Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 11.5.2004
Svátek má Svatava




  Výběr z vydání
 >ARCHITEKTURA: Psí procházka Bubenčem
 >EKOLOGIE: Černobylští mičurinci v Reflexu
 >REAKCE: Milan Novák - svou pravdu si vzít nedáme
 >DETEKTIVKA: Divočák a poručík kriminálky
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Sladká kontrola
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Goldbergovské variace
 >PSÍ PŘÍHODY: Kdo vytváří cestičky
 >Bártův Entropicture
 >FEJETON: Nahota ženy a jiné výjevy
 >NÁZOR: Morální liberalismus
 >MEZI PAPUÁNCI : Němci kolonizátoři a zlato 2.
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >PENÍZE.CZ: Nemocný nosorožec?
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >PORTÁL VEŘEJNÉ SPRÁVY: Tunelování přes TESTCOM pokračuje

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
11.5. MEZI PAPUÁNCI : Němci kolonizátoři a zlato 2.
Ota Ulč

Je to svět s tradicí ustavičných kmenových válek, motivovaných pomstou za předcházející příkoří, jemuž předcházela jiná pomsta a jiné příkoří. Sousedská pohoda se pak těžko realizuje v prostředí, kde zabití platí za jediné přijatelné řešení konfliktu. Horský kmen zabil a snědl misionáře kazatele spolu s tuctem jeho domorodých pomocníků. Podezření padá na kmen Korowai, že se lidožroutství věnuje dodnes. Příslušníci tohoto kmene si stavějí chatrče padesát metrů vysoko ve větvích, v krkolomných výškách si libují, tam je blíž k ptákům, k oblakům a dál od případných nepřátel a všelijakých čarodějů.
Vláda v Jakartě se mermomocí snaží podržet si tuto vzdálenou končinu. Nejde jí ovšem o pozdvižení blaha tamějších domorodců, ale o nerostné bohatství pod povrchem, odhadované na mnoho desítek miliard dolarů - měď, stříbro, zlato. Konglomerát Freeport McMorac Copper and Gold, největší americký investor v Indonésii, tam zaměstnává 17 tisíc lidí. Oáza uprostřed divočiny třetího světa, americké krásky na vysokých podpatcích docházejí utrácet čas do moderního obchodního střediska, kam domorodcům je přístup zakázán, aby v záři spotřebního zboží se nezjančili a nepřestali pečovat o svá políčka.
Když se to někomu nelíbí, generálové v hlavním městě si na něj posvítí. Poručili bombardování kmene Arfak a později totéž postihlo dříve již zmíněný kmen Dani. S oštěpy proti bombardérům a v OSN o tom nikdo ani nepípne. Od sedmdesátých let indonéská armáda se snaží zlikvidovat o nezávislost usilující povstalecké hnutí ORGANISACI PAPUA MERDEKA (Svobodné Papuánsko), ale dosud se jí to nepodařilo. Tisícovky bojovníků jich přeběhly přes hranici na druhou stranu ostrova, do nezávislého státu PNG (Papua New Guinea), kam se teď podíváme.
Skládá se ze dvou součástí - Nová Guinea na severu a Papua na jihu - lišících se etnicky, geograficky i historicky. Zalidněnost je značně nerovnoměrná. Horská oblast Chimbu s centrem snadno pamatovatelného jména Kundiawa (kde se ujal takzvaný Chimbu shake - společenský mrav, kdy páni místo pravice si vzájemně potřesou penisem buď zapasovaným v dutém rohu, či zabaleným v travinách) je přecpaná, kdežto do západní močálově Papuy se osídlenci právem nehrnou.

Papuánští se obávají nadvlády početnějších a pro turisty přitažlivějších Novoguineanů. Ti zdobí brožurky cestovních kanceláří, opeření, s dírou v nose a s celkovým výrazem spíš semitským, habešským než melanéským. Jejich lingua franca je Pidgin English, kdežto Papuánci se lépe domluví řečí Motu. New Guinea má zajímavější přírodu, kopce, vzácné nerosty. Papua spíš vyniká močály. Nová Guinea byla německá, za druhé světová války japonská a v důsledku bojování velice rozbitá. Bývalo třeba městečko Salamanua, s přístavem a letištěm, a tolik se mu ublížilo, že dneska tam nezbyl jediný tvor.
Začalo to takto: V sedmdesátých letech devatenáctého století, po vítězné válce proti Napoleonu III. teprve došlo v Německu ke sjednocení, vzniku císařství a ke koloniálním záluskům. Jenže tehdy zbývaly ke kolonizaci už jen končiny vzdálené, nevábné, neslibující ani zisk ani moc a slávu. Moudrý státník Otto von Bismarck od takových pošetilostí marně zrazoval.. Soukromníci se pouštěli do nebezpečných obchodů s nevyzpytatelnými domorodci, směňujíce textil, tabák a železné zboží za kokosy a škeble. Jako nejčilejší se prosadila německá firma Godefroy and Son, adresou na Samoe.
Obchodníci se domáhali v Berlíně, aby si císař Niemandsland přisvojil, a tak v roce 1884 byl vztyčen teutonský prapor na severní polovině ostrova. Anglie se zlobila a Austrálie zuřila a tentýž rok na jižní, dosud nikým nepožadované části ostrova zavlála britská vlajka a bylo to.
Německé panování trvalo jen třicet let (tj. do začátku první světové války), ale mapy poznamenalo dodnes. Stačí nahlédnout do atlasu: Nová Guinea (dříve Kaiser-Wilhelmsland) si zachovala horu jménem Otto a řeku jménem Frieda. Nejvyšší hora (15 400 stop) je Mt. Wilhelm a vypravít se na ni je možno z vesnice Keglsugl. Neztečete-li ji, máte na vybranou mnoho germánských vrchů: Tirpitz, Treppen, Stolle, Roesicke či Daum. Též pohoří Adelbert, Schrader, Thurnwald, Bismarck, Hindenburg a Müller.
Bismarckův archipelag ale již není, co býval. Z Neu-Pommern vznikla New Britain. Neu-Mecklenburg je New Ireland, Neu-Lauenburg je Duke of York Group. Tam se v roce 1903 chlapík jménem Engelhardt neúspěšně pokusil o založení prapodivného kultu slunce.
Domorodé místo Kokopo bylo poctěno názvem Herbertshohe a též přítomností německého guvernéra Rudolfa von Benningsena. Tam byl také rozbit hlavní koloniální stan, než byl přestěhován do malárií méně postiženého, ale o to víc sopečného Rabaulu v Novopomořansku. Kolem Rabaulu na takzvané (a dneska politicky značně výbušné) Gazelle Peninsula a též v Novém Mecklenbursku (Novém Irsku) se koncentrovala bílá kolonizace a plantážnickým oborem byl kokos. Na sám ostrov novoguinejský se Němec nehrnul. V dolinách bylo k zadušení a v horách, kde se dýchalo lépe, nedýchalo se radostněji zásluhou velice čilých lovců lebek. Takže Kaiser-Wilhelmsland tvořilo jen pár přístavečků (Finschafen, Lae, Madang, Wewak) a něco plantáží kolem.
Snad se citlivé slovanské duše neurazí, když zopakuji jednoznačný úsudek, že Němci byli každopádně lepší kolonialisté a administrátoři než Britové (kteří však byli lepší než kdokoli ostatní). Němec byl realistický a systematický. Pustil se do počínání, kterému rozuměl a na něž stačil, a tak vynikly prosperující plantážnické pobřežní oblasti. Britové nakládali se svou energií jinak. V civilizačním zápalu se pachtili za domorodci, které nezcivilizovali, a za zlatem, které nenašli.
Pak ale přišel srpen 1914. Australané vpochodovali na sever a vynutili si od Němců slib neutrality. Ti závazek dodrželi a nebylo jim to nic platné. Když bylo po válce, došlo k jejich vyhnání a na uvolněné majetky se začaly hrnout zejména australští zájemci, o jejichž motivaci a kvalitě, Čechovi obeznámenému s osídlováním pohraničí po roce 1945, nemusím nic vysvětlovat.
Tato německá exkolonie se stala mandátem britské koruny, jež se za spravování zodpovídala Společnosti národů v Ženevě. Po druhé světové válce se za totéž Austrálie zodpovídala Organizaci spojených národů v New Yorku.
Vraťme se ke konci první světové války. Trojí vliv začal divochy první jakosti přetvářet v občany poslední kategorie:
1. Plantáže, absorbující domorodé pracovní síly, které se tak mohly začít seznamovat se západním způsobem života;
2. Misionáři z jedenácti hašteřivých, vzájemně k sobě nelaskavých křesťanských organizací;
3. Koloniální správa, největší to přímý i nepřímý zaměstnavatel domorodců.
Když lidožrouta lapili a vrhli do šatlavy, naučil se tam písaťi čítať a stal se armádním či policejním poddůstojníkem z povolání. Domorodá policie se do značné míry rekrutovala z takových kádrů
Pak došlo k objevu zlata. Veliký gold strike u Eddie Creek ve dvacátých letech. Roční produkce o váze mnoha stotisíců uncí. Berně, získané od zlatokopů, zachránily za velké krize třicátých let kolonii před rozpadem. Když pak vulkán smetl Rabaul, správní centrum se přestěhovalo do Lae, což klimaticky je mizérie, ale geograficky blízko k eldoradu mezi osadami Bulolo a Wau.
Stěhovali se tam dobrodruzi, místo trpělivého, samotářského plantážníka se objevovaly všelijaké existence. Můj přítel geolog Vladimír Jindřich, nyní zpět v rodné zemi, tam přijel dolovat v sedmdesátém roce a opakoval skazky veteránů z dřívějších let. Měli v chatrči přibitou velikánskou fotografii s autogramem Errola Flynna. Toto numero uno romantických filmových eskapád tu rovněž kutalo, ale spíš se věnovalo karbanu a šprýmům. Rád se účastnil hry "velká bere" - že páni vyjmou penisy a majitel nejznamenitějšího exempláře inkasuje - a romantický Errol vždy vyhrál. Tuto kvalifikaci již zesnulého idola prý potvrzují velice četné pamětnice na mnoha kontinentech.
Leč neodbíhejme, nám jde o produkci zlata. Je to obtížná činnost v terénu, kde řádí úplavice, komáři a divoši. Teď již vede z přístavního Lae do Wau silnice dlouhá 92 mil. Dříve zdolání této vzdálenosti vyžadovalo tři týdny riskantního strádání a dopravovat se muselo všechno, s notným prodražením. Cituji tvrzení, že výdaje k přežití jedné osoby přišly na deset uncí zlata denně! Přepočtem na současné poměry aby jeden zavrávoral.
BUDE POKRAČOVÁNO
(Ukázka z knihy PACIFIK : OSTROVNÍ KOMUNIKACE A LIDOŽROUTSKÁ TRADICE,
která s ilustracemi karikaturisty Jiřího Slívy vyjde teď v červnu v pražském nakladatelství Šulc a spol.)




Další články tohoto autora:
Ota Ulč

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku