Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 5.5.2004
Svátek má Klaudie




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Růst sazeb a posílení koruny k dolaru
 >POLITIKA: Jak nevolit do Evropského parlamentu
 >POLITIKA: Evropa může dostihnout USA, ale…
 >MROŽOVINY: Námořní rozpaky paní Češtiny 3
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Cesta z Bruselu
 >PSÍ PŘÍHODY: Varianty jedné příhody
 >SPOLEČNOST: Potřebujeme nové národní obrození
 >SPOLEČNOST: Čistota našeho fotbalu
 >TÉMA: Za globální oteplení můžou mimozemšťané (část 4.)
 >PENÍZE: Internetbanking: vylučuje bezpečnost pohodlí?
 >GLOSA: Zrušte monopol ČEZ, vzbuďte se - už jste v EU!
 >CHTIP: Chtip co není chtip, ale realita
 >MÉDIA: Poslanec Mládek na titulní straně
 >ARCHITEKTURA: Lábus Siza Šlapetové a pozvánka
 >TÉMA: Hokej

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
5.5. TÉMA: Za globální oteplení můžou mimozemšťané (část 4.)
Madame Curie

Michael Crichton

Část první je (zde)
Část druhá je (zde)
Část třetí je (zde)

V roce 1993 oznámila EPA (Environmental Protection Agency, americký Úřad pro ochranu životního prostředí), že následkem pasivního kouření "zemře v USA na rakovinu plic ročně 3 000 nekuřáků" a "statisícům lidí způsobí pasivní kouření dýchací problémy". V brožurce z roku 1994 oznamuje EPA, že jedenáct studií, na kterých založila své rozhodnutí, nebyly samy o sobě průkazné. Tyto studie kolektivně stanovily pro pasivní kouření rizikový faktor 1,19. (Pro srovnání: rizikový faktor menší než 3,0 je příliš nízký na to, aby EPA mohla spustit nějakou akci anebo aby se výsledky nějaké studie daly uveřejnit v časopise New England Journal of Medicine.) Mimoto při statistickém vyhodnocení neležela data v normálně požadovaném 95 % intervalu spolehlivosti, a tak ho EPA snížila na 90 %. Pasivní kouření pak klasifikovala jako karcinogen kategorie A.

Jednalo se o otevřeně klamavou vědu, která pak dala základ pro zákaz kouření v restauracích, kancelářích a na letištích. Kalifornie zakázala kouření na veřejnosti v roce 1995. Brzy se přestal zákaz kouření považovat za přemrštěný požadavek. V roce 1998 tvrdil Christian Science Monitor, že "pasivní kouření je v USA na třetím místě příčin úmrtí, kterým se dalo předejít". American Cancer Society oznámila, že každý rok zemře v USA na následky pasivního kouření 53 tisíc lidí. Pro tato tvrzení však neexistuje žádný důkaz.

V roce 1998 rozhodl federální soudce, že EPA "jednala nepatřičně a předložila své závěry dříve, než výzkum započal," a "nevzala na vědomí určité údaje a založila svůj posudek na selektivních informacích". Carol Browner, vedoucí EPA, zareagovala následovně: "Trváme na své vědě, je zde naprostá shoda. Americký lid rozhodně uznává, že vystavení pasivnímu kouření přináší celou řadu zdravotních problémů." Všimněte si, jak opět nároky na konsensus trumfují nad vědou. V tomto případě dokonce konsensus, který Browner uvádí, ani není vědecký! Jedná se o konsensus amerického lidu.

Zatím ani mnohem rozsáhlejší studie nedokázaly potvrdit jakýkoliv vztah mezi pasivním kouřením a vyšší úmrtností. Ani rozsáhlá studie Světové zdravotnické organizace WHO z roku 1998, které se zúčastnilo 7 zemí, neprokázala žádný vztah, Pokud vím, nepodařilo se to ani následujícím, velmi dobře ověřeným studiím. Přesto nyní například čteme, že pasivní kouření je příčinou rakoviny prsu. V tomto bodě už můžete říci o pasivním kouření téměř cokoliv.

Stejně jako v případě jaderné zimy se i tady použila špatná věda k propagaci něčeho, co většina lidí považuje za správné. Jsem o tom naprosto přesvědčen, že to tak je. Nechci, aby lidé v mém okolí kouřili. Takže kdo by protestoval proti zákazu pasivního kouření? Nikdo. A pokud budete, označí vás za poskoka RJ Reynoldse. Přisluhovače tabákového průmyslu. Je přitom pravda, že třeba naše dnešní sociální politika se opírá o ty nejprimitivnější pověry. A tak jsme dali EPA jasně najevo, jak se má chovat v budoucnosti. Řekli jsme jí, že podvod je cestou k úspěchu.

Postupně, jak spělo dvacáté století ke konci, stávalo se spojení mezi přísným vědeckým faktem a veřejnou politikou stále pružnějším. Zčásti to způsobila samolibost vědecké profese; zčásti nedostatek dobré vědecké výchovy veřejnosti; zčásti i vznik specializovaných skupin zastánců, které byly velice aktivní při obstarávání publicity a vyvíjení strategie. Z velké části to však způsobil i úpadek sdělovacích prostředků jako nezávislých posuzovatelů faktů. Úpadek amerických sdělovacích prostředků je pro naši zemi strašná ztráta. Když tak významná instituce, jako je například New York Times, nedokáže rozlišit mezi faktickým obsahem a názorem redakce, ale všechno bezstarostně promíchá na titulní straně, kdo by pak vyžadoval od ostatních vyšší kritéria?

A tak tedy v tomto přizpůsobivém, šlendriánském světě, kde věda, či spíše pavěda, je služkou pochybné veřejné politiky, se konečně dopracováváme ke globálnímu oteplování. Nemám v úmyslu zde rozebírat podrobnosti tohoto nejpozoruhodnějšího z démonů, které dnes tolik znepokojují svět. Jen bych vám rád připomněl důvěrně známý vzorec chování, podle kterého tyto věci vznikají. V ošklivé honbě za pravidly, která obsáhnou všechno, a za uznáním, které by tato pravidla podpořilo, se důkazní nejistoty zamluví. Prostě se předloží takové posudky, jaké požaduje zákazník. Pak se izolují vědci, kteří s navrhovaným opatřením nesouhlasí a označí se za outsidery a "skeptiky" v uvozovkách – podezřelá individua s podezřelými pohnutkami, přičinliví nohsledové, zpátečníci, nebo jednoduše blázniví odpůrci ekologie. Na stručný povel se debata ukončí, i přesto, že významní vědci nejsou s vývojem věcí spokojeni. Odkdy se považuje ve vědě slovo "skeptik" za sprosté slovo? Odkdy musí mít skeptik kolem sebe uvozovky?

Pro laika je nejpodstatnější novotou v polemice o globálním oteplování zjevná důvěra v modely. V minulosti, ve dnech jaderné zimy, se počítačové modely použily k tomu, aby celé hypotéze dodaly v závěru větší závažnosti: "Tyto výsledky se získaly pomocí počítačového modelu." Ale dnes se u rozmanitých počítačových modelů počítá s tím, že si samy své údaje vytvářejí. Modely se už neposuzují podle své schopnosti reprodukovat reálné údaje, stále více modelů si tyto údaje určuje samo. Jakoby samy o sobě byly realitou. A ony vlastně jsou, extrapolují-li se do budoucna. Pro rok 2100 neexistují žádné naměřené údaje. Existují pouze data odvozená z počítačových modelů.

Toto okouzlení počítačovými modely chápu velmi dobře. Richard Feynmann je nazval nemocí. Obávám se, že má pravdu. Protože jedině tehdy, až strávíte spoustu času hleděním na obrazovku počítače, můžete se dostat do toho bodu, ve kterém se diskuse o globálním oteplování nachází dnes.

(pokračování příště)

(Podle originálu Crichtonovy přednášky, jak je dostupná na webu, přeložila pro Bláznivou Markétu a Neviditelného psa Madame Curie. )




Další články tohoto autora:
Madame Curie

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku