palubního pilota od náboru až po dosažení vlajkové funkce, neboť v americkém námořnictvu platí striktní zásada, že velitelem letadlové lodi či celého svazu může být jenom výkonný pilot. Autor se nevyhýbá ani problémům, jakým byla demoralizace následkem vietnamské války (hovoří přímo o morálním rozkladu), "zahnívání" koncem studené války a bojové nasazení žen.
V dalším se čtenář seznámí s organizací provozu na plovoucím letišti a to včetně takových detailů, jako jsou barvy přileb a vest jednotlivých složek palubního personálu. Nechybí ani historický přehled vývoje letadlové lodi a popis stavby plavidla třídy "Nimitz". Výrobní cyklus od první skici až po předání plavidla do služby trvá 10 let a v USA existuje již jenom jediná loděnice, která je schopna těžké letadlové lodi s jaderným pohonem stavět. Jelikož letadlovou loď dělá letecká výzbroj, je druhá polovina knížky věnována údajům o palubních letounech a jejich sestavě v rámci palubního leteckého křídla, jež z každé letadlové lodi operuje. Teprve při četbě si čtenář uvědomí, jak z hlediska koncepce jsou americké palubní letouny vlastně letité (30 a více let), jak neblaze se na bojeschopnosti U.S. Navy podepsal prezident Jimmy Carter v 80. letech a jak nesnadný byl přechod ze studenoválečné epochy do dnešního teroristického světa. Jestliže za studené války byly svazy letadlových lodí určeny a vyzbrojeny k ochraně námořních komunikací, tedy k ochraně vlastní a k ochraně dalších plavidel, a údery na pevninské cíle byly sekundární, neexistence globálního protivníka, jakým byl SSSR, a současná válka s terorismem vyžaduje zaměnit priority. Tu nejvyšší mají dnes "příbřežní operace" (vzdušné krytí námořních výsadků a ně navazující vzdušné údery do hloubi pevniny), čemuž se musela přizpůsobit skladba palubních letounů a hlavně výzbroj. Jak je nové palubní letecké křídlo sestaveno, se čtenář taktéž dozví, včetně přehledu řízených pum, střel a dalších podvěsů, jimiž se palubní letouny vyzbrojují.

K ideové výbavě uvědomělého budovatele komunismu též patřilo opovrhovat letadlovými loděmi. Komunistická propaganda do úmoru opakovala, že letadlové lodi v éře jaderných zbraní jsou anachronismem, obrovitým snadno zničitelným cílem, a proto je SSSR, záštita míru, nestaví. Ve skutečnosti to byly prachobyčejné kyselé hrozny, Sověti technologicky na stavbu útočných letadlových lodí s jaderným pohonem prostě neměli a když koncem 80. let přece jen patřičné technologie zvládli, ekonomicky již mleli z posledního a stavbu letadlové lodi "Uljanovsk" podle projektu 11437 zastavil rozpad SSSR. Nicméně i tato čistá letadlovka (všechny realizované konstrukce, od vrtulníkových křižníků třídy "Moskva" až po těžký letadlový křižník "Kuzněcov", byly hybridy raketových a letadlových nosičů) měla disponovat jenom "skokanským můstkem" a nikoli katapulty, jejichž konstrukci Sověti nezvládli ani do zániku své říše. Clancyho kniha v kapitole "Bojový svaz letadlové lodi: jak to funguje" názorně osvětluje to, co se za minulého režimu záměrně zatemňovalo - totiž fakt, že letadlová loď je sice obrovitá, nikoli ale snadno zničitelná - i ve světě jaderných zbraní a řízených střel.
Jejím mocným obranným štítem je právě koncepce bojového svazu letadlové lodi, v němž je letadlová loď jádrem dalších plavidel, raketonosných křižníků a torpédoborců, protiponorkových fregat a dokonce i stíhacích ponorek s jaderným pohonem. Kupříkladu ke svazu letadlové lodi "George Washington", na jejíž palubě se autor v roce 1997 zúčastnil třítýdenního cvičení JTFEX 97-3, tehdy příslušela 2. skupina křižníků-torpédoborců ve složení raketové křižníky "Normandy" a "South Carolina" (s jaderným pohonem) a torpédoborce "Carney" a "John Rogers". Prvé tří lodi jsou vybaveny automatickým systémem protiraketové obrany "Aegis", poslední disponuje dvojicí protiponorkových vrtulníků. To ale ještě není vše. Protiponorkovou obranu dále posilovaly raketové freagaty "Boone" a "Underwood" a bojovou sílu svazu násobily dvě útočné jaderné ponorky třídy "Los Angeles". Jako týlové zabezpečení byla navíc ke svazu přidělena zásobovací loď "Seattle" o výtlaku 53 000 t.
Bojový svaz letadlové lodi tak představuje nejen mohutnou údernou pěst, ale i prakticky nedobytelnou pevnost, když k protiraketovému a protiponorkovému deštníku doprovodných plavidel je třeba přičíst i obranu vlastními letouny, která je předsunuta téměř 1000 km od vlastní lodi. Každá letadlová loď disponuje vlastními letouny včasné výstrahy (Grumman E-2 "Hawkeye") a jako obrana před sovětskými protilodními střelami s tunovou nebo jadernou hlavicí, jež nosily hlídkové letouny Tu-16, Tu-95 a později nadzvukový bombardér s měnitelnou geometrií křídel Tu-22M "Backfire", obalili konstruktéři Northropu původní avioniku, výzbroj a pohonné jednotky příliš velkého a komplikovaného F-111 novým drakem, čímž vznikl stíhací F-14 „Tomcat“ schopný nosit až 6 dálkových PLŘS AIM-54 "Phoenix" jako mast na sovětské hlídkové bombardéry a jejich smrtonosný náklad. Jak vyplývá z průběhů většiny konfliktů, o úspěchu či neúspěchu útočníka by jako vždy zase rozhodlo přečíslení obrany.

Po reportáži ze cvičení JTFEX 97-3 autor v závěrečných kapitolách na fiktivním scénáři z budoucnosti demonstruje i to, jak tyto vnější a vnitřní prstence obrany bojového svazu letadlové lodi fungují. Koncem roku 2015 konfrontace mezi Indií a Pákistánem znovu přejde do horké fáze. Jenže nyní skončí výměnou jaderných úderů a v ohrožení se ocitne i malý ostrovní stát Srí Lanka, který se hodlá vymanit z indického vlivu. Podle Clancyho fikce dojde na Srí Lance k objevu ložisek skandia, které je nutnou komponentou nově objevené supravodivé slitiny a Indie vyšle expedici, aby si ostrov udržela. Podle rezoluce OSN, jež garantuje nezávislost ostrovního státu, je do oblasti vyslán americký bojový svaz kolem nové letadlové lodi "Colin Powell". Její bezpilotní průzkumný letoun "Global Hawk" napřed objeví indický námořní svaz s letadlovou lodí "Virat" (někdejší britský "Hermes") v čele. Diváci na celém světě pak mají možnost prostřednictvím kamer z "Global Hawku" spatřit v přímém televizním přenosu odvetný úder. Ze čtyř palubních letounů F/A-18E "Super Hornet" jsou odpáleny střely s plochou drahou letu nové generace ATA, jež v 15vteřinových intervalech dopadnou na palubu indické letadlovky a během 10 minut ji potopí. Pak, opět v přímém přenosu, šéf Sboru náčelníků amerických ozbrojených sil vyhlásí dvouhodinové příměří pro záchranné operace, což je i doba, kterou mají zbylé indické válečné lodi k tomu, aby mohly obrátit a beztrestně se vrátit.
Bojechtivý indický ministr obrany si ale vynutí na premiérovi povolení provést na Srí Lanku jaderný úder. Je odpáleno 6 balistických raket středního doletu s jadernými hlavicemi. Odpaly zaregistrují americké družice a získané údaje proudí do počítačů na palubách amerického křižníku "Cape St. George" a torpédoborců "Mahan" (takže zmínka o významném americkém námořním stratégovi přece jen v knížce je) a "Hopper" se systémem "Aegis", jež odpálí proti indickým střelám po jedné antiraketě "Standard". Tři útočníkovy střely s jadernými hlavicemi jsou zničeny, další salva "Standardů" likviduje ale jenom dvě. Zbylá indická střela proniká předsunutou obranou, avšak její hlavice je po oddělení zneškodněna antiraketou "Patriot" vnitřní ochrany.

I když ponecháme stranou celkovou věrohodnost nastíněného scénáře, nelze pochybovat o reálnosti v něm vylíčených námořních akcí. A zcela reálný je též slovníček zkratek, jímž autor (nebo překladatel?) knihu na konci opatřil. Spolu s důsledně uváděným rozpisem zkratek v textu pak umožňuje knihu používat též jako pomůcku pro orientaci v americkém námořním názvosloví a zcela nepochybně dobře poslouží překladatelům i těch skutečných Clancyho románů.
To navozuje otázku, jak dobře je přeložena sama kniha. Vzhledem k tomu, že české vojensko-námořní názvosloví v podstatě není ustáleno, výkon, který překladatel Lubomír Háčik podal, je velice ošemetné hodnotit. Již sporný je jeho převod hodností. Používá systém "korvetních a fregatních kapitánů" (ve shodě s obecnými slovníky), i když právě pro U.S. Navy by byl vhodnější převod do systému s "komandéry", který doporučuje i jazyková příručka NATO. V jiné literatuře se místo Háčikova "bojového svazu letadlové lodi" používá "operační svaz letadlové lodi". Je to ale chyba?
Podle mého názoru se překladatel s nástrahami této odborné knihy vypořádal velmi dobře. Téměř bezchybně u těch výrazů, kde žádné vzory prakticky nejsou, a paradoxně selhává tam, kde názvosloví ustálené je. Kupříkladu se neříká "turboventilátorový" motor, jak Háčik chybně překládá, ale "turbodmychadlový" a ještě lépe "dvouproudový" motor (viz Anglicko-český letecký slovník I. Řády).
Velice neobratně také zní fráze "letadlová loď s naftovým pohonem", použitá překladatelem na str. 102. Přesnější by bylo uvést "letadlová loď s kotli vytápěnými mazutem". Předchozí nepřesná formulace pak dovedla překladatele i k větě - "nastal čas rozloučit se se spalovacími pohonnými jednotkami", která sugeruje, že americké letadlové lodi snad používaly k pohonu spalovací motory, což je pochopitelně nesmysl. Správně mělo znít - "nastal čas rozloučit se s kotli vytápěnými mazutem".
To jsou ale detaily, které je třeba knize zaplňující panenskou mezeru v české vojensko-námořní literatuře odpustit. Horší je to s ilustracemi, které jsou odbyté a představují největší slabinu knihy. Fotografie, zřejmě naskenované z překládaného exempláře, jsou malé, šedé a neostré, plánky nevýrazné a v některých případech zmenšené až k téměř úplné ztrátě informace. I přesto by tato obsahově výjimečná kniha neměla chybět v žádné knihovně zájemce o vojensko-námořní tématiku.

Psáno v Praze 26. 1. 2004, recenzovaná kniha: Tom Clancy, Letadlová loď, průvodce po letadlové lodi, nakl. Jiří Buchal - BB/art, Praha 2003


Další články tohoto autora:
František Novotný

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku