Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 3.3.2004
Svátek má Kamil




  Výběr z vydání
 >ZE STARÝCH NOVIN: Slovan 1850 - 51- článek: Vojsko
 >GLOSA: Různý metr na "porno"
 >ARCHITEKTURA: Pražské jaro s moderní architekturou v autentickém prostředí
 >MROŽOVINY: Blýskání na nové časy
 >RODINA A PŘÁTELÉ: No, trochu si postěžovat můžu
 >PSÍ PŘÍHODY: Ještě jedno setkání s velkým černým chlupatým psem
 >MEJLEM: Vtip, co vlastně není vtipem
 >NÁZOR: Černí Baroni v US-DEU jsou stále aktuální.
 >EKONOMIKA: Evropští investoři spekulují na pokles úroků
 >OSN: Mezinárodní den žen 2004
 >POLITIKA: Slovenské příklady
 >PENÍZE: Poslední bankovní pole nezorané
 >MÉDIA: Český tisk: opravdová bída?
 >FEJETON: Vařící muž
 >DOPRAVA: Nový bezpečnostní systém na silnicích Evropy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
3.3. MROŽOVINY: Blýskání na nové časy
František Novotný

Poněkud netradičně začínají tyto Mrožoviny dvěma citáty, neboť pregnantně vyjadřují to, co by autor nedokázal tak přehledně formulovat:

1.Dokonce i dnes je většina antropologů a zástupců společenských věd pevně přesvědčena, že jim evoluce nemá co říci. Lidská těla jsou podle nich produktem přírodního výběru, ale lidskou mysl a chování vyprodukovala "kultura", přičemž lidská kultura prý není odrazem lidské přirozenosti. Opak je údajně pravdou. Tento pohled nutil společenské vědy, aby se soustředily jen na rozdíly mezi jednotlivci a kulturami a aby tyto rozdíly přehnaně zdůrazňovaly. Pro mě jsou však na lidech nejzajímavější ty rysy, které jsou nám všem společné bez ohledu na různé kultury, z nichž pocházíme; jevy jako gramatický jazyk, hierarchie, romantická láska, sexuální žárlivost, manželství apod. To vše jsou flexibilní instinkty charakterizující náš druh, které jsou stejně nezpochybnitelným produktem evoluce jako naše oči a palce.
(Matt Ridley, "Červená královna", str. 143)

2.Začíná se blýskat na nové časy? "Biologie" totiž v posledních přibližně 20 letech přišla na spoustu zajímavých věcí. Natolik zajímavých, že D. Massey v roce 2002 v prezidentské řeči oslovil Americkou sociologickou společnost slovy: "Skutečností, že jsme sociální bytosti, jsme si dovolili zatemnit biologické základy, na nichž v konečné instanci spočívá naše chování." Probudilejší sociologové varují své kolegy už dlouhou dobu; bude-li "biofobie" v oboru pokračovat, začne sociologie být pro veřejnou debatu v rostoucí míře lhostejná... Předpovědi evoluční sociologie se týkají sociální směny, rozdílů v chování žen a mužů, volby pohlavních partnerů, chování nejmenších a malých dětí, odhadu záměru lidí, s nimiž vcházíme do styku, i volby přátel, trestání lidí, kteří "vezmou a nevrátí", vlastností, které mají všichni lidé na světě bez ohledu na příslušnost ke své kultuře společné, tedy kulturních univerzálií... Druhým směrem úvah je význam geneticky podmíněných rozdílů mezi lidmi. To je minové pole - z ideologických důvodů... Opět je nutné předejít nedorozumění; geny nestojí "proti" kultuře. Jde o druh vzájemné interakce. Sociální vztahy mohou geneticky dané možnosti rozvinout, naplnit, omezit nebo zničit. Geny (neví se které, ani kolik jich je) prokazatelně a do značné míry ovlivňují inteligenci, poznávací schopnosti, základní "vlastnosti osoby", jejichž příkladem je extroverze a introverze, výskyt schizofrenie, deprese, plodnost, věk, v němž se absolvuje první sexuální styk. A také delikvenci, míru religiozity (nikoli druh vyznání), některé druhy poruch osobnosti... vztah k drogám a alkoholu.
(František Koukolík, článek "Svítá?", víkendová příloha HN 8/2004.)

Čtenáři, kteří dlouhodobě čtou Mrožoviny, články věnované společenským problémům, jistě poznají, proč jsou zde tyto citáty uvedeny. Přesně definují stanovisko, které ve svých textech zastávám a které právě proto bouráním mýtů a "biologičností" mnohé z nich irituje. Chápu, že je obtížné a pro mnohé lidi přímo tabu si přiznat, že se svými pohnutkami máme blíže ke gorilám a šimpanzům než k andělům nebeským. A ještě více se našemu smyslu pro rovnost a sociální spravedlnost příčí představa, že na svět vůbec nepřicházíme rovni, ale někteří jako genoví boháči a druzí jako chudáci. Princip skutečně rovné a nikoli rovnostářské společnosti je pak v tom, že si, za prvé, připustí tuto omezující skutečnost, a za druhé, se znalostí tohoto handicapu dá každému jeho šanci.

Metla na ideologie
Odbourání "biofobie" povede především k tomu, že do humanitních věd proniknou přírodovědné metody, když evoluční biologie pracuje s exaktním pozorováním, se statistickými a korelačními metodami, počítačovým modelováním a pod. Znamená to, že dosavadní "měkké" filozofické argumenty založené na výkladu podle formálních pravidel budou přinejmenším doplněny "tvrdými" argumenty přírodovědnými. Což je špatná zpráva pro všechny, kteří nenávidí matematiku a utíkají před ní třeba na studium dějin umění. I tam dříve nebo později dorazí evoluční pojetí se statistickými metodami a počítačovým modelováním.
Důležitější ale je, že pokud dojde, jakože dojde, na "evolucionalizaci" společenských věd a případně i filozofie (evolučního zdůvodnění proč myslíme, jak myslíme), zúží se důkladně prostor pro ideology všech druhů. Zúží se prostor pro ideově zabarvené výklady světa, jež obvykle vycházejí z uměle vyhroceného sociálního protikladu, jenž se dá vyhrotit jenom za podmínky, že je opominuta biologičnost člověka. Tak komunismus postavil proti sobě "nesmiřitelné" třídy kapitalistů a proletariátu, nacismus panskou rasu a podlidi a radikální feminismus ženy proti mužům (právě za použití komunistické terminologie).
Nicméně i umírněný feminismus těžko obstojí v konfrontaci s evolučním pojetím a může posloužit jako příklad vyvrácení ideologie experimentem v rámci evolučního pojetí. Ke kulturním představám feministek patří i idea, že za odlišnost sociálního chování žen a mužů může výhradně výchova. Zjednodušeně řečeno tvrdí, že kdyby holčičky nebyly nuceny si hrát s panenkami a chlapečkové neměli svobodu si hrát s autíčky, typicky ženské a typicky mužské vzorce chování by se setřely, což by vedlo k odstranění sexismu. Že se ale jedná o jeden z těch mýtů poplatných starému paradigmatu humanitních věd, demonstroval TV seriál BBC "Zázračná planeta", jehož 3. díl "Jak vytvořit lidskou bytost" uvedla ČT2 ve čtvrtek 26. února 2004. Seriál ukázal pokus, který právě v mateřských školkách provedli badatelé v oboru pohlavních hormonů. Pokus dokázal, že většina děvčátek automaticky sáhla po panence, kdežto chlapečkové po tom autíčku. Nicméně nepochybuji, že feministky si nadále budou tvrdohlavě mlít to svoje.
V souladu s citátem Františka Koukolíka není mým úmyslem stavět geny (zde spíše pohlavní hormony) proti kultuře. Chci jenom hájit svobodu každého dítěte sáhnout si po hračce, která se, bez ohledu na jeho pohlaví, líbí jemu a nikoli nějaké agitátorce.

Válka o vagíny
Bohužel pro věc feminismu asymetrie mezi pohlavími má ještě hlubší příčiny než toliko hormonální, natož kulturní. Byla to také evoluční biologie, která si všimla diametrálně rozdílné investice, kterou do rozmnožování vkládají muži a kterou ženy. Sexuální investice muže je zanedbatelná, materiálně představuje pár buněk a časově několik minut. Naopak žena prakticky vkládá celé tělo (i s rizikem smrti) a časově 9 měsíců těhotenství. A to je čas minimální, za nějž si vyslouží hanlivé označení krkavčí matky, když dítě ihned po porodu odloží. Tato základní biologicky daná asymetrie pak zformovala sexuální lidskou "kulturu", dvoření mužů a koketérii žen, mužskou polygamní snahu "zasít", kde se jen dá, ženskou monogamní zdrženlivost a výběr nápadníka s nejkvalitnější genovou sadou.
Mohou se tedy kulturní vzorce ženského a mužského chování změnit? Mohou, ale nikoli jenom výchovou či změnou kulturního prostředí, jak předpokládá ideologizovaný feminismus. Vždyť se mění před našima očima, ale zásluhou změny prostředí - technologiemi, které ovlivňují hmotné parametry společnosti. Rozpad tradiční rodiny přesně koresponduje s rozvojem sociálního státu, s přesunem sociálních jistot z rodiny na státní instituce - ať už to je sociální podpora a společenské zrovnoprávnění rodin neúplných či péče o malé děti (v jeslích), o nemocné (v nemocnicích), o rodiče (důchodem) - a také s dokonaným přesunem zajištění bezpečnosti z rodinného klanu na policii a armádu (naopak v zemích s nízkou mírou bezpečnosti jsou rodinné vazby velmi silné). Totální rovnost pohlaví pak může zajistit zase jenom technologický pokrok v oblasti genetického inženýrství - teprve odchovem zárodků v inkubátorech s genetickým vylepšováním se vyrovná sexuální investice ženy s investicí muže, z čehož pak může vyplynout i symetrický "lehkomyslný" přístup k sexu.

Evoluční biologie také přinesla poznatek, že první války raných lidských společenstev se nevedly o teritorium, jak se antropologové skálopevně domnívali, ale o vagíny. V 70. letech bylo u šimpanzů objeveno meziskupinové násilí, které vyvrátilo mýtus o mírumilovných lidoopech. Skupiny šimpanzích samců se vypravují na cizí teritoria ne proto, aby je obsadili, ale proto, aby cizí samce nemilosrdně zabili a mladé samice uloupili. Jak prokázal antropolog Chagnon, stejně se chovají venezuelští indiáni kmene Waiků a ohlasy válek o ženy známe ze všech mýtů, u Řeků v případě Íliady a u Římanů v historce o únosu Sabinek.
Tolik jenom malá ukázka, jak evoluční biologie může změnit mylné představy, které o vývoji civilizace máme a z nichž vycházíme i při řešení současných civilizačních problémů. Pochopitelně s nevalnými výsledky

Reciproční altruismus
Války o samice, které vedou šimpanzi, též upozornily na koalice, na samčí aliance, které šimpanzí samci uzavírají v době válečné výpravy a jež jsou ku prospěchu všem účastníkům. Poskytly tak klíč i k obtížnému vysvětlení, jak tak agresivní tvor, jakým člověk v podstatě je, se dopracoval k sociální spolupráci, k soucítění s ostatními, k tomu, co je i součástí biblického desatera. Evoluční biologie s uplatněním matematické disciplíny teorie her nade vší pochybnost prokázala, že základem toho, co nazýváme civilizovaným a kulturním chováním, není nic jiného než rčení "dnes já tobě - zítra ty mně".
Reciproční altruismus, jak se tomuto chování říká, má ještě hlubší kořeny, než jsou samčí koalice. Tím úplným základem je fakt, že, metaforicky řečeno, pravěcí lovci neměli k dispozici ledničky. Jestliže měl nějaký lovec enormní úspěch, musel se o přebytek masa podělit, neboť kdyby to neudělal, maso by shnilo. Naopak, pokud se vrátil s prázdnou, byl za svou předchozí štědrost odměněn podílem z kořisti šťastnějšího kolegy. Tím byly položeny základy ke kooperaci, ovšem v rámci jednoho společenství, což se neblaze projevilo v morálních náboženských normách. Podle nich je bližní jenom jedinec téže víry, nevěrci, pokud se nedají získat pro víru "pravou", jsou nepřátelé bez jakýchkoli práv, které je možno podvádět, okrádat nebo přímo zabíjet.
Schopnost kooperace posléze vedla k utváření spojenectví, která umožnila ambicióznějším samcům se nespoléhat jenom na fyzickou sílu. Nejen šimpanzi, ale i delfíní samci vytvářejí koalice, aby se dostali k rozmnožování. Tato schopnost vytvářet koalice pak evoluce nadělila do vínku i lidem a tvoří základ dnešní kultury. Od časů Hannibala až po Billa Clintona se muži dostávají k moci tak, že sestavují koalice svých spojenců, píše Matt Ridley. A že moc je afrodisiakum nejmocnější, věděla i Lída Baarová, když byla schopná se zamilovat do zrůdného Goebbelse.

Sami důkazem proti sobě
Sleduje-li člověk názorové střety, ať už rozvířené teroristickými útoky nebo integrací Evropy, může postřehnout, že právě v těchto oblastech se staré klasické pojetí lidské mysli jako výhradního produktu kultury urputně střetává s novým evolučním pojetím, které je si vědomo biologického základu.
Představa všemoci lidské kultury, odpoutané od biologických základů, je pak i za názory těch, kteří tvrdí, že Západ si vyrobil terorismus sám, když zahnal teroristy do kouta. Argumenty jako třeba demografická exploze Arabů tyto teoretiky nijak nezajímá. A v případě EU pak tuto urputnost přesně vystihuje Klausův článek "Proč nejsem europeistou" v LN ze 14. 2. 2002. Konstatuje, že občanská práva nahrazuje doktrína práv lidských, jež svou deklarovanou internacionalitou (což je fenomén kulturní, nikoli biologicky univerzální) a světovou platností jsou mimo dosah normálních politických procesů, takže po diskreditaci tradičních kolektivismů se stal europeismus důležitou náhradní levicovou ideologií, ač se snaží tvářit neideologicky a stylizuje se do kategorie pouhého politicky korektního uvažování. Tento přesný Klausův postřeh dokládá kulturně evoluční vývoj právě těch lidí, kteří evoluční působení v "kultuře" vehementně popírají. Dokládá také, jak tvrdě bojují a budou bojovat o vliv a moc - což opět přesně naplňuje vzorec jimi popíraného evolučního chování.
Obecně nemůžeme očekávat, že humanitní intelektuálové, kteří pokládají formování společnosti za svůj odvěký monopol, (za produkt pravdy, kterou disponují někteří vyvolení, ale nevolení, abych znovu citoval Klause) vyklidí jenom tak pole lidem, kteří zastávají evolučně biologické stanovisko, že i toto formování je poplatno evoluci. Jejich projekty společnosti by se ukázaly jako falešné, ztratili by tak vliv a z něho vyplývající moc, kterou doposud nad myšlením lidí mají a která jim dává i ty evolučně důležité statky - od majetku až po sex - jejichž evoluční vliv na kulturní vývoj ale pokládají ve svých teoriích za nepřípustné kacířství.

Psáno v Praze 1. 3. 2004


Další články tohoto autora:
František Novotný

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku