Do jara daleko. Naštěstí jsou džíny univerzální kus oděvu a dají se kupovat vždycky, i uprostřed zimy. Ještě k džínám: slynou pověstí kalhot neobyčejně odolných, původně vyrobeny z plachty na pokrývání průkopnických vozů, na reklamním obrázku znázorněny džíny které nedokáže roztrhnout pár valachů. Moje zkušenost je jiná - džíny, jak by řekla maminka, na mně jen hoří. Jsou teď mizerné , anebo je moc nosím?
To je téma pro akademickou debatu. Krátce a dobře, jedny džíny jsem unosil, bylo třeba koupit jiné.
Vešel jsem do obchodu s džínami. Měli jich tu plné regály, desítky druhů. Zamířil jsem k jednomu fochu. Líbila se mi barva těch džín.

"Ty vám nebudou," mínila prodavačka.
"Já je aspoň zkusím!" namítal jsem. Od Vánoc jsem zase trochu zhubnul a tím i zpychnul.
"Jsou dámské," nepřestala kverulovat.
Pravda, tak daleko jsem od Vánoc ve své tělesné konstituci nešel.

Zavedla mě k pánským džínům. Nakonec jsem si jedny vybral, docela se mi líbily. Mrknul jsem na cenu - a ejhle, 499 korun!
Radši jsem šel pryč.
O něco později jsem o tom vyprávěl kamarádovi, o tom, jak by se člověk snadno napálil, že jsem našel docela pěkné džíny, ale nakonec se z nich vyklubal nějaký šmejd za pět stovek

"To nebyl šmejd. To ty jsi hňup!" mínil kamarád.
"Proč myslíš?"
"To sis nevšim, že jsou všude slevy. ?"

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku