Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 21.2.2004
Svátek má Lenka




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Špidla, Turecko a my.
 >REAKCE: Otec u porodu a porod doma?
 >POSTŘEH: O pucích
 >MOBY DICK: Problémy s barvou
 >NÁZOR: Orgán státní moci ušetřil peníze poplatníků
 >POLITIKA: Školství v zajetí politických handlů
 >POLITIKA: Vládní "vadí - nevadí"
 >MÉDIA: Kotel čili Banalizace demokracie
 >FEJETON: VIP k VIPu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Gramofony
 >PSÍ PŘÍHODY: Migrace psů v malém
 >SPOLEČNOST: Přirozené nepřirozenosti
 >Z KNIHY: Vodnář (2.část )
 >ZE ŽIVOTA: Ostraváci
 >POSTŘEH: O čínské pizzerii

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Náš rybník  
 
21.2. TÝDEN V TRAPU: Peníze v trapu...
JITA Splítková

Kolik vtipů a žertovných skečů bylo napsáno na téma "stojky po výplatě". Ženština velikosti mamuta v nich vytřepává poslední korunu ze svého hubeňoučkého manžílka. Stojka po výplatě není nic až tak vzácného. Dotyčný pak dostane peníze na obědy, na tramvajenku, na … no to už mu musí stačit. Každý stojkař se pak raduje, když vydělá peníze, o kterých manželka neví, a jsou jen a jen jeho. Ten krásný pocit jít si koupit třeba pivko. Ta svoboda, ale pro jistotu si jdou na pivínko do hospody na druhý konec města…
Méně vtipů (tedy nevím o žádném, ale to nic neznamená) je na další druh zvláštního "rodinného spoření" a to tzv. "počítání hrachu do hrnce". Kuličky hrachu povětšinou počítají zase muži ženám (manžel manželce) a je to činnost k popukání zrovna tak, jako nucení ke stojce.
Takový počtář přesně odměřuje skoro vše - zubní pastu, toaletní papír (každý den se diví kam mizí a ptá se, co s nim ostatní dělají). Ještě víc než toaletní papír počtáře baví odměřovat podíly jídla pro jednotlivé členy domácnosti. Jedna snědená čokoládová tyčinka mimo jeho plán v něm vyvolá záchvat zuřivosti. Nechá si nastoupit všechny členy rodiny a vyslýchá je, kdo z nich snědl onu tyčinku. Rodina zblblá věčnou buzerací samozřejmě zatlouká, že by kdokoliv z nich něco snědl (hloupě tvrdí, že nikdy v životě neviděli žádnou tyčinku, natož aby ji snědli). A tu přichází druhá fáze - usvědčení, počtář se vrhne ke koši (když byl vynesen, jde do popelnice) hrabe, hrabe a nakonec vítězoslavně vyzdvihne nad hlavu obal od inkriminované pochoutky. Pod tíhou důkazů (většinou v pláči) se někdo přizná… a život v této rodině jde dál… Každý den svému hlavnímu účetnímu vykazují své výdaje a příjmy, každý den jim ten jejich počtář zkontroluje peněženky...
Toto jsou dva extrémní příklady ekonomiky a nakládání s penězi na rodinné úrovni, najdou se tak extrémní příklady i na státní úrovni? Najdou, nejsou tak k smíchu, spíše vyvolávají skřípění zubů daňových poplatníků a vůbec všech občanů.

Příklad prvý - to se nám to hoduje, když nám stát platí:
Pořadatel Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, společnost Film Servis (firma kterou vlastní Jiří Bartoška), podle šetření Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) v letech 1999 až 2002 použil 35 miliónů korun v rozporu se zákonem. Organizaci filmového festivalu pro karlovarskou nadaci od roku 1999 zajišťuje firma Jiřího Bartošky. Dotace jeho společnosti Film Servis dodává Ministerstvo kultury. V letech 1999 až 2002 mu poskytlo celkem 67 miliónů korun. My ministerstvu vytýkáme, že žádným způsobem nekontrolovalo, jak pořadatel festivalu se státními dotacemi hospodaří, řekla včera Haló novinám tisková mluvčí NKÚ Julie Šebelová. Podle jejích slov NKÚ přišla na to, že pořadatel filmového festivalu peníze dále přerozděloval. Téměř celou polovinu vyplácel například dodavatelům, které vybral bez výběrových řízení. (Novinky, ČTK, NKÚ).

Příklad druhý - urvi na nich, co urvi:
V roce 1998 Boeing se velice výhodně (za miliardu) vetřel do Aera Vodochody.
Jeho kapitálový vstup do Aera Vodochody schválila 7. 5. 1997 ještě vláda Václava Klause . Zároveň s tím vyjádřila souhlas se zahájením jednání o konkrétních podmínkách kapitálové účasti Boeingu ve Vodochodech.Na konci roku 1997 však Klausova vláda za dramatických okolností padla a Boeing z nového rozložení politických sil v ČR vytěžil neobvykle příznivé smluvní podmínky. Vystupňováním tlaku na nástupnickou, tedy Tošovského vládu dosáhl, že na sebe vzala veškeré záruky za úvěry pro společný podnik Boeing - Aero. Šlo o sumu 37 miliard korun. Boeing se tak zbavil jakéhokoliv podnikatelského rizika. Tyto podmínky schválila vláda 30. 3. 1998.(NOVINKY)

Za šest let se mu podařilo dostat Aero do červených čísel, čili do mínusu a zbavit se tak možného konkurenta (jiná americká firma (Ayres corporation) takto "pracovala" na Letu Kunovice). Stát se probral a chce Aero zpátky, Boeing nic nenamítá - bodejť - vložená miliarda se mu velice výhodně zúročí - podle smlouvy mu stát musí dát za zpětný nákup jeho podílu devět miliard… tak mi to připadá jako ta stojka po výplatě. Náš stát je vůbec vůči velkým a zahraničním podnikatelům zázračným oslíčkem otřes se. V čípak kapsičkách se ocitají zlaťáčky, jako dík za jednotlivá otřesení se? To by se musel stát nefalšovaný zázrak, aby to vyšlo najevo. Někdo ví, někdo má a někdo vydává.

JITA Splítková


Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku