Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 19.4.2004
Svátek má Rostislav




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Unesli vás? Hlavně nebuďte Polák, Američan nebo Žid
 >POLITIKA: Teličkova šťastná hvězda?
 >ŠKOLSTVÍ: Nadaní v MŠ Rozmarýnek
 >GLOSA: Budeme hrát kanadským stylem ?!?
 >FEJETON: Kočky
 >TÉMA: Makléřské zkoušky - k čemu a pro koho?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak bylo na Interkameře
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak je Bartovi
 >NÁZOR: České imprese: Všichni uneseni - Kubal a spol, media, Špidla a nakonec i já.
 >DO EU: Lijn 25.
 >BÁSEŇ: Veselme se, radujme se
 >FEJETON: Podivuhodné setkání
 >SVĚT: Případně přitažlivý půvab izolacionismu
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >PENÍZE: Podniky v EU: co jsou operační programy?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
19.4. Děkovat? Není zač!
(eff)

Úleva, kterou jsme pocítili nad zprávou, že iráčtí bandité propustili tři unesené české novináře, by nám neměla zastřít podstatu věci. Naši spoluobčané byli podle všeho zrazeni - co od nich víme, tak přinejmenším taxikářem, který je vezl, ale možná i širší skupinou osob. Byli přepadeni, zajati, okradeni, vězněni, vystaveni nátlaku, donuceni ke lživým výpovědím, drženi za lidsky nedůstojných podmínek. To, že je nakonec propustili a že je nezavraždili jako statečného Fabrizia Quattrocchiho, který jim předvedl, jak umírá Ital, to si věru nezasluhuje žádný vděk. Naše lidi nezavraždili, oni vraždí někoho jiného.

Navíc, a to je zásadně důležité: nepokoje, které v Iráků vypukly v době, kdy je v dohledu zřízení čistě irácké správy, a pokud by se osvědčila, postupné stažení amerických vojsk, nemají v žádné případě charakter "národně osvobozeneckého boje", který by snad eventuálně z určitého hlediska a ve specifické interpretaci mohl získat sympatie. To, co se děje v Iráku, není druhý Vietnam. Navíc, i ta první, krvavá a léta se táhnoucí vietnamská válka by se nekonala, kdyby se tehdejší komunistický režim v Hanoji choval tak, jak si počínají nynější vůdci Vietnamu. V Iráku se skupina dobrodruhů rozhodla urvat moc, a vidí příležitost v mocenském vakuu, které nastalo po pádu Husajnova režimu. Ustavení řádné irácké vlády se jim nehodí do krámu a proto přepadají a vraždí. Potřebují chaos a snaží se ho dosáhnout terorem. Banditské přepadení našich občanů bylo jedním tahů na šachovnici této hry. Právě tak i jejich propuštění. Pokud v celé akci je nějaká logika, pak ono propuštění mělo být poselství signalizující, že s těmito lidmi je "rozumná řeč". Kdybychom snad měli tento postoj vzít za bernou minci, naháněli bychom vodu na jejich mlýn.

Irák musí samozřejmě být svobodný a plně pod vlastní správou, s iráckou vládou v čele, která se bude opírat o vlastní prostředky - ne aby seděla na amerických bajonetech. Po pádu Husajnovy diktatury se nedalo čekat, že ustavení takové vlády půjde hladce. Ostatně, připomeňme, že i po ustavení československého státu v roce 1918 musela nová republika tvrdě a nejednou mocensky zasahovat vůči silám rozvratu. Takže, ještě jednou - vítejte doma, ale vašim věznitelům děkovat netřeba.

Aston


Další články tohoto autora:
(eff)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku