Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 14.4.2004
Svátek má Vincenc




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Prezidenti budou v EU nadbyteční
 >POLITIKA: Horká půda v Iráku - odejít či zůstat?
 >MÉDIA: Greenpeace mají díky svému řediteli z ostudy kabát
 >MROŽOVINY: V čelistech civilizačních kleští 2
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dnes začíná Digitální Interkamera
 >PSÍ PŘÍHODY: Příliš vzdálené kachny
 >EKONOMIKA: ČNB dala najevo, že ji silná koruna nevadí
 >POSTŘEH: O bezohlednosti
 >LIDÉ: Dějiny umění jako dějiny ducha
 >ZE STARÝCH NOVIN: VÝBĚR - Nejlepší a nejzajímavější články současné doby
 >PENÍZE: Zákon o DPH? Největší legislativní paskvil!
 >ARCHITEKTURA: Ještě jednou Sazka arena, ale nejen ona
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jakým směrem se budou ubírat vztahy mezi Německem a Českem?
 >VÁLKA V IRÁKU: Muktada Sadr a triviální americké chyby
 >REAKCE: Aston kontra dvojí poučení

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
14.4. MROŽOVINY: V čelistech civilizačních kleští 2
František Novotný

Po únosu tří českých novinářů v Iráku se určitě vyrojí názory, že kdyby Česko nelezlo USA do zadku a nehasilo, co ho nepálí, nemuseli by se nyní jejich rodiny o ně strachovat. Námitka, že v Iráku byli uneseni nikoli vojáci, ale novináři, že teroristickými atentáty jsou postihováni zcela nevinní lidé, že zlo teroru se řídí zvláštními zákonitostmi maximalizace hrůzy, neobstojí, neboť výše uvedený názor vychází z prastarého obranného vzorce chování - znehybnět, nepřitáhnout na sebe pozornost predátora, předstírat "mrtvého brouka".
Proto se vždy v každé skupině rukojmí objeví lidé, kteří zapřísahají ostatní zajatce, aby, proboha, nic nepodnikali, ve všem únoscům vyhověli a spolupracovali s nimi. Specialisté pak znají tzv. "Stockholmský syndrom", kdy si unesení vytvoří k únoscům kladný emocionální vztah, byť jim vyhrožují smrtí, a naopak za ohrožení svého života pokládají akce, které je mají vysvobodit.

Obranný mechanismus "znehybnění" pak leží v hloubi všech těch argumentů, které v obecnější rovině tvrdí, že silové akce proti terorismu nemají naději na úspěch. Obzvláště po minulém týdnu zesílily názory, že ani akce v Afghánistánu, natož v Iráku, nijak terorismus neomezily, naopak jenom dmýchají do ohně násilí. I v případě Jasína novinové titulky hlásaly, že jeho smrt radikály jenom posílí. Terorismus se nikdy násilím potlačit nedá, je to otázka sociální, otázka bídy arabského, respektive třetího světa, otázka prostředí, kde mezi mládeží bez naděje na jakoukoli budoucnost je tak snadné si "koupit" život sebevražedného atentátníka, argumentuje se obvykle z levicové pozice.
Podle oficiálního stanoviska EU se v případě terorismu nejedná o válku, jak tvrdí USA, ale o kriminální záležitost. Připusťme, že tomu tak je. Pak můžeme všechny sociální důvody, jež vedou k terorismu, ztotožnit se sociálními důvody, jež vedou ke kriminalitě. Jak se můžeme každodenně přesvědčit, i ona je represí nevykořenitelná. Všichni víme, že ani sebedokonalejší policie a mordparty složené ze samých Sherlocků Holmesů a Hercule Poirotů nedokáží ze společnosti vymýtit vraždy.
Je to ale důvod, abychom zrušili stíhání vrahů? Je tedy skutečnost, že terorismus opravdu nejde násilím zcela zastavit, důvodem, abychom nechali teroristům volnou ruku?

Přeceňování závislosti terorismu, respektive kriminality, na sociálním prostředí lze doložit nedávnou historickou zkušeností. Teze, že kriminalita je dána pouze sociálně, patří do teorie komunismu a pisatel těchto řádků si velice dobře pamatuje povinná školení marx-leninismu, kdy mu nalévali do hlavy, že v komunistické společnosti kriminalita zanikne sama od sebe, neboť pominou její sociální důvody. Praxe pak byla opačná, bezohledné represivní systémy komunistických režimů se zcela vyrovnaly systémům nacistického Německa a fašistické Itálie.
Jestliže je tedy terorismus jenom odnoží kriminality, ani bezmezné pumpování peněz do táborů palestinských uprchlíků by jej nedokázalo úplně odstranit. Koneckonců v případě arabského světa nejde nikterak o svět chudý a kupříkladu již zmíněný Jasín dokázal jenom během jednoho jediného kazatelského turné po arabských zemích "vydělat" pro svoje hnutí 50 milionů USD. Usáma bin Ládin pochází z multimilionářské rodiny a další fakta též dokazují, že ideologové terorismu a vůdcové teroristických organizací se rekrutují z majetnějších středních tříd - jakési obdoby evropské měšťanské třídy, z níž se právě verbovali první příznivci Hitlera. Toho do sedla také nedostala žádná chudina, ale, jak tuším napsal Bertold Brecht, zdivočelí měšťáci.

Evoluce obdařila člověka ještě jinou obrannou reakcí v případě ohrožení - agresí, odvetou proti útočníkovi. Jestliže se civilizačním procesem ze znehybnění a neupozorňování na sebe vyvinula prevence, pak z obranné agresivity vznikla represe. Sleduje-li člověk současné polemiky ohledně terorismu a jak se mu bránit, uvědomí si, že všichni máme strach, který pak startuje rozdílná stanoviska podle temperamentu a dispozic pro dvě rozdílné obranné reakce, jež jsem popsal. Proto někteří přísahají jenom na prevenci a druzí zase jenom na represi, aniž by si byli vědomi, že to jsou zkratová emocionální stanoviska, když racionální je kombinace obého. Nazval bych to "strategií kočky", která dobře ví, kdy má pohladit sametovou pacičkou a kdy seknout drápem. Pro každou civilizaci by bylo sebevražedné vzdát se represe, ať už v případě kriminality či terorismu, i když víme, že "zločin" nikdy nevymýtí, ale současně by bylo hloupé resignovat na prevenci, která může omezit nutnost represivních zákroků. Otázkou je rozhodovací kritérium - kde leží "přepínací" hranice mezi oběma postupy.

K preventivním nástrojům, jež si vytvořila západní civilizace převážně ve svém evropském "centru" a který má obrousit hrany mezietnických střetů, patří v prvé řadě multikulturalismus. Odmítá asimilaci, tj, kulturní přizpůsobení menšin většině a zastává princip paralelního soužití etnik s původními kulturami vedle sebe. Tento multikulturalismus se klade do protikladu s kulturním imperialismem, podle něhož Západ násilně vnucuje ostatnímu světu své hodnoty. Multikulturalisté pak dovozují, že příčinou islamistického terorismu je toto kulturní násilí, jež Západ uplatňuje na islámském světě a pokládají multikulturalismus za zbraň antiteroristické prevence, za prostředek, který by učinil represi zbytečnou. Volají po otevřenosti vůči jiným kulturám a vírám, což na novinovém papíře a televizních obrazovkách zní velice moudře a ušlechtile.
V praxi ale vyvstává otázka, kde leží hranice tolerance, hranice otevřenosti. Kupříkladu souhlasili by stoupenci multikulturalismu s otevřeností a vstřícností vůči Hitlerově nacismu a Stalinově komunismu? Vždyť oba tyto zrůdné režimy měly svoje "kultury" a svoje "víry", takže správný multikulturalista by měl připustit existenci jak nacistického, tak komunistického "etnika".
To je pochopitelně ahistorická a vyhraněná nadsázka a kritici mě napadnou, že si pletu etnikum s ideologií. Jenže odpolitizované etnikum, jakési etnikum samo o sobě, je prostě prázdný termín, a čistě "německý" nacismus byl na etnikum přímo navázán (Hitler dokonce hovoříval častěji o "německých kmenech" než o německém národu). Připouštím, že se jedná toliko o ilustraci, ale velice názornou, neboť evokuje otázku, jestli dnešní fundamentální islám ještě leží uvnitř tolerančního pole, jemuž se říká multikulturalismus, či vně - anebo jestli multikulturalismus vůbec nějaké "vně" má.
Již jsem se v Mrožovinách citoval článek z týdeníku Reflex , jenž doložil, k jak paradoxně obludné segregaci školství vedl v Nizozemí pokus o multikulturní školy. V praxi ale existují rizikovější oblasti, než je školství. Může si Západ dovolit riziko, aby mešita, postavená v rámci multikulturalismu, se stala výcvikovým střediskem teroristů, jak bylo odhaleno v Británii? Je opravdu možné, domyšleno do důsledku, aby se v právním státě západního typu usazená muslimská komunita řídila zvykovým právem šarijá? I ono přece patří k islámské "kultuře" a pokud budu trvat na jeho neplatnosti, jsem pak kulturní imperialista, který si zaslouží nálož pod svoje auto.
Multikulturalismus tedy jako prevence proti extrémním náladám v menšinách určitě fungovat nebude. Je to pouze hezky znějící teorie, která je v praxi použitelná jenom za předpokladu, že všichni partneři jsou kompatibilní v umírněnosti, že disponují toutéž mírou tolerance a toutéž kulturní vyzrálostí, kupříkladu se shodují ve vztahu státu a náboženství a na soudním systému.
Poněkud nespravedlivě jsem jako příklad zneužití multikulturalismu uvedl případ britské mešity, ačkoli právě v Británii soužití muslimů a nemuslimů funguje nejlépe. Proč? Podle názorů samotných islámských duchovních v Británii je to dáno tím, že britští muslimové nejsou Arabové, ale pocházejí z valné většiny z Pákistánu, který byl více než 100 let britským dominiem a součástí Commonwealthu. I to je důkaz, že multikulturalismus může fungovat jenom od určité úrovně kulturního přizpůsobení, tedy oné multikulturalisty zavrhované asimilace.

Co se stane, jestli se Evropa v rámci bezbřehého multikulturalismu široce otevře cizím kulturám a pod jeho rouškou se pokryje teroristickou sítí islamistů či jiných extremistů? Pokud by příslušní extremističtí vůdcové byli "rozumní" a používali Evropu jako základnu proti USA, nedělo by se nic a Evropě by její taktika "mrtvého brouka" vyšla. Jenž zlo si nevybírá a "vůdcové", ať už to byl Hitler nebo Stalin a jakými dnes jsou fundamentalističtí duchovní hodnostáři, trpí vždy velikášstvím, které jim vnuká pocit neomylnosti a neporazitelnosti. Nedokáží se chovat uměřeně, nafukují se jako žáby, dokud neprasknou, a strategické úvahy jsou jim cizí. Za příklad chybné strategie, z hlediska světového terorismu, může sloužit madridský pumový atentát z 11. března 2004. Krátkodobě se může jevit jako výhodný, když pravděpodobně skutečně povede ke stažení španělských vojáků z Iráku, ale dlouhodobě je strategickou chybou, posiluje pocit Evropanů, že jsou s Američany na jedné lodi, i když teď se to tak nevnímá.
Terorističtí vůdcové, opojeni hrůzou, kterou šíří, prostě neodolají, aby nezačali organizovat atentáty i v Evropě a zahodí tak příležitost vrazit klín mezi USA, respektive Izrael a Evropu, kdyby důsledně útočili jenom na americké/izraelské cíle a u Evropanů vyvolali pocit vděčnosti za to, že je šetří. Bezesporu se všichni terorismu bojíme a zatím v Evropě převláda reakce přikrčit se a jenom, proboha, teroristy ještě více nerozzlobit, jakási obdoba "Stockholmského syndromu". Proto EU hovoří jazykem prevence a nikoli jazykem odvety jako USA, a Evropané nepřestávají preferovat ty politiky, kteří se snaží o "dohodu" s terorismem a neustále se nabízejí jako vyjednávači. Toto je první fáze, po níž přijde druhá, neboť teroristé budou chtít demonstrovat svoji moc i na Starém kontinentu, a Evropané po dalších, nyní již masových teroristických útocích pochopí, že jim politikové bezpečnost nezajistili a jenom jim namlouvali to, co chtěli ve svém strachu slyšet. V druhé fázi lidé zapomenou, že politikové jenom plnili jejich objednávku, zavrhnou je a již nebudou hledat ochranu u klasické demokratické politiky, která se předchozím postupem zdiskreditovala. Počnou volat po vládě silné ruky, vzpomenou si, že kupříkladu Mussolini dokázal likvidovat i mafii a Hitler že eliminoval zločinnost, když všechny "nekalé" živly zavřel bez soudů do koncentráků. Vzpomenou si i na komunisty (v Česku někteří vzpomínají již dnes), kteří rovněž krutými represivními aparáty omezili zločinnost, takže Evropa bude opět zralá na nového diktátora, nyní již celoevropského, u něhož budou všichni hledat spásu před terorismem, a Starý kontinent znovu onemocní Hitlerovým syndromem. Nu a jenom velký optimista může doufat, že zrazení Američané budou mít moc a hlavně chuť již počtvrté (po obou světových válkách a válce studené) tahat za Evropu kaštany z ohně.

Tento článek není žádné dogma, ale jenom námět k zamyšlení, ať už souhlasnému nebo nesouhlasnému.

Psáno v Praze 13. 4. 2004


Další články tohoto autora:
František Novotný

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku