Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 28.2.2004
Svátek má Lumír




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Kde ve světě se mají Češi angažovat ?
 >REAKCE: Slovensko
 >REAKCE: Špeditéři
 >NÁZOR: Náš člověk v
 >MOBY DICK: Stachanovci v Českých Textárnách plní na 105 %
 >SVĚT: Umění imitovat umění
 >NÁZOR: Kdo vládne
 >NÁZOR: Češi do boje!
 >GLOSA: Nominace Teličky je další omyl Špidlovy vlády
 >KULTURA:České moře v osmnácti přílivech
 >LIDÉ: Vzpomínáme Karla Kryla
 >FEJETON: Fotbalový rozhodčí s vysílačkou a na umělé trávě?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - sovětští vynálezci
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak se Vločka zaběhla
 >FEJETON: I duchovně orientovaný Velbloud volá: "Baníčku, my jsme s tebou!"

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  >>  Armáda  
 
28.2. NÁZOR: Češi do boje!
www.infoservis.net

Zřejmě 108 příslušníků české 601. skupiny speciálních sil by mělo v nejbližší době odletět do Afghánistánu, kde se zapojí do protiteroristické operace Trvalá svoboda. Protože speciálních jednotek je v Afghánistánu nedostatek, velení koaličních sil už jistě má rozpracováno několik variant, kam české průzkumníky poslat. Tyto plány samozřejmě podléhají přísnému utajení, a tak o budoucím nasazení průzkumníku lze jen spekulovat.

Proti Al Kajdě nebo proti banditům?

Z dosavadního průběhu operace lze odvodit dvě základní varianty nasazení. Jako první přichází v úvahu skutečná honba za Al Káidou na jihovýchodě země. Její pohlaváři a řadoví bojovníci jsou v situaci štvané zvěře na útěku. Pohybují se po obou stranách afghánsko - pákistánské hranice (více na takzvaných kmenových územích Pákistánu) a veškerou svoji energii věnují tomu, aby unikli pronásledovatelům. V přímém boji proti koalici vyvíjejí jen minimální aktivitu.

V případě nasazení proti Al Káidě by tedy šlo hlavně o zpravodajskou činnost. Druhou variantou je nasazení proti probouzejícím se guerillám Talibanu a různým skupinám nespokojených polních velitelů. Taliban se sice nedávno distancoval od spojení s Al Kajdou a své aktivity považuje za boj proti okupaci země, ideály řadových bojovníků ale už tak vzletné nejsou. Komanda vybavená kalašnikovy, pancéřovkami a lehkými motocykly bojují proti koaličním a afghánským vojákům, ale také olupují nevinné civilisty. Nasazení proti Talibanu by už tedy bylo spíše bojovou činností, které vzhledem k náročnému zpravodajskému výcviku jednotky nelze označit jinak než plýtvání silami.

Jako šité na míru pro české průzkumníky se ukazuje způsob o kterém nedávno na tiskové videokonferenci z Kábulu hovořil velitel koaličních sil v Afghánistánu David W. Barno. Asi před třemi měsíci změnila koalice taktiku a omezila velké pátrací akce tisíců vojáků, které nepřinášely požadovaný efekt a jen dráždily místní obyvatele. Místo toho rozmístila po vesnicích malé jednotky po 40 lidech. Jejich posláním je udržovat dobré styky s vesnickými komunitami a získávat tak zpravodajské informace - další jednotky, takzvané Provinční rekonstrukční týmy, by měly reagovat na přání vesničanům a pomáhat jim například vyvrtat studnu nebo postavit školu..

Pozor na každém kroku

Analytik amerického Centra pro mezinárodní strategická studia Anthony H. Cordesman, označuje zpravodajskou činnost za velkou slabinu koalice. Informace získané v terénu hodnotí jako využitelné až po pečlivé analýze, často natolik překroucené, že mají naopak negativní efekt. Příčina je v uzavřenosti afghánské venkovské společnosti, obzvláště to platí o Paštunech z jihu Afghánistánu, kteří jsou tradičně nedůvěřiví ke všem příchozím. V záležitostech, které považují za svoji vnitřní věc, před nimi mlčí. Je prakticky vyloučeno, aby člen venkovského kmene dobrovolně prozradil cizinci, kdo má doma zbraň, kdo po nocích klade miny na silnici, nebo kdo ukrývá podezřelé hosty. Kmenoví stařešinové cizince nevnímají jako partnera, ale jako prostředek k prosazení svých zájmů. Koalici se například běžně stávalo (a v menší míře se tak děje dodnes), že se nechala zatáhnout do konfliktu mezi dvěma znepřátelenými polními veliteli jen na základě udání od jednoho z nich, že jeho rival patří k Al Káidě.

Vojáci se tedy budou muset především zorientovat v zákonitostech místní společnosti. Musí na jednu stranu naladit vztahy s lidmi v oblasti, kde budou působit - a na druhou stranu informace od nich pečlivě ověřovat a nenechat se vodit za nos. Svou roli bude hrát i spolupráce s jednotkami afghánské národní armády nebo provládních milicí, kde ale velitelé ale uvažují obdobně jako kmenoví stařešinové. I když příslušníci jednotky už několik měsíců pilují místní jazyky, bez průvodců a tlumočníků z řad místních obyvatel se neobejdou. Budou ale muset věnovat mimořádnou pozornost jejich výběru, aby vyloučili případné špiony a lidi v poli zcela neschopné a neznalé situace.

Afghánistán ale není peklo na zemi a s drtivou většinou lidí tam lze vyjít po dobrém, vidí-li na straně cizince ochotu k respektování místních zvyklostí. Za řadou incidentů z minulosti totiž byla pouhá neomalenost ze strany koaličních vojáků - například že si dovolili sáhnout na ženu nebo vstoupili do domu bez povolení hlavy rodiny - což pro místní znamenalo smrtelnou urážku a tak se za ni odpovídajícím způsobem pomstili. Je třeba dávat si doslova "pozor na každém kroku" - kromě guerill a konzervativních stařešinů jsou tam i stovky tisíc min, nastražených ještě v osmdesátých letech za války proti Sovětům.

Tomáš Vlach

Autor je redaktorem Infoservisu, v Afghánistánu působil jako novinář a humanitární pracovník.

Článek byl ve zkrácené podobě uveřejněn v deníku Lidové noviny.

Více k tématům krizových oblastí na internetových stránkách Infoservisu.


Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku