Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 10.4.2004
Svátek má Darja




  Výběr z vydání
 >REAKCE: Aston kontra dvojí poučení
 >MÉDIA: Dobré počty a peníze ještě neznamenají automatický úspěch
 >POSTŘEH: O fazolích
 >BÁSEŇ: Sonet o klukovském přání
 >BÁSEŇ: Co je Praha (píseň emigrantova)
 >MOBY DICK: Vítejte ve velikonočním jaru!
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >SVĚT: Teroristé, o kterých se nemluví
 >PLZEŇ: Jáma a rypadlo
 >TÉMA: Evropa vymírá
 >LIDŠTINY: Zvyky spojené s vítáním jara a s vejci (1)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Stalinův pomník
 >PSÍ PŘÍHODY: Bartíkův brloh
 >POLITIKA: Proč si pleteme bič na Českou republiku
 >EKOLOGIE: Teď zase vrtule…

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
10.4. SVĚT: Teroristé, o kterých se nemluví
www.infoservis.net

Ještě v 70. a 80. letech bylo v Evropě i na Blízkém východě bezpečně říci, že nejkrvavější teroristické útoky páchají militantní komunisté. K marxismu se tehdy hlásily hlavní teroristické skupiny Palestinců a Evropa se bála i řádění Rudých brigád (Itálie) či Frakce rudé armády (SRN).

V 90. letech se do popředí prodrali teroristé hlásící se k militantnímu pojetí islámu. Extrémně levicové skupiny však teror - tedy zastrašování a politicky motivované útoky na civilisty - coby metodu prosazování svých idejí neodložily. Levicoví teroristé se jen dostal do stínu, ztratili své někdejší chlebodárce a také pro média se stali méně zajímaví, než organizace, které lze spojovat s muslimskou teroristickou sítí al-Káida.

Rebelové z jihu Evropy

Na Evropském kontinentě jsou v současné době militantní levičáci nejaktivnější zejména v Itálii a Řecku, kde před blížící se olympiádou budí jen o něco menší obavy než riziko možného útoku islamistů.

V Řecku je stále aktivní hnutí Hnutí 17. listopadu, které do 70. let bojovalo proti vojenské juntě, posléze však začalo podnikat útoky proti "imperialistickým" cílům. Koncem loňského roku odsoudila řecká justice 15 aktivistů Hnutí 17. listopadu k těžkým trestům vězení, přičemž dva jeho vůdce poslala za mříže na doživotí.

V těchto měsících v Aténách probíhá soud s pěti údajnými vůdci další teroristické organizace, Revolučního lidového boje (ELA). Čtyři muži a jedna žena jsou obviněni ze dvou vražd a 73 pokusů o vraždu při tuctu bombových útoků z let 1974 až 1995. ELA je - stejně jako Hnutí 17. listopadu - na seznamu teroristických organizací jak Spojených států, tak Evropské unie.

Itálie se potýká s pokračovateli Rudých brigád, které mino jiné v roce 1978 unesly a zavraždily premiéra Alda Mora. Letos v lednu byli v souvislosti se starými zločiny v Káhiře zatčeni dva veteráni této organizace Rita Algranatiová a Maurizio Falessi. V prosinci však italské policie učinila nález svědčící i o současných teroristických aktivitách. V Římě odhalila skladiště výbušnin, zbraní a policejních uniforem, které podle nalezených dokumentů patřilo Novým Rudý brigádám - Bojující komunistické straně.

Vyschly osvědčené zdroje

Historie mnoha organizací dokládá, že směřování té či oné skupiny nemusí být vždy nutně spjato s jednou ideologií - často mohou u jedné skupiny postupně sehrát roli hybné myšlenky dokonce doktríny zcela protichůdné. Ukazují to například osudy Lidové fronty pro osvobození Palestiny - všeobecného velení (PFLP - GC). Ta - kromě guerillového boje proti okupačním silám - spáchala také řadu teroristických útoků namířených proti civilistům, z nichž asi nejznámější je zničení letadla na trase Curych -Tel Aviv, při němž zahynulo 47 lidí.

Tato skupina se v 60. letech profilovala jako sekulární, marxistická. To vydrželo až do 80. let, kdy se zhroutil Moskvou vedený komunistický blok a PFLP - GC začala hledat jiné patrony. "My jsme od počátku v roce 1959 byli frontou a ta měla několik proudů - islámský, nacionalistický a marxistický," řekl autorovi článku vůdce PFLP - GC Ahmad Džibríl. "Je samozřejmě jasné, že za existence komunistického tábora a Sovětského svazu ten marxistický směr převažoval, později se situace obrátila."

Dnes již nepříliš aktivní Fronta tak našla nové patrony zejména v Íránu. Podle Džibríla je nyní PFLP - GC " nacionalistická organizace pod zastřešením islámu". "Tato orientace je pro PFLP-GC velmi důležitá, protože za její věc staví i islámské země," přiznal otevřeně radikál, který v současné době sídlí v Damašku.

Ideologie často hraje podružnou roli

U extremistických skupin, a to i těch, které jsou dnes označovány coby "islámské", se ale mnohdy protíná náboženský a světský, sociální rozměr jejich kampaní. K loňským teroristickým útokům na britské cíle v Istanbulu se přihlásila (vedle sítě al-Káida) také Fronta islámských nájezdníků velkého východu (IBDA-C), jenž prosazuje ideu "velkého východu" - tedy federace připomínající někdejší Osmanskou říši. "Ačkoliv jde o hnutí bojující za islámský stát, ve svých publikacích používá levicové slogany a do svých řad přijímá i bývalé marxisty," upozorňuje databáze izraelského Mezinárodního institutu pro boj proti terorismu (ICT). Turečtí odborníci v této souvislosti připomínají spolupráci IBDA-C s levicově orientovanými kurdskými nacionalisty ze Strany pracujících Kurdistánu (PKK).

Počátkem dubna zatkla policie v několika evropských státech přes 50 aktivistů turecké marxisticko-leninské Revoluční strany pro lidové osvobození (DHKP-C), která má na svědomí řadu "protiimperialisticky" zaměřených teroristických útoků v Turecku. Skupina, již EU i USA rovněž řadí na seznam teroristických organizací, má podle Ankary na svědomí životy více než 80 civilistů (a nejméně stovky příslušníků ozbrojených sil).

Podle tureckých expertů se přitom DHKP-C snaží posílit své postavení kopírováním operací al-Káidy. "Tato skupina nedávno začala napodobovat al-Káidu, ačkoliv se řídí zcela odlišnou názorovou linií," řekl BBC Ihsan Bal z policejní akademie v Ankaře.

Sebevražedný teror od Petrohradu po Srí Lanku

K faktorům, který posilují vnímání radikálního islámu coby hlavní hnací síly teroristů a naopak odvádí pozornost od levičáků či sekulárních nacionalistů, jsou sebevražedné pumové atentáty. Média obecně šíří mylný názor, že jde o fenomén motivovaný snahou muslimů dostat se do ráje. Americká autorka řadu studií o terorismu Martha Crenshawová přitom upozorňuje, že "koncept sebeobětování není výlučný pro žádnou kulturu".

Největší podíl na sebevražedných útocích ve světě mají za poslední léta srílanští nacionalisté z organizace Tygři osvobození tamilského Ílamu (LTTE) a mnoho útoků tohoto typu provedli i příslušníci marxistické, ostře protináboženské PKK v Turecku. Zajímavé je i to, že zatímco první palestinská žena provedla sebevražedný útok až v roce 2002, podle statistik americké Rady pro mezinárodní vztahy činí u LTTE a PKK (aktivních od 80. let) ženy plnou třetinu, resp. dvě třetiny sebevrahů.

Také zmíněná DHKP-C se přihlásila ke dvěma sebevražedným atentátům, při nichž v září 2001 v Istanbulu zahynuli tři policisté a jedna Australanka.

Historik Walter Laqueur připomíná, že sebevražedné mise nejsou ani výsadou přelomu 20. a 21. století a zmiňuje ruské revolucionáře a anarchisty v 19. století. "Jejich bomby byly tak nespolehlivé, že musely být vrhány na krátkou vzdálenost (pokud už neexplodovaly útočníkovi v ruce). Ti, kdo šli provést útoku tohoto druhu, si riziko dobře uvědomovali, a mnoho z nich také psalo rodinám a přátelům dopis na rozloučenou".

Levičákům se dostává shovívavosti

"Neislámský" terorismus navíc zůstává v pozadí i proto, že v médiích často ani nebývá terorismem nazýván. Loni v září Kolumbijci poslali na tržiště plné žen a dětí koně naloženého výbušninami a odpálením bomby z bezpečné vzdálenosti zavraždili osm civilistů. Ačkoliv tento čin nese jasné rysy teroristického útoku - byl zaměřen na civilisty stojící mimo konflikt a měl politické pohnutky - v českých médiích bylo možné dočíst se pouze o "atentátu levicové guerilly", tedy Ozbrojených revolučních sil Kolumbie (FARC).

Tato marxismem inspirovaná skupina, jenž vnikla jako ozbrojené křídlo komunistické strany, běžně vraždí nepohodlné novináře, politiky, starosty a aktivisty za lidská práva, unesla již stovky civilistů, z nichž řadu popravila. Ani v této souvislosti nejsou únosci nazýváni komunistickými teroristy, ačkoliv o muslimských teroristech se zcela běžně hovořilo, když byl v roce 2002 v Pákistánu unesen (a později zavražděn) americký novinář Daniel Pearl.

Za zmínku stojí i fakt, že FARC a další levicové i pravicové militantní skupiny v Kolumbii žijí z velké části ze stejných zdrojů, které jsou často zmiňovány v případě muslimské al-Káidy - z narkotik. BBC uvádí, že FARC z odvodů od pěstitelů a překupníků drog a z vymáhání výpalného a z výkupného za unesené lidi získává ročně nejméně 300 miliónů dolarů, což ji činí možná nejbohatší ozbrojenou skupinou na světě.

Břetislav Tureček

Více o tématu Náš svět a terorismus na www.infoservis.net .


Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku