Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 17.5.2004
Svátek má Aneta




  Výběr z vydání
 >REAKCE: Omyl Rudého Barona
 >PLATY: Vláda trestá své zaměstnance za vlastní neschopnost
 >PENÍZE.CZ: Klienti stavebních spořitelen jsou ze zákona evidováni
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zase do kina
 >PSÍ PŘÍHODY: Takovej roztomilej pejsek
 >TÉMA: Kouření
 >HISTORIE: Rukopis Královédvorský a Zelenohorský - stále nejasno
 >MEZI PAPUÁNCI: Trh koki, též ceník za nevěsty a zabití
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >POSTŘEH: O mobilování
 >MOBY DICK: Možná padne i vláda
 >SPOLEČNOST: Good bye, národe?
 >TÉMA: Vyčerpá ČR prostředky z EU?
 >IRÁK: Proč by měl Rumsfeld odstoupit

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
17.5. MEZI PAPUÁNCI: Trh koki, též ceník za nevěsty a zabití
Ota Ulč

Port Moresby mělo asi 70 000 duší, z toho 15 000 bělošských. Ty žily ve vlastních čtvrtích Boroko, Korobosea a Gordon, a může se stát, že taková panička v Papuánsku zrakem nezavadila ani o jednoho Papuánce, jak byl rok dlouhý. Domorodé úřednictvo a jiné výdělečné živly měly svou čtvrť Hohola. Ještě dále směrem od luxusu jsme přijeli k domorodým vesnicím, přilepeným k metropoli, s chýšemi na kůlech ve vodě. Domorodé přijetí nebylo vřelé, několik kusů kamene přilétlo naším směrem.
Ne že by se domorodý lid vzájemně nějak zvlášť miloval. Starousedlíci se nesnesou s novousedlíky, horalé s lidem z údolí, lidé řeči Motu s lidmi ostatních řečí, a tak se i stalo, že muži kmene Gilala se vydali na válečnou stezku proti kmeni Chimbu, a to po nejfrekventovanějším bulváru tohoto hlavního města. Válečné utkání způsobilo notnou dopravní zácpu. Domorodcům přijde ledacos k vzteku: třeba, že musí jíst rýži a chleba, ač obé neradi, neboť milované produkty taro a yam, o něž běloch nestojí, nebyly v Port Moresby k dostání za přijatelnou cenu.
Odjeli jsme prohlédnout si Koki Market, který turistická literatura charakterizuje jako nefalšovanou domorodou enklávu v moderním městě. Byl to ale tristní jarmark, v porovnání třeba s Tongou a jejími metrákovými stvoly zeleniny. Tady na nevábném udusaném povrchu v děsném horku předsedala páchnoucím rybičkám a pár umolousaným banánům teta s tetovanými povadlými prsy, k ofotografování za desetník. Ovšem snímky černého tetování na černé kůži ve stínu bývají neuspokojivé.
Papuánsko-novoguinejský svět patří mužům a kupování žen patří k dennímu pořádku. I když manželství je privátní záležitost tohoto kterého párku, BAIIM MERI čili kupování nevěsty je transakce skupinová mezi dvěma rody.
Vláda se pokusila tento vulgárně materialistický mrav zrušit, než pochopila pošetilost svého záměru. Víc smyslu dávala iniciativa prosadit zavedení jednotného ceníku. Uniformita ve svatebním nakupování však docílena nebyla. Místní národní výbor v Bali-Witu v západní části New Britain (dříve Novopomořansko) určil 60 dolarů jako maximální poplatek za kus, což zhruba odpovídalo sazebníkům na Šalamounových ostrovech. Na výborové schůzi kmene v Jimi Valley (Western Highlands) si odhlasovali tyto standardní ceny:
1. Nová, nikým dosud nenačatá nevěsta za 5 prasat plus 1 cassowary (pták, jakási pštrosí odrůda) nebo ekvivalent 300 dolarů.
2. Žena dříve již jednou vdaná - 2 prasata a 1 cassowary nebo ekvivalent 37,50 dolaru.
3. Žena předtím víc než jednou vdaná - "no commercial value", a tedy gratis.
Bez ohledu na lokální obyčeje, nejvíc se platí za maximální, nepoužitou pěknici, slovy Pidgin English GUTPELA MERI TUMAS ("přespříliš pěkný chlapík ženská").
Je-li zmínka o cenách za nevěsty, zaznamenám též ceny za zločin. Koncept pomsty již známe a právě tyto řetězové revanže (tzv. payback killing) značně zaměstnávají trestní soudnictví v PNG. Před nezávislostí Australané zrušili trest smrti - k velké to domorodé nevoli. Vesnice volaly po zavedení starého pořádku. Tmaví poslanci protestovali, že kriminál je málo. Chlap si své odsedí, ještě se za mřížemi naučí číst a psát, stane se z něho vzdělanec, a mezi své se pak vrátí se svatozáří.
Vláda se teď snaží zabití neřešit zabitím, ale kompenzací, náhradou škody, jejíž výši určí starší kmene v penězích, prasatech a cassowaries, oněch lokálních pštrosech, za něž se též kupují nevěsty. Příklad z praxe: vesničané z Komonive u městyse Goroka zaplatili 2000 dolarů, 15 prasat a 1 krávu vesničanům v Korepa. Původně je totiž pozvali na žňovou výpomoc na kávových plantážích, jenže vypukl požár a 14 brigádníků uhořelo. Při mírovém vyrovnání napíchli bankovky na sedmimetrová kopí a předali poškozené straně. Zástupci obou kmenů měli na sobě bahenní kosmetiku, peří, též hnáty, a potřásli si rukou na důkaz dobré vůle.
Ovšem mnohé přežitky zůstávají a v novinách jsem četl o bitkách kvůli jednomu praseti, nedochůdčeti, či kvůli pramalému kousku džungle, a výsledkem byly uťaté hlavy. Na jedné veselce svatebčané začali pochybovat o kvalitě poskytnutých vepřů. Z jiskry vznikl požár, jenž v Mt. Hagen změnil 76 budov a obchodů v popel.
Úřady se dozvědí o takových konfliktních situacích zpravidla jen tehdy, jestliže se staly v místech, kam vede silnice (Lae - Mt. Hagen). Mimo jejich dosah je svět sám pro sebe. Nadělovat spravedlnost nelze z řady důvodů. Příkladem nám poslouží jeden z nejméně zkrocených kmenů, který se doopravdy jmenuje Kukukuku. Vraha z těchto řad přivlekl okrskový oficiál zvaný kiap k soudu, kde se ale nenašel ani jeden úředník, který by se domluvil kukukucky. Pachatel mluvil jen po svém a byl tedy zproštěn.
Teď však zpátky k vztahu muže a ženy. Z mužského hlediska je nerovnost pohlaví to nejnormálnější pod papuánským sluncem. Jenže ženské, zejména svéhlavičky s nějakou tou dvoutřídkou začínají žbrblat , se zlou se potazují. Největší neporozumění je potkává v největších kopcích. Jeden horal, bez dvoutřídky, nicméně člen parlamentu, oznámil: "Ženy jsou od toho, aby vychovávaly děti, krmily prasata a poskytovaly souložení." (MERI EM WOK BILONG EM LUKAUTIM PIKINI NA GIVIM SUSU LONG PIK, NA BILONG KARIM LEK TASOL.)
Na našem ostrově i v módě platí nestejný metr. Muži jsou ozdobnější, okrášlenější, flamboyantní (vzpomeňte na padesátiletého kudrnáče s anténou a orchidejí). V porovnání s ním fraucimor dopadá nedobře. Ženské jsou značně tetované a slyšel jsem, že jeho důvod je výsostně pragmatický. Holka se blíží pubertě a tak ji rodina potetuje od hlavy k patě; dostalo se jí tak celoživotního zkrášlení a nemůže si stěžovat, že je nahá a nemá co na sebe. Hlavy mají oškubané jako naše kolaborantky v pětačtyřicátém roce. Vlečou s sebou síťový pytel zvaný bilum, který je zástěrou, zavazadlem i šlojířem, v něm nosí všelicos, zejména zeleninu, kojence a vepříky.
Na první neinformovaný pohled jsou jejich ústa krvavá rána. Ale to je od požívání betelu. Na onom Koki trhu vedle rybiček, banánů, jiných ubohostí, též uzených klokánků wallaby a kořene se jménem rumunské aerolinie TAROM, k mání byl i hnědozelený plod palmy areca, velikosti vejce. Zájemci, jejichž počet se odhaduje na 300 milionů na světě, z plodu vydobudou sémě, uvaří, nakrájejí, usuší, všelijak zabalí do listí, spolu s vápencem a snad i pepřem, a dají se do žvýkání. Vyvolá mírně narkotické pocity. V PNG jsem pokušení odolal, v Indii ale nikoliv a sváteční kalhoty jsem si rudě a k nevycídění potřísnil. Vědci oznámili, že betel, jakkoli euforický, je šeredně karcinogenní. Každopádně ta rudá ústa a rudé plivance neposkytují nejpřitažlivější podívanou.
Občas nějaká ta tetovaná nahatá osoba pohupovala tranzistorovým rádiem jako činívaly slečna u Prašné brány kabelkou. Radio se stalo hlavním zdrojem informací . Potištěný papír je drahý a navíc k poslechu není třeba gramotnosti. Jsou to japonské masové výrobky a nikoli velebné bedny po anglickém pánovi či rozhlas po drátě, ke kterému by nejspíš chyběl drát a elektrické vedení.
Rozhlas papuánsko-novoguinejský poskytoval přenosy britské BBC, australské ABC, s kvalitním zpravodajstvím na celostátní úrovni, promlouvaným ve třech řečech - anglicky, Pidgin a Motu., a navíc již fungovaly snad v každém z osmnácti okresů lokální vládní staničky, informující velmi neformálním způsobem vesničany ve všemožných dialektech.
Natáčel jsem si tranzistorová sdělení na magnetofon. Třeba biblické zpravodajství v Pidgin, Evangelium, epištola svatého Matouše, kapitola šestá. Dozvěděl jsem se též o posledních událostech z válčení mezi wanpela Pakistan a wanpela India. Pak zprávy ne v English nebo v Pidgin, ale v "Simple English" - v jednoduché angličtině. Asi jako kdyby redaktor s pátou obecnou přepisoval londýnské Times pro absolventy jednotřídky. Hoch se přeříkával, vracel, vyslovoval všelijak, ale účel to splnilo - jako třeba srozumitelné oznámení o paní, která v Queenslandu úmyslně zapomněla své dvě děti a půjde do basy: "Her wrong bad thinking must have do her a wrong thing."
Též stojí za zmínku zpravodajství v domorodé, našinci zcela neznámé řeči . Když sdělení má co dělat se současností, tyto primitivní jazyky si moderní termíny (úřad, kolo, škola, komise, šroubek atd.) vypůjčují z angličtiny. S takovou slovní zásobou lze smysl politického zpravodajství téměř pochytit. Podobnou zkušenost jsem později udělal v Mikronésii. Papuánský rozhlas vyhrával písničky na přání, jeho posluchačstvo bylo zřejmě mladé a požadovaná hudba značně netradiční.
BUDE POKRAČOVÁNO
(Ukázka z knihy PACIFIK: OSTROVNÍ KOMUNIKACE a LIDOŽROUTSKÁ TRADICE, která s ilustracemi karikaturisty Jiřího Slívy vyjde teď v červnu v pražském nakladatelství Šulc a spol.)




Další články tohoto autora:
Ota Ulč

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku