Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 11.3.2004
Svátek má Anděla




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Prezident Klaus provokuje ?
 >EVROPA: Co je "pravé"?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Národnost NATO
 >ŽERTÍK: Slunce na podlaze
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Je těžké být pamětníkem
 >PSÍ PŘÍHODY: Zmýlená neplatí
 >POLITIKA: Nepřítel, jemuž nelze vrátit úder
 >EKONOMIKA: Koruna oslabuje k euru i k dolaru
 >GLOSA: Dobře míněná rada
 >ZAMYŠLENÍ: August, august, august!
 >EKOLOGIE: Nerozhodujte opět o nás bez nás
 >VÝSTAVA: V Hollarových stopách
 >PENÍZE: Jaká bude cena důchodu
 >EKONOMIKA: Konsolidace po lednovém růstu
 >SVĚT: Atlantická halekačka (6):Most do 21. století

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  >>  Armáda  
 
11.3. ŠAMANOVO DOUPĚ: Národnost NATO
Jan Kovanic

NATO

Před pěti lety, 12. března 1999, prožíval Liberec velký svátek: Na náměstí dr. Edvarda Beneše nastoupila odpoledne místní 9. rota chemické ochrany sil okamžité reakce. Vojáci převzali čestný prapor města Liberce, zazněly projevy, zahrály hudby, z radničního balkónu zapěl Severáček, vyletěl ohňostroj - a byli jsme v NATO. Zatímco do jeho politické organizace se Česká republika integrovala téměř okamžitě, z české armády se mohly jen málokteré jednotky stát součástí naťáckých vojsk. Mezi nimi byli i liberečtí chemici (a atomčíci a protibreberkáři).

Tato jednotka byla dříve známá zejména jako "protiatomová". Na její pověsti, která se zakládá na kvalitě, se jistě podíleli i dřívější absolventi "jaderných" středních a vysokých škol, kteří zde vykonávali svoji základní vojenskou službu. A v neposlední řadě i technici z liberecké Tesly, kteří v dávných letech minulého století vyvíjeli a vyráběli dozimetry a podobné přístroje pro využívání a měření jaderné energie. Dosud nedoceněné (a v některých parametrech nepřekonané!) přístroje.

Za těch pět let od našeho vstupu do NATO se toho událo mnoho. Téměř bezprostředně jsme museli osvědčit svoje spojenectví při zapojení do balkánských válek. Zatím pouze poskytnutím leteckých koridorů pro bombardování Srbska. Nebyl to příjemný pohled na mohutné stroje ve výšce nad středočeskými kopečky, za kterými se valily kondenzační čáry. Bé padesát dvojky nevezly turisty na Jadran. Nebylo však jinak možno. Teprve použití síly dokázalo zastavit jiné použití síly. Teprve bombardování Bělehradu ukončilo seriál hromadných hrobů, začínající chorvatským Vukovarem, přes bosenskou Srebrenici až po Kosovo. Také pozdější použití síly vojsk NATO v Makedonii, spojené zde hlavně s mistrovským politickým tlakem, donutilo hodné i nehodné "Makedonce" k tomu, aby začali spolupracovat.

Balkán ukázal, že evropské křídlo NATO je pro tento druh operací téměř k nepoužití. Evropa musela svoje síly zflikovat z různých druhů uniforem. Pouze asi 2 % z evropských armád bylo schopno zasáhnout mimo svoje území. Komu se chceme v Evropě bránit? Švýcarsku? V roce 2001 přišlo černé 11. září. Odpovědí na nové výzvy byl summit NATO na podzim 2002 v Praze. Od té doby se struktura NATO dramaticky pozměnila.

Dnes se NATO odpoutalo od Balkánu, kde předalo vedení Evropské unii. Největší současná akce NATO probíhá v Afghánistánu. Podílí se na ní přes třicet zemí, členů, přidružených členů i nečlenů, jako je exotický Nový Zéland. Budeme se podílet i my, poprvé nezakrytě bojovou misí stovky prostějovských komandos. No jistě, nikoli v "naťácké" operaci ISAF, kde budou účastni naši pyrotechnici a rosničkáři na kábulském letišti, ale přímo v Američany vedené "Trvalé svobodě" (Enduring Freedom). Jenže stejně jako ISAF převzalo NATO od sil OSN, protože s nimi spolupracovalo, podobně budou spolupracovat všechny koaliční jednotky i v Afghánistánu.

Jak to bude s NATO dál, o tom se bude zanedlouho jednat v Istanbulu. NATO, USA, EU, G8, což není totéž, ale většinou ano - a hlavně tyto organizace mohou pouze ve společném úsilí najít společnou cestu jak dál v Iráku, jak dál v obraně proti islamistickému proticivilizačnímu džihádu.

Je dobře, že se sejdou právě v islámské zemi, která se hlásí k euroatlantické civilizaci. Snad konečně zmizí pachuť z loňské krize, kdy evropské země NATO odmítly žádost Turecka na preventivní ochranu před případným iráckým útokem.

Nevím, jestli ausgerechnet zítra bude v Liberci zase sláva. Ale Liberec byl opět při tom, když začaly vznikat "síly rychlé reakce NATO" (NRF). V "libereckém" praporu je už dnes zastoupeno 13 koaličních zemí. I Američani a Kanaďani. I Turci. V červenci bude jednotka, která byla 1.12. 2003 "operačně zařazena" do NRF, konečně v plném operačním stavu. V prosinci ji vedl major Vratislav Osvald. Podplukovník (dnes, v červenci možná plukovník?:) Osvald povede jednotku i v prvním plnohodnotném šestiměsíčním turnusu až do konce tohoto roku. Pak začne "rotace" a "libereckou jednotku" (mezinárodní jednotku s vojáky ve 13 zemích a velitelstvím v Liberci) povede od 1.1. 2005 dalších šest měsíců německý důstojník. Němec bude opět velet v modernizovaných libereckých kasárnách, ve kterých ještě za Rakouska-Uherska sloužil můj dědeček. Dědeček, jehož rodina musela v roce 1938 utéci z Reichenbergu před Němci do Prahy...

Nemám z toho obavy. Nad těmi kasárnami vlaje už pět let vlajka NATO. A skutečná národnost toho německého důstojníka je mi jasná: Bude k podřízeným jistě mluvit dokonalou americkou angličtinou - a bude to naťák.

Psáno v Praze dne 10. března 2004


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku