Rtuťový sloupec se přehoupl přes hranici 10 stupňů Celsia. Je čas vytáhnout motorku z garáže! Však jsem taky kolem Sůzy obcházel po celou zimu skoro provinile. Jí se uvnitř nic neděje, ona neví, co se venku děje, že je tam sníh a led a že na motorce by vyjel jen šílenec nebo mesenžer čili mesík. Ano, mesíci jezdí celou zimu na mopedech a dokonce i na silnějších motorkách! Hrůzné podívání na ty kluky. My co už máme bolavá kolena upřímně litujeme ty, které to teprve čeká, a jezdit v mraze na motorce je přímá cesta k bolesti v kloubech.

Ono tedy 10 Celsia taky není žádné vedro. Však jsem si na kolínka opatřil návleky a v kožených gatích mám umělohmotné chrániče. Už v pondělí jsem začal dobíjet baterku a v úterý v poledne jsem přistoupil k obřadu Prvního Startování.

Napoprvé nechytla, až napotřetí škytla, pak chytla, ale dusila se a trvalo to dvě tři minutky, než se pořádně motor rozběhl. Kašlal a dusil se a když se prohřál, pěkně jsem ho poroštoval a on se rozezpíval ve dvanácti tisících!

Nejel jsem na žádný výlet - jezdil jsem po Praze kvůli digitální fotografii (viz Digineff.cz. První kilometry byly trochu napínavé - nezapomněl jsem, jak se na Sůze sedí? Ne, nezapomněl, došlo mi po nějakých pěti minutách jízdy. Jel jsem samozřejmě velmi obezřetně, na cestách a silnicích je plno štěrku a sem tam nějaká louže a ledík a bůhví co. Ale za ten pocit svobody to stojí! Jakmile bude nad deset - jsem v sedle. Je to úžasný pocit.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku