Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 4.2.2004
Svátek má Jarmila




  Výběr z vydání
 >ARCHITEKTURA: Tajuplná pražská pasáž U Závoje otevřena
 >PENÍZE: Podivná praxe pojišťoven
 >MROŽOVINY: Z pekla do stínu katedrály
 >REAKCE: Zelená na levačku aneb Proč nemohu být "novodemokratem"
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Letos poprvé na Sůze!
 >PSÍ PŘÍHODY: Není to pes, prase je to
 >POLITIKA: Komu Železný vezme hlasy
 >KAUZA: K Evropskému roku zdravotně postižených 2003
 >EKONOMIKA: Úrokové sazby možná vzrostou
 >SPOLEČNOST: Obchod s vojáky
 >KULTURA: Proč básníci neztrácejí přízeň diváků
 >GLOSA: Bílou hůl na vás, darebáci!
 >SVĚT: Nakřáplé filipíny 9 : Židé Asie
 >MÉDIA: Novinářská etika BBC
 >ZÁBAVA: Logická úloha

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
4.2. MROŽOVINY: Z pekla do stínu katedrály
František Novotný

Velký svazek v leskle černém přebalu s dynamickým názvem "Z pekla" představuje na českém knižním trhu i přes tu barvu bílou vránu. Podezřele dvojité autorství, Alan Moore - Eddie Campbell, jenom stvrzuje, že nejde o běžnou publikaci. A vskutku, již nadevření prozradí, že se jedná o klasický komiks s "bublinami", avšak v obří podobě. Komiks dali do klatby komunisté a oficiální "kamenná" kritika jím stále opovrhuje, přestože na Západě patří mezi běžné literární žánry. O to významnějším počinem je české vydání tohoto díla, neboť tím si nakladatelství Jiří Buchal - BB/art trouflo demonstrovat, že komiks unese románovou stavbu se vším všudy - s několika dějovými pásmy, časovými skoky a retrospektivami, s ponory do nitra jednotlivých postav a filosofickými odkazy. A ještě s něčím navíc - právě s onou obrazovou složkou.
V případě grafického románu "Z pekla" je autorem syrových a ponurých kreseb s velkými plochami černě Eddie Campbell. Bezútěšnost jeho ilustrací má svůj důvod, když scenárista Alan Moore si za námět zvolil případ sériového vraha Jacka Rozparovače - dodneška neidentifikovaného pachatele pěti vražd prostitutek, k nimž došlo v Londýně na podzim 1888. Nezodpovězená otázka, kdo byl vrah, již více než 100 let jitří lidskou zvědavost a v Británii vedla ke vzniku celého literárního odvětví, zaměřeného na tajemství Jacka Rozparovače - k vyhranění jakýchsi "škol" podle toho, koho badatelé ztotožňují s vrahem. K nejatraktivnějším verzím pak patří ta, jež vrhá stín na královskou rodinu (obdobně jako dnes domněnka, že smrt princezny Diany byla objednána), a právě tuto verzi si Alan Moore vybral pro svůj scénář.

Z anotací k jednotlivým kapitolám - vlastně ke každé kreslené stránce - jimiž scenárista knihu opatřil, pak vyplývá, že děj nevznikl bezprostředním autorským vyprávěním, ale je sestaven jakoby z prefabrikovaných modulů - ze scén a popisů převzatých z jiných literárních děl. Po stránce obsahové se tedy jedná o jakousi literární koláž, vystříhanou a slepenou z bohaté předchozí literatury o Jacku Rozparovači, o architektuře Londýna 80. let předminulého století a o viktoriánské Anglii vůbec, včetně zednářství a esoterických nauk, jež se tehdy pěstovaly. Grafický román "Z pekla" tak tvoří jakýsi ilustrovaný hypertext, kde místo kliknutí si čtenář, právě vnímající nějakou epizodu, může v anotacích nalistovat příslušný "odkaz". Kromě toho, že je možné toto dílo pokládat za horor, kriminální příběh, sociálně kritický román, psychologickou studii sadistického psychopata či antimonarchistickou agitku, lze se na ně dívat též jako na kriminalistickou rekonstrukci, na badatelskou práci z oboru "vědy" o Jacku Rozparovači. Z tohoto hlediska je pak škoda, že v knize chybí rejstřík pomocné literatury, koncentrovaný seznam titulů, jež jsou zmiňovány jako zdroje v anotacích.

Nicméně tím nejpozoruhodnějším, čehož je si možno na tomto grafickém románu všimnout - když si uvědomíme, že se jedná o dílo počítačového věku - je jeho magické zázemí. Samotný příběh Jacka Rozparovače, ať už jím byl kdokoli, je až drasticky materialistický. Prostě se jednalo o, byť krajně nechutné a děsivé, suše úřednické vyšetřování kauzy sériového vraha, kterého tehdejší kriminologie v plenkách nebyla schopna odhalit. Nebo nemohla odhalit, když jí to bylo z vyšších míst znemožněno. Ať tak či tak, šlo o logický rébus, který je ale v knize "Z pekla" překvapivě propojen s magickým pozadím. Čtenáři ihned z počátku známý pachatel není totiž jenom zednářem, který jedná na politickou objednávku, ale skutečným mágem zabíjejícím jako obřadník při ochranném rituálu ve prospěch mystického či archetypálního principu. V jeho případě se jedná o mužský princip spojený s apollónským kultem Slunce, jenž se musí bránit ženskému principu reprezentovanému poraženým měsíčním kultem bohyně Tiamat.
Ve čtvrté kapitole si vrah spolu s pomocníkem objíždí v kočáru své budoucí obětiště. Tvoří je pět stanovišť kolem chrámu sv. Pavla. Podle Bible sv. Pavla ponížili v Efesu vyznavači Diany, a jak Moore uvádí v anotacích, Dianiny rituály se v katedrále prováděly ještě v 16. století a zvyk objímat sloupy, což mělo napomoci plodnosti (a je svým způsobem vzýváním Velké Matky), praktikovaly Londýňanky ještě v roce 1925. Jelikož lze mytologickou postavu bohyně Diany interpretovat jako symbol ženství, snění a podvědomí, v pachatelově magické mysli je tak dóm sv. Pavla centrem nepřátelského kultu, jehož vyzařování je třeba neutralizovat rituálními oběťmi v bodech, které naopak bývaly v minulosti svatyněmi apollónského kultu. Že taková místa lze na uzemí kdysi římského města Londinium nalézt, je nasnadě, avšak to, že na mapě moderního Londýna vytvořily posvátný pentagram, svírající ve svém středu katedrálu sv. Pavla, překvapilo i samého autora. Nasnadě je také to, že oběťmi musely být prostitutky, neboť převzaly původní poslání chrámových nevěstek, sloužících svým tělem vyznavačům ve všech kultech ženských božstev. Obětování služebníků protivníka pak generuje největší ochrannou sílu.
Z hlediska hlubinné psychologie je Mooreova konstrukce bez vady. Neboť čeho by se pokrytecký a násilnický viktoriánský muž - neustále se potácející od pruderie manželské ložnice, kde se nesmělo rozsvítit, až k bezuzdným bordelovým orgiím s příliš často naplněnou hrozbou pohlavních chorob - měl ve svém nevědomí bát více než ženského principu, než vzpoury své vlastní pravé mozkové hemisféry, kde podle tehdejších poznatků "ženství" sídlilo?

Zdá se, že ono pozoruhodné propojení reálného děje či události se zdánlivě odtažitým magickým pozadím, respektive s mysticky chápanými pohnutkami, patří k základním kamenům současné literární tvorby. A to bez ohledu na hranice a národnost autora. Důkazem budiž česká próza "Stín katedrály" z pera Miloše Urbana, kterou vydalo nakladatelství Argo. Dvojitou strukturu této knihy - reálnou a magickou - podtrhuje i její jedinečné grafické ztvárnění. Celostránkové ilustrace Pavla Ruta jsou překryty průsvitkami s doplňujícími kresbami, které posouvají smysl kresby podkladové, respektive odhalují její skrytý esoterický význam.
Jedná se o dílo komornější, než je grafický román "Z pekla", takže jako "montážní prefabrikát" zde figuruje pouze Dantovo "Peklo" a jako "němá" základová pilota Fulcanelliho "Tajemství katedrál". Ostatně název této bible všech alchymistů zaznívá ozvěnou i v samotném názvu Urbanovy knihy.
Podstatné je, že autorův přístup je zcela totožný s přístupem Alana Moorea. I zde se čtenář setkává s kriminální kauzou série vražd, jež jsou zcela reálnými skutečnostmi a také jsou tak mladou kriminalistkou Klárou chápány. Nicméně logická analýza a racionální vrstva vnímání na odhalení pachatele nestačí - jako v podání Alana Moorea nestačilo ani na odhalení Jacka Rozparovače. Anglický scenárista a český prozaik tak bezděky kladou rovnítko mezi racionalitu konce 19. a 20. století a demonstrují její nízkou schopnost reagovat na činy, které mají kořeny v odvrženém magickém myšlení. Klára za svoji neschopnost vcítit se do rituálního charakteru vražd (když formálně rozpoznat je samozřejmě dokáže) zaplatí zmrzačením a málem životem. Je to její protihráč Rops, jemuž je magické myšlení blízké a jenž je současně cílem provozovaného rituálu, který nakonec magickou architekturu vražd pochopí a vysvětlí. Rituální vraždy jsou mu adresovány proto, protože pachatel, jenž se pokládá za jeho spirituálního otce, ho vnímá jako zrádce a lidské oběti mají vygenerovat kouzlo, jež marnotratného syna vymaní ze "ženského zajetí", aby mohl opět sloužit mužskému principu, zde křesťanskému Bohu, který je vlastně transformací apollónského kultu a svou jediností taktéž symbolem Slunce.

I zde je tedy kriminální příběh, který se obecně chápe jako to nejrealističtější, co se dá v próze vytvořit - kriminální román je v podstatě ikonou logické analýzy a tudíž racionalismu - přetažen za hranici reality a opatřen transcendentální spouští. Někdo by v tomto přesahu mohl vidět jenom řemeslný trik - vysvětlení, proč si autoři takto počínají. Popsaná architektura totiž poskytuje největší dramatický oblouk, dalo by se říci parabolický, když jedno jeho ohnisko - to mystické - leží v nekonečnu.
Osobně soudím, že příčiny jsou širší a nepochybně k nim patří i to, co se označuje jako "duchovní vyprahlost" současného člověka. Podle profesora Gulla, klíčové postavy grafického románu "Z pekla", sídlí v levé hemisféře lidského mozku rozum, logika, věda a apollónské dovednosti mužského principu, kdežto v pravé přebývá magie, umění a šílenství a nevědomí, jehož symbolem je Měsíc ztotožňovaný s principem ženství. Jestliže tedy pachatelé v obou knihách vraždí ze strachu před ženským principem, respektive ze žárlivosti na tento princip, a knihy jsou pak reflexí na "duchovní vyprahlost", danou ujařmením pravé hemisféry a odvržením nevědomí, z čehož vyplývá ztráta pocitu posvátnosti v moderní době, nejsme na tom ještě tak špatně. Je přece jenom lepší hledat ztracenou rovnováhu z pozice ratia a páchat příslušné rituály čtením (a psaním) takovýchto knížek než skutečně kuchat v Londýně prostitutky či na Hradčanech mordovat faráře. Je přece lepší dostat se z pekla činu alespoň do stínu katedrály, kde sídlí Pán všech her.

Psáno v Praze 3. 2. 2004

Recenzované knihy:
Alan Moore, Eddie Campbell, "Z pekla", překlad Viktor Janiš, Jiří Buchal - BB/art, Praha 2003
Miloš Urban, "Stín katedrály", Argo, Praha 2003


Další články tohoto autora:
František Novotný

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku