Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 14.5.2004
Svátek má Bonifác




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Good bye, národe?
 >TÉMA: Vyčerpá ČR prostředky z EU?
 >IRÁK: Proč by měl Rumsfeld odstoupit
 >PERLIČKY: Pitoreskní přídavná zařízení k vašemu počítači
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá
 >PSÍ PŘÍHODY: Jako na vodních lyžích
 >SPOLEČNOST: Hlavně se neposrat
 >FEJETON: Jak na zvědavé nezdvořáky, kteří vám čtou noviny přes rameno?
 >MÉDIA: Poprava, nebo vražda?
 >NÁZOR: Potíže s mučením
 >MEZI PAPUÁNCI: Náhled do okolí 4.
 >PENÍZE.CZ: Vyženíte s věnem také dluhy?
 >ZE ŽIVOTA: Vodní plémě - zvláštní rod
 >PRAHA: Zepelín nad střechami
 >PENÍZE.CZ: Zákon o DPH: jak odpovídá ministerstvo

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
14.5. RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá
Ondřej Neff

Vzpomínky na dobu mého dětství, doposud publikované díly najdete na mém webu Hyena. Dnes to bude o kupovaných hračkách. Před časem jsem tu psal o hračkách samo domo, tedy dětmi vyráběných. S čím jsme si hráli v padesátých létech?

U tohoto tématu asi vydržím na několik pokračování, protože mi čtenáři jistě mnohé hračky té doby připomenou. Takže výkop: Samozřejmě že to byli sádroví vojáčci. Obvykle to byli vojáčci ve funkcích nebojových, tedy voják kráčející, voják v pozoru stojící. Výjimkou byl voják s kulometem. Později jsem se divil, proč je to kulomet typu Maxim, s vodním chladičem hlavně. A ještě později jsem se dozvěděl, že původně to byli vojáčci wehrmachtáčci, těm se po válce trhaly hlavičky a nahrazovaly se hlavičkami s přilbami nového režimu.

Další militární hračka byla puška špuntovka. Byla to, pokud si dobře pamatuju, dvoj¨hlavňovka, skutečně se špunty připevněnými k hlavni provázkem. Zbraň se natáhla, uvnitř byly písty, ty po stisknutí spouště vyrazily špunty ven a udělalo to ránu.

Po celou dobu bolševického režimu - až do převratu a po převratu dodnes, pokud vím, se vyráběl stejný typ plechového autíčka na klíček - americký džíp. Po válce byl v barvě khaki s bílou hvězdou na kapotě, pak samozřejmě se odamerikanizoval. U sousedů na venkově měli dokonce šlapací auto - džíp, bohužel rozbité. Já měl taky šlapací auto, tříkolové, s mizerným volantem, který se ulomil a musel jsem auto řídit jakýmsi kovovým střepem, který z volantu zbyl.

No pro tentokrát a skončím koloběžkou. Přirozeně že jsem měl koloběžku, s chromovými blatníky a odpruženým předním kolem. Co jsem ale nikdy neměl a jiní kluci měli, to byla koloběžka s bantamy, tedy s nafukovacími koly. To byla velká frajeřina a kdo takovou koloběžku čili kolobu měl, byl na ni velmi hrdý. Napadá mě teď spousta dalších hraček, ale o těch příště.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku