Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 4.5.2004
Svátek má Květoslav




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Poslanec Mládek na titulní straně
 >ARCHITEKTURA: Lábus Siza Šlapetové a pozvánka
 >TÉMA: Hokej
 >ŠAMANŮV KALENDÁŘ: Celý rok vlastní zeleninu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak bylo v Bruselu
 >PSÍ PŘÍHODY: Když pán odjíždí
 >TÉMA: Za globální oteplení můžou mimozemšťané (část 3.)
 >ZAMYŠLENÍ: Adresát neznámý
 >EKONOMIKA: Očekávané zvýšení sazeb ohrožuje růst akcií
 >NÁZOR: Proč na Hradě nevisela evropská vlajka?
 >VÝSTAVA: Letadla a nahé ženy ve fotografii
 >INICIATIVA TÝDNE NEKLIDU
 >PENÍZE: Jak se stát skutečným majitelem bytu
 >ŽIVOT: Osud jedné lípy
 >POLITIKA: Hlasování v nemoci

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
4.5. ŠAMANŮV KALENDÁŘ: Celý rok vlastní zeleninu
Jan Kovanic

Píše Marie Pokorná, choť rolníka v Představicích

Divím se, jak mohou ženy naše venkovské býti bez čerstvé zeleniny. A přece jest většina takových. Z měst musí nám nosit staré ženy v nůších všelijakou zeleninu od zahradníků. Je to zrovna úžasné, že my - rolnické ženy - musíme zeleninu z města kupovat, chceme-li ji míti.

"Dejte pokoj, nemám čas na zahrádku a na starost o zeleninu. To si ji raději koupím. Přijde to laciněji, nežli kdybych si ji sama pěstovala. A kdo pak by se tím páral. To mohou dělat jen takové, které mají dosti času a které nemají v domácnosti a hospodářství co dělat!"

Takové výmluvy slyším, když některé sousedce vytknu, proč si sama zeleninu nepěstuje. Pravím, že to jsou vesměs prázdné výmluvy. Čas na všelijaké pokoutní řeči, čas na různé daremnosti (u mužů na př. na hraní karet) se přece vždycky najde, že ano! Proč by se tedy nenalezlo deset minut denně na zalití zahrádky a nějaké to okopání, zrytí - a pohnojení zahrádky na podzim udělám za den. Na jaře pak postupně věnuji zahrádce denně půl hodinky, někdy hodinu. A za několik dní mám zahrádku nasázenou a pak už stačí oněch deset minut denně na zalití a různé drobné práce.

Mám zahrádku malou, ale dá mi zeleninu po celý rok. Vedu si po "zahradnicku" a mám z toho radost. Dvě pařeništní okna mám v zahrádce při stavení proti jižnímu slunci. Do pařeniště koncem února nebo v prvních dnech března navezu koňský hnůj. Když se zapaří, dám na něj dobrou zem, kterou mám od zimy vedle na hromadě. V polovici března - i dříve - naseji do pařeniště nějakou ředkvičku, aby děti již v dubnu měly co chroupat. Mimo to nasadím tam několik okurek. Nežli okurky vzrostou, pěstuji mezi nimi sazenice zeleninové. Naseji do pařeniště salát, rané zelí, ranou brukev (kedluben) i kapustu, pak celer a rajská jablka. Zelenina vzroste brzo, takže ji musím ještě v pařeništi přesázet, aby příliš do délky nevyhnala. Přesázím zelí, brukev i kapustu.

V tom už se může připravovat zahrádka venku. Nejdříve na jeden záhon naseji mrkev a řádek kořenové petržele. Na vedlejší záhon naseji cibuli a pór. Podél zdi připravím delší záhon. A na ten vysázím z pařeniště salát a na okraj záhonku vyseji zase ředkvičku, kterou mé děti rády jedí. Bojím-li se mrazů v dubnu, tu záhon na noc přikryji starými novinami. (Vidíte milé družky, hospodyně, k čemu všemu jest náš "Venkov" dobrý! I můj salát chrání před mrazem!) Pak připravím další záhon a ten osázím brukví a kapustou z pařeniště. Na jiný záhon dám z pařeniště samé zelí. Tak se mi pařeniště uvolní a já v něm mezi malé ještě okurky a po vytahané zatím ředkvičce rozsázím celer a rajská jablíčka. Na to na záhonek naseji hrách, aby děti měly brzo lusky. (Můj muž také rád dušený hrášek zelený.) Pak sázím fazole . Na kousek záhonku u zdi naseji trochu bílé řepy, pozdního zelí, pozdní brukve i pozdního salátu. Něco odtud koncem května nasází se ven na pole, něco zase do zahrádky na vylepšení a za náhradu "snědeného". A pak nastane čas k vysázení celeru a rajských jablek z pařeniště. Ostatně okurky se tam již rozmohly a já brzo v červnu už mívám okurky vlastní. Koncem května vysazuji sazenice okurek, které jsem si za oknem v hrnci vypěstovala, na záhonek v zahrádce.

Salát hlávkový míváme od začátku června do zimy. V létě střídáme jej s okurkami. Kapusta - a přirozeně i pažitka, kterou mám jako obrubu jednoho záhonku - nechybí ani jednou v polévce. Brukev rádi jíme zadělávanou. A jak chutná rané zelí, to je pravá pochoutka!

Na zimu zakládám si do suchého sklepa do suchého písku vždycky dosti zeleniny.

A věřte mi, družky hospodyně, když tak po celý rok těch "božích darů" z malé zahrádky požíváme, nikdy mi nepřipadá, že by ošetřování zahrádky dalo mnoho práce! A zvláště, když sazenice se koupí vypěstované od zahradníka a jenom se na záhony nasázejí, tu opravdu práce je nepatrná.

Troufám si tvrditi, že z mé zahrádky mám tolik chutných jídel, že bych musila za ně zaplatit mnoho desítek do roka. A zdravých, nejzdravějších jídel.

Viděly byste, jak můj muž mi rád v zahrádce pomáhá, jak mne zastane, když vidí, že mám mnoho práce. A což pak děti! Vodu nosí, zalévají, sázet pomáhají. Tak práci v zahrádce uděláme hravě, že opravdu nevíme ani jak!

Neupustila bych od své zahrádky za nic na světě!

(Z agrárního hospodářského kalendáře na rok 1914 opsal v květnu 2004 Šaman)

ŠAMANŮV DOVĚTEK: I moje choť má na lodžiové zahrádce, krom květin ozdobných, i zeleninovou zahrádku. Ovšem zahrádka je vskutku malinká, takže jí v té nepatrné práci ani nepomáhám - nevešel bych se.

Již jsme upustili od pěstování rajských jablek (jen pro čerstvost pěstujeme petržel a pažitku), vskutku, v tržnici pod okny nakoupíme z velkého výběru. Ale koření chybí, a to má choť pěstuje ze zakoupených sazenic: Dobromysl, levanduli, estragon, tymián, šalvěj, yzop, mátu, meduňku, saturejku, rozmarýn a mateří doušku. A spíše pro ozdobu, ale též pro chuť, též pečuje o deset sazeniček jahod.

A to jest její radost - a takovou radost, milé hospodyňky, můžete míti na své panelové lodžii též.


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku