Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 23.3.2004
Svátek má Ivona




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Čekání na impuls
 >ARCHITEKTURA: Město mrtvých
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Konec čtvrtohor
 >TÉMA: Máte rádi jadernou energii?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Poslední samuraj
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes jako buldozer
 >NÁZOR: Tak tedy Klaus rozzlobil šéfa lidovců v EP?
 >SVĚT: Legislativa Staré Evropy - vzdělávací výlet do právní jistoty.
 >EVROPA: Kompromis o euroústavě téměř nic nemění
 >IMAX: Space Station - v kosmu... a s brejlema
 >MÉDIA: Ještě jednou o Radiohradu
 >ZE ZAHRANIČNÍHO TISKU: Scandál ve Spojených národech
 >REAKCE: Tomáš Haas - Spin doctor.
 >POLITIKA: Fousatá zombie z Kuby
 >PENÍZE: Seznamte se s termínovanými účty

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Film  
 
23.3. IMAX: Space Station - v kosmu... a s brejlema
Jiří Wagner

Nedalo mi to a v neděli jsem zašel do kina na nejnovější titul předváděný v pražském kině IMAX v Paláci Flora v třídimenzionální projekci - na Space Station neboli Vesmírnou stanici. U pokladny nikdo nestál, vstupenku jsem dostal bez potíží (sál byl ale nakonec takřka plný), u vchodu jsem vyfasoval mně už známé panoramatické brýle (byl jsem tu před rokem na Tyranosauru Rexovi) a uvelebil jsem se v měkkém křesle.

V úvodních titulcích mi bylo sděleno, že film byl natočen ve spolupráci NASA a Lockheed Martin, ale to už jsem se vznášel ve volném prostoru s kosmickou stanicí nadosah. Učil jsem se ručkovat po příčlích umístěných zvenčí na plášti stanice, ale koordinace mých pohybů nebyla přece jen tak dokonalá, takže jsem se najednou ocitl ve skutečně volném prostoru a stanice mi pomalu odplouvala. Špatně jsem totiž zacvaknul karabinu a záchytné lanko se teď volně otáčelo kolem mě. Naštěstí byl můj skafandr vybaven pomocnými tryskami, které mi zachránily život. Vzdálenost mezi mnou a stanicí se zkracovala a o chvíli později jsem se už pevně držel skoby na povrchu pláště. Karabinu jsem tentokrát upevnil s mnohem větší pečlivostí a mohl jsem pokračovat v přidělené práci.

Jakkoli jsem věděl, že celé toto extempore bylo jen filmovou projekcí, přece jen jsem si trochu oddychl, když následoval střih a já se spolu s ostatními diváky vrátil do pozemských laboratoří. Zde jsem byl seznámen s podrobnostmi přípravy jednotlivých komponentů určených k transportu do vesmíru i s výcvikem budoucích astronautů - třeba v obrovské vodní nádrži, kde je umístěna věrná kopie stanice, na níž si - v napodobenině beztížného stavu - adepti na výlet do kosmu nacvičují úkony, jež je na oběžné dráze čekají.

Už za okamžik jsem se ale díky raketě Sojuz opět vznesl do kosmu. Naši vesmírnou laboratoř je nutno nejdříve uvést do pracovního režimu a já mám možnost pozorovat kosmonauty, kteří ji uvádějí do provozu - uvnitř i vně kosmické lodi. Externí záběry jsou doprovázeny nádhernými záběry Země, jež se líně otáčí kdesi hluboko, a krásnou hudbou P.I. Čajkovského.

Po chvíli nás komentátor opět v krátkosti seznamuje s přípravou dalších komponentů pro stavbu kosmické stanice i s výcvikem střídající posádky, ale to už startuje raketoplán s nákladem potřebného materiálu, přístrojů a potravin. Sledujeme jeho průlet atmosférou i konečné připoutání ke stanici. Obě posádky se radostně zdraví, překládají materiál a film nám ukazuje, co všechno je díky beztížnému stavu naprosto odlišné proti zvyklostem nás, pozemských červů - kosmonautka prstem postrkuje půcentový balík, její kolega vymáčkne z plastikového pytlíku trochu vody a ve vzduchu poletující kuličky lapá ústy, prozaicky řečeno "pije". Další člen posádky se před zrcátkem holí, přičemž holicí náčiní odkládá jednoduše vedle sebe, do vzduchu, jiný si zase pochutnává na pomfritech, ale část z nich uniká mimo jeho dosah, což jedlík komentuje jednoduše tím, že drobky najde později ve vzduchovém filtru při jeho pravidelném čištění.

Na závěr startuje další raketoplán, tentokrát přivážející posádku na vystřídání.

V třídimenzionálním provedení je tento - de facto populárně-naučný - film naprosto unikátní a jistě nemálo diváků si při jeho sledování klade otázku, jakým způsobem byla většina záběrů natočena. Jakkoli všichni víme o digitalizaci kinematografie nebo počítačové animaci a řada z nás viděla Jurský park či Hvězdné války, při pohledu na obrovské plátno přece jen v člověku klíčí semínko nedůvěry: Nenatáčela to ta zpropadená filmařská cháska vážně na oběžné dráze?

Film Space Station je každopádně kouskem zcela výjimečným. Při startech kosmických lodí létají částečky prachu divákovi až do oka a jeho tělo se přitom otřásá duněním raketových motorů, to je za chvíli vystřídáno působivým pohledem na blízkou a přece tak vzdálenou Zemi, o pár momentů později se pak člověk přistihne, jak mimovolně pohybuje hlavou či trhá končetinami v reakci na realisticky ztvárněné a přiblížené podněty.

Záleží tedy už jen na rozhodnutí každého z nás, zda je ochoten za tuto podívanou zaplatit 160,- Kč, přestože film netrvá déle než tři čtvrtě hodiny. Kdo si však cenu porovná třeba s cenami atrakcí na Matějské pouti, měl by usoudit, že uvedená částka není nijak přemrštěná a projekce nakonec vyjde mnohonásobně levněji, přičemž hodnota zážitku je neskonale vyšší.


Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku