Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 6.2.2004
Svátek má Vanda




  Výběr z vydání
 >PENÍZE: Pomlčka za čtyři a půl tisíce
 >SPOLEČNOST: Ani křesťan, ani slušný
 >FEJETON: Gde zje, huju?
 >ŽIVOT: Pozor na program NaDoma.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Sodovky
 >PSÍ PŘÍHODY: To jsem to zase jednou vymňouk
 >SPOLEČNOST: Podivná debata o vymírání Čechů
 >SVĚT: Nečasté vládnutí po přeslici
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >NÁZOR: Grossova fronta Dnes: žerou mu hlídací psi z ruky?
 >GLOSA: Další střet ministryně Součkové a předsedy Ratha.
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >GLOSA: Devětadevadesát slov pro MF Dnes
 >PŘÍBĚH: Bumerang
 >REAKCE: Zelení jsou v pořádku, problém má Pavel Pečínka

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zdraví  
 
6.2. GLOSA: Další střet ministryně Součkové a předsedy Ratha.
Václav John

Oba jsou mediálně vděční, ona jako převážně neschopná šéfová rezortu zdravotnictví, on zase jako převážně všehoschopný šéf ČLK. Oba jsou obecně směšní, ale..... Na první pohled anekdotický příběh receptů může mít třeba velmi vážné, neveřejné, příčiny a důsledky. Pojďme si to trochu probrat.

O co jde. Ministerstvo zdravotnictví chce aby každý lékař pacientovi řekl, zda mu předepisuje lék bez doplatku, nebo z doplatkem, a proč. Také chce aby to na receptu vyznačil, a jeho opis uschoval. Normálně tedy věci, co by neměly ani jedné straně podstatně vadit, pokud nebudou příliš byrokraticky zatěžující. Proč tedy vznikla až hysterická reakce lékařů?

Takže si vyjasněme námitky lékařů. Od těch logických, až po nelogické. Pokud by se recepty archivovaly navěky, byly by třeba krabice, kufry, zvláštní místnosti, jak trefně pravila jedna z řady předsedů různých lékařských organizací. Mohly by to být třeba až celé budovy, dodávám já. Ovšem běžně každý doklad má úložnou dobu po jejímž uplynutí se skartuje, a paní ministryně již řekla, že by to mohlo být od tří měsíců do jednoho roku, tedy žádný skutečný problém.

Stejná lékařská paní předsedkyně tisku sdělila, že se budou muset vrátit k tužce a kopíráku, aby mohli vyhotovit kopii. I značně malé dítko školou povinné ví, že z počítače lze vytisknout libovolný počet výtisků, ba dokonce, že jejich počet lze snadno dopředu naprogramovat. Ona to zcela jistě také ví také, proč to zapírá?

Ten největší předseda zase říká, že přece nebudou obtelefonovávat všechny lékárny, aby zjistili jak velký doplatek ta která ke konkrétnímu léku má. Ale vždyť jde jen o to říci pacientovi, že lék je s doplatkem, a na to pro informaci jest takový seznam. Zase i ta poslední babička už dávno dneska ví, že každá lékárna chce jiný peníz, ale jen u léku s doplatkem. Proč se předseda, a řada dalších lékařů tváří, že oni tuto informaci nemají?

Ministerstvo tvrdí, že smyslem je informovanost pacientů, možnost kontroly co je na receptu, snížení výdajů za léky a podobné "zanedbatelné" věci. S nadsázkou by se tak téměř dalo říci, že určitá část lékařů si nepřeje snížení výdajů na léky a snížení bohatnutí farmaceutických firem. Kdo je dealerem, kdo není? Co je o zdravotnictví, co je o pacientovi?

Třeba je v tomto nařízení něco neobratného, třeba i dost, ale určitě nic zásadně poškozujícího zdravotní péči. Dokonce ministerstvo dodává, že to znemožní pacientům recepty upravovat. Proč tedy ty hrozné reakce a sepisování petic, místo případných návrhů na vylepšující úpravy.

Co když jde o něco jiného. Tento způsob také umožní poznat kolik receptů bylo pacientům vystaveno a předáno, o kolik víc, méně, s jakým obsahem jich bylo opravdu bylo v lékárnách zaevidováno a tak podobně. Manipulace s recepty je možná že všech stran a archivace je v tomto případě nepříjemná. Je možno snadněji následně dát dohromady různé statistiky, třeba kdo kolik drahých léků předepisuje, kdo se zaměřuje na určité firmy, a dalších tisíc věcí. Zdravotní pojišťovny by mohly dělat mnoho různých závěrů. Působí to skoro dojmem, že nemusí jít o etiku, papírové nebo jiné nic, ale může jít i o peníze. A o ty jde ve skutečnosti vlastně vždy. Je to fuj, není to fuj? Že asi něco na distribuci léků je, potvrdil sám velký předseda. Navrhl vydávat léky rovnou u lékaře a hlavně, hned tam pro jistotu vybírat doplatky! Pryč se zbytečnými prostředníky, proč se dělit, dodávám já!

Jinak mi z toho všeho vychází pocit, že české zdravotnictví je "Augiášův chlív", léková politika pak zvláště, a lékaři na něm nejsou bez malé viny. Asi je možné jen jedno řešení. Ministrem už žádný lékař, ale nemilosrdný manažer, který vezme "u huby" zdravotnické zaměstnance i pacienty a zavede ekonomické fungování rezortu. Utratit se dá jen tolik, kolik se vybere. Je to jednoduché, každý z nás, většinou, to umí, protože to dělá denně doma. Jsem téměř přesvědčený, že přes všechna z toho vzniklá nepříjemná omezení, by z toho pacienti vyšli lépe, dokonce mnohem lépe, než lékaři.

Současný stav mi připomíná chování komunistických vojenských lampasáků. Ti, ač povinně ateisté a tak dialektici, se denně modlili za dvě věci, aby nebyla válka, a aby nebyl mír. Doktoři, přesněji jejich bafuňáři, se teď modlí také za dvě věci, aby zdravotnický systém úplně nezkolaboval, ale také nebyl uveden do úplného pořádku.

Ještě jeden soukromý důvod, proč mě neadekvátní reakce některých lidí připadají podivné. Paní doktorka ke které chodím, mi už sama a řadu let říká, který lék je bez doplatku nebo ne, stejně jako asi většina normálních doktorů. A nijak je to nebolí. To, sice je jen zanedbatelná, ale přece jen důležitá úvaha, že všichni doktoři nejsou naštěstí úplně stejní.

A ještě jedna nepodstatná, ale provokující věc. Moc by mne zajímalo, zda paní ministryně, v závěru kariéry, šlápla na nohu některým lékařům schválně, nebo to bylo jen obyčejným byrokratickým omylem?




Další články tohoto autora:
Václav John

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku