Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 22.3.2004
Svátek má Leona




  Výběr z vydání
 >NÁZOR : Sociální stát není pouhou fikcí
 >TÉMA: Třikrát a dost, říkám jako travař
 >IZRAEL: "Pardón! Byl to omyl..."
 >TERORISMUS: Válku s terorem brzdí Evropa
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Krásný slunný den, i holubi mají radost ze života
 >PSÍ PŘÍHODY: Tak ten pes se vyplatí!
 >FEJETON: Vůně a ženy
 >KULTURA: Bezbrannost jehňátek
 >NÁZOR:Běžný volič
 >NÁZOR: Čermák bojuje se svými smyšlenkami
 >SVĚT: Demokraté a republikáni - jejich odlišitelnost
 >ZÁBAVA: Letáček pro nezaměstnané (mírně optimistický)
 >PENÍZE: Podniky v EU: ochrana životního prostředí se prodraží
 >GLOSA: I v telefonu může být slyšet úsměv
 >INFO: Voda

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Drogy  
 
22.3. TÉMA: Třikrát a dost, říkám jako travař
Jan Kamínek

Chtěl jsem se nedávno jako mnozí jiní důrazně ozvat proti snahám KDU-ČSL přitvrdit ve svatém boji proti drogám. "Takže, vážení černokabátníci, to už opravdu stačilo. Třikrát a dost!" obrátil jsem proti nim jejich kouzelnou formuli - pravda, aniž jsem si byl jistý, že právě tolikrát se pokusili zachránit národ před drogovou zkázou "Uvědomte si, že podle odhadů Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti je u nás zhruba milion lidí, kteří nejméně jednou týdně užívají psychoaktivní konopí, a je jich asi tolik, kolik opravdu věřících křesťanů a/nebo křesťanských voličů. Síly jsou tedy zhruba vyrovnány. Mezi ‚travaře' a příležitostné uživatele dalších ilegálních drog patří manažeři i politici na vysokých postech, stovky novinářů a publicistů, jejichž názory byste neměli bohorovně ignorovat, a nesčíslné zástupy normálně pracujících plátců předepsaných daní. Přestaňte je považovat za spolek kriminálníků, pacientů, sebevrahů či živých mrtvol a spočítejte si na prstech, že jde vesměs o osoby způsobilé k právním úkonům, tudíž i voliče. Vzpomeňte také, že cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly - a ty křesťanské už měly v běhu historie na svědomí víc obětí, než všechny ilegální drogy dohromady."
Takhle jsem tedy spustil (s pomocí jedné mírné podpásovky na závěr) na lidovce bandurskou, jenže vzápětí jsem zase trochu couvl. Nemá velký smysl strašit počtem voličů z řad uživatelů nelegálních drog - valná část z nich ostatně (bohužel) ještě ani voličské právo nemá, a až ho mít bude, třeba ani k volbám na rozdíl od spořádaných křesťanů nepůjde. Ilegalita konopí, postaveného na úroveň heroinu, v nich totiž vypěstovala zásadní nedůvěru k zákonům, jejich předkladatelům i ke státu jako takovému. Přitvrzení norem ale současné pohrdání zákony jen prohloubí, což je problém, který by měl i lidovecké politiky zajímat. Aspoň ti živí z nich by také mohli připustit, že určitá část mladých prostě s drogami riskovat chce a bude, protože jim život ve stylu Svědků Jehovových cucajících mattonku nad miskou makrobiotických vloček nepřipadá jako dost velký odvaz - a je tedy třeba, škoda řeči, hlavně minimalizovat škody.

Nerozlišují jen nezodpovědní blázni
To všechno už ovšem nejen v poslední době zaznělo mnohokrát a mnohdy i v lepším provedení. Podívám se proto trochu blíž hlavně na lidoveckou zásadní nechuť k rozdělení drog do skupin podle nebezpečnosti (které má notabene v plánu naše vláda už několik let a v jiných zemích včetně tvrdě represionistických USA platí už dávno). "Domníváme se, že lidé, tedy spíše děti, by neměli brát návykové látky vůbec," říká Jiří Vacek jako přední lidovecký "drogový expert". "Když rozdělíte drogy do skupin, tak se dostanete při základním přístupu ‚nebrat drogy vůbec' v primární prevenci do problému, jak vysvětlovat dětem, proč je ta či ona droga menší zlo než jiná." Jeho obava je zdánlivě na místě. Na tom, že by děti neměly brát návykové látky vůbec, se lze snadno shodnout. Nic takového se ale v téhle geopolitické oblasti nikomu nepodařilo a je nesmysl se domnívat, že by se to mohlo povést zrovna u nás. Lidovci by si především měli častěji připomenout triviální omšelou pravdu, že čím je ovoce zakázanější, tím je chutnější, a to samozřejmě i pro děti. Pokud rizika nelze vymýtit, je prostě nutné o nich děti informovat objektivně - stejně jako jim v přírodopisu nikdo netvrdí, že po všech jedovatých houbách probíhá totožná otrava, v "drogopisu" jim nikdo zodpovědný nemůže tvrdit, že konopí je stejně zhoubné jako heroin. Jelikož se to naštěstí neděje, ví toho průměrný třináctiletý školák o drogách víc než průměrný lidovecký poslanec, na rozdíl od něj má kolem sebe varovné příklady z praxe, a je tedy dost sporné, kdo tady vlastně má koho vzdělávat. V každém případě je nabíledni, že podání jakékoliv drogy včetně konopí nedospělému je trestuhodné a zůstane trestným vždy, a to i po eventuální částečné dekriminalizaci či legalizaci konopí, takže se obavy lidovců z nějaké bezbřehé tolerance téhle psychotropní byliny jeví jako poněkud liché.
Plánovači českomoravského bezdrogového ráje z řad KDU-ČSL by IMHO neměli ignorovat "protipříklad" Nizozemí, který ukazuje, že k stabilizaci drogové situace opravdu vedou i jiné cesty než přitvrzení. Po 25 letech částečné dekriminalizace konopí a víceméně tolerovaného prodeje dalších psychedelických drog v takzvaných smart shopech není v Nizozemí drogová situace horší, nýbrž v lecčems lepší než v okolních státech. Podle čerstvé zprávy Kanceláře OSN pro kontrolu drog (United Nations Office for Drug Control, viz www.unodc.org) byla v této zemi roce 2003 roční prevalence užívání konopí (tedy procento populace ve věku nad 15 let, které konopí během sledovaného roku zkusilo) 5,6 %, zatímco například ve Velké Británii 10,6 %, ve Španělsku 9,9 %, ve Francii 8,4 % a v Itálii 6,2 %. V Nizozemí je zároveň nejnižší roční prevalence uživatelů opiátů ze všech stávajících zemí EU kromě Finska a Švédska a ve srovnání se státy EU je tam jen průměrná roční prevalence užívání amfetaminů včetně extáze. Podobné údaje, a to i v počtech tzv. problémových uživatelů drog, o Nizozemí podává také nejnovější zpráva Evropského monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti (EMCDDA, viz annualreport.emcdda.eu.int/en/home-en.html). Hlavní příčina mně osobně přijde zřejmá: nizozemské vládě v zásadě vyšel záměr oddělit trh s konopím od trhu s tvrdými drogami bez toho, aby občany ostrakizovala nefunkčními zákazy, a ti jí to teď svým způsobem s vděkem vracejí.

Čím konopí škodí
Už předem slyším námitky, že vyzobávám čísla, která se mi hodí do krámu - a to zejména od lidí, kteří všechny informace o drogách čerpají z novinových sloupečků o "alarmujícím nárůstu počtu uživatelů". Důkladnou četbou textů kvalifikovaných odborníků, např. dr. Tomáše Zábranského, s četnými odkazy na relevantní statistiky a výzkumy (viz Neviditelný pes, 17.3. 2004), se ale tací zaručeně obtěžovat nebudou, takže se pro ně snažím být jednodušší. Učiním to vzápětí i při shrnutí rizik, které užívání konopí přináší - budu totiž čerpat z jediného zdroje, zato ale snad dostatečně věrohodného, totiž ze složky "Marihuana - fakta a mýty" na vládní webové stránce www.vlada.cz. Všímat si přitom budu jen chronického užívání, protože takzvaná rizika akutního účinku vyšších dávek (poruchy vnímání času, zmatenost, poruchy soustředění, mírné pseudohalucinace či emoční labilita) se v podstatě kryjí s tím, kvůli čemu lidé konopí už tisíce let s oblibou konzumují. Sem tam si k nim dovolím kurzivou připsat i vlastní komentář.
Somatická rizika:
· Akutní a chronická bronchitida, poškození dýchacích cest, ohrožení cirkulačního systému, kancerogenní účinek. Tato rizika ovšem nastávají jen při nejběžnější aplikaci konopí kouřením - lze očekávat, že po dekriminalizaci či legalizaci by časem lidé přecházeli na méně nebezpečné perorální užívání konopných extraktů a pochutin.
· Nebylo popsáno předávkování, které by mělo jakékoliv akutní nebo chronické somatické následky. Pravda, nedávno přišla zpráva o případu úmrtí mladého "travaře" ve Velké Británii, ale operovat s tak naprosto ojedinělou výjimkou určitě není košer - nesrovnatelně víc lidí umírá např. kvůli užití paracetamolu, kyseliny acetylsalicylové (Aspirinu), penicilinů a dalších běžných léků.
· Snížení porodní váhy plodu - jeho poškození nebo zkrácení těhotenství se ale neprokázalo. Snížení porodní váhy hrozí i při kouření tabáku a pití alkoholu.
· Pohyblivost spermií a hladiny pohlavních hormonů - při chronickém užívání se mění k horšímu, ale podle všeho přechodně jen v období intoxikace a vratně.
· Účinky na imunitní systém jsou velmi nevýrazné a sporné.
Psychická rizika:
· Poruchy paměti - zatím prokazatelné jen u krátkodobé, patrně jen během intoxikace, při zvlášť náruživém užívání a predispozici snad i v mezidobí.
· Tzv. amotivační syndrom, tedy ztráta motivace a pasivita - není uspokojivě prokázán, snad s výjimkou velmi náruživých kuřáků.
· Provokace depresí či psychóz včetně schizofrenie - ojediněle a výhradně u predisponovaných osob.
Sociální rizika:
"Největší riziko představuje prostředí, do kterého se mladý konzument konopí dostává," píše se v materiálu na vládním webu. "Je vyvoláno obvyklým přístupem k uživatelům drog jako k homogenní skupině mimo zákon. Mladý člověk zkoušející konopí nemusí být ničím problémový či asociální, ale už jen svojí zkušeností s drogou je špatný, je drogař, je feťák. Paradoxně právě tohle stigma působí, že se začne chovat jako feťák opravdový."
Riziko konopí coby vstupní drogy:
"Je vyvráceno víc než dvacet let," lze číst na vládním webu. "Existuje silný vztah mezi tím, že drtivá většina tzv. tvrdých drog začínala (po alkoholu a tabáku) právě s konopím. Obráceně však tento vztah neplatí. Kdyby platil, byly by dnes všechny vyspělé státy zcela paralyzovány epidemií užívání tvrdých drog."
Riziko závislosti:
Existují-li chroničtí uživatelé, dá rozum, že existuje návyk na konopí či závislost na jeho účincích. Na nejlepší české "konopné stránce" www.legalizace.cz například už několik let běží anketa, podle níž užívá 16 procent respondentů konopí denně a nějakých 30 procent několikrát týdně. Údaje z jiných zdrojů vykazují značný rozptyl, ale lze zhruba odhadnout, že každodenní konzumaci holduje mezi 5 a 15 procenty "travařů". Dlužno ale dodat, že velké většině z nich konopí nijak nebrání vést v zásadě stejný život, jaký by žili bez něj, starat se o rodinu a pracovat - a to je IMHO zásadní pragmatické kritérium, které určuje, zda se s nějakou drogou pojí ještě přijatelná či už nepřijatelná rizika.
Tady se sluší text na vládní stránce citovat ještě jednou a všimnout si podrobnější klasifikace návykovosti látek podle Amerického institutu pro zneužívání drog NIDA. Ten posuzuje příznaky při odnětí drogy (abstinenční příznaky), nutkání vzít si drogu znovu, toleranci (vedoucí k potřebě zvyšovat dávky pro dosažení žádoucího účinku), dependenci (míru obtížnosti, s níž je uživatel schopen přestat brát), a intoxikaci (míru ovlivnění kognitivních a dalších psychických funkcí). Ve srovnání s nikotinem, heroinem, kokainem a alkoholem vychází konopí skoro ve všech kritériích jako s náskokem nejméně rizikové a staví se na roveň banálnímu kofeinu.
Nerad bych nebezpečí "travaření" příliš bagatelizoval, konopí samozřejmě na rozdíl od zanedbatelně psychoaktivního kofeinu maléry způsobit může, a také je působí. Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v ČR za rok 2002 (wtd.vlada.cz/files/rvk/rkpp/dokumenty/zprava2000.pdf) například uvádí 1070 problémových uživatelů konopí, tedy těch, kteří v onom roce poprvé požádali o léčbu. Ve stejné zprávě se sice upozorňuje, že asi polovina z nich nepřišla k odborníkům z vlastního rozhodnutí (byla k tomu přinucena například rodinou) a navíc bývá skrytým primárním problémem jiná droga nebo porucha osobnosti - ale stovky nešťastníků, kterým už konopí působí hlavně trable a nevědí jak na ně, tu bezesporu jsou. Ve státě, kde zhruba 300 000 osob odpovídá diagnóze ethylik (alkoholik), mi to však stále připadá jako zlo bezmála marginální.

Názor proti názoru
Lidovcům bych rád připomněl, že už je opravdu dávno pryč doba, kdy se v těchto končinách povolovaly jen duchovní či extatické prožitky vázané na křesťanskou ideologii. Stovky tisíc lidí si tu už zkrátka samy povolily i pozitivní extáze z jiného soudku a jeden se neubrání pocitu, že právě tohle některým sociálním inženýrům z vedení křesťanské strany vadí nejvíc. Docela názorně to ukazuje jejich hysterická reakce na knihu Gerharda Haderera Život Ježíše, podle níž Kristus vykonal spoustu svých skutků pod vlivem THC z konopí obsaženého v kadidle:o).
To byla už ale druhá podpásovka, které jsem se dopustil, protože dobro lze jistě konat i za střízliva, a tak raději zase trochu věcněji, názor proti názoru.
Lidovci: "Nemůžeme připustit, aby se kromě dvou zjevných zel, jakými jsou alkohol a tabák, tolerovalo další, tedy například konopí."
Připusťte to, prosím. Pro mnohé alkoholiky nabízí konopí jednu z cest, jak se dostat z nejhorší bryndy, pokud už se bez psychotropních látek nemůžou obejít. Po zdravotní stránce jim v drtivé většině případů ublíží podstatně méně.
Lidovci: "Drogy živí mezinárodní terorismus."
O tom žádná, ale jak už mnoho novinářů podotklo, jakýkoliv terorismus jen těžko živí mládenec či děda s parkinsonem, kteří si pěstují několik rostlin konopí pro sebe, případně pro pár kamarádů a známých.
Lidovci: "Pod vlivem drog se lidé chovají agresivně, páchají zločiny a dopravní přestupky."
Na takový paušální soud odpovědět jednoduše a konzistentně nejde. Pod vlivem konopí se lidé agresivně chovají jen naprosto výjimečně, zato "zločiny" samozřejmě páchají, protože zhusta konopí rozdávají i prodávají nikoliv jen po jednotlivých jointech. Sedat za volant v intoxikaci i několik hodin po ní by rozhodně neměli, ačkoliv někteří z nich pod THC řídí například podle testů MF Dnes dokonce o něco lépe než za střízliva. Vy byste ale zase rozhodně neměli na základě navrhovaného drogového testování budoucích i nynějších řidičů vylučovat z dopravy lidi, u nichž se zjistí nízká hladina metabolitů kannabinoidů, tedy účinných látek konopí. V tělesných tucích, jak známo, se sice můžou vyskytovat ještě několik týdnů po intoxikaci, ale žádný prokazatelný vliv na řidičské schopnosti ani na jiné běžné dovednosti to nemá.
Lidovci: "Drogová situace se rapidně zhoršuje, je třeba tvrdě zasáhnout."
Přes podobné poplašné zprávy se neděje nic horšího, než že ještě stále pomalu přibývá uživatelů drog s víceméně přijatelnými riziky, tedy hlavně konopí. Jako v okolních zemích s dlouhou "drogovou tradicí" ale i v tom v dohledné době nastane jakýsi rovnovážný stav, protože zdaleka ne všichni lákání konopí podlehnou. V oblasti tvrdých drog už se situace stabilizovala, nebo dokonce zlepšila, a zhoršovat se patrně nebude. A to je mimo jiné zásluha důsledného rozlišování drog podle rizik, jak ho už dlouho prosazují odborníci jako třeba Douda, Presl a Zábranský, novináři jako J. X. Doležal, stovky pracovníků protidrogových zařízení, ale také stovky anonymních, avšak poučených konzumentů drog na nejrůznějších internetových diskusních fórech. Nekažte jim to a raději se běžte modlit. Pro zlepšení situace víc udělat nemůžete, protože vám mladí vesměs nevěří ani nos mezi očima.




Další články tohoto autora:
Jan Kamínek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku