Někteří žebráci na to jdou špatně. Někteří žebráci na to jdou dobře. Onehdy jsem obědval v KFC Strips menu s kaší a střední Mirindou (zvýšením daní nám ho Špidla zdražila z 89 na 95 korun) a přišla tam baba, byla tlustá, špinavá a smrdutá a otravovala a pan KFC ji vyhodil. Tak ta na to šla špatně.

Včera to bylo jiné. Zajel jsem na motorce na Strahov. Zrovna recenzuju nového profi Nikona a chtěl jsem si udělat pár fotek Prahy. Přitočil se ke mně chlapík, oblečený sportovně, takový veselý řimbaba to byl, a tvářil se přívětivě na moji Suzuki. Což je něco, jako když mamince řeknete, že její děťátko má pěkné červené tvářičky a chytrá očíčka. Pak zmizel a potkal jsem ho až o pár minut později před klášterní hospodou. Oslovil mě anglicky řka, že má strašnou žízeň a jestli bych mu nedal pětikorunu.

Zasmál jsem se a povídám, že jsem Čech. Nenechal se vyvést z míry.
"To nevadí! Tak mi dej pětku!"
Takže dostal pětku a poděkoval a šel se svou angličtinou pokračovat ve sbírce na klášterní pivo.
Někde by se mělo žebrotě vyučovat. Ludvík Aškenazy o žebrácích píše v nějaké své črtě z Ameriky, že tamní žebrák musí být čistý a musí vypadat úspěšně. Což v podstatě odpovídá tomu, co předvedl ten malý Strahováček. Naši kontinentální žebráci jdou spíš přes city, přes útrpnost. Jistě vědí, co dělají, jako třeba ten chlápek, co klečí na chodníku s čelem opřeným o dlažbu a vydrží tak celé hodiny - je to v podstatě artistický výkon.
Na mě ale spíš působí to přímočaré "kámo, dej mi na chlast".

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku