19.5. PSÍ PŘÍHODY: Pracka v láhvi
Ondřej Neff
Znáte to? Opice sáhla do láhve, aby ukořistila... ořech, nebo něco. Má ruku v pěsti a radši
umře, než aby tu věc pustila a pracku vytáhla. Opici doma nemám, stačí mi pes, rotvajler
Bart.
Takže k věci. Titulek naznačuje podobenství, Bart samozřejmě žádnou pracku do
žádné láhve nestrká. Stalo se to takto:
Bart mi na procházce zmizel. To se stává, on něco zvětří, šmejdí někde po křovinách,
nikdy není daleko, vždycky se snaží mi být na blízku. Zřejmě mě pokládá za tvora, který se
nedovede o sebe postarat - nikdy mě totiž neviděl, že bych se někoho pokusil sníst.
Tentokrát byl pryč o něco déle než obvykle. Volal jsem ho, nepřiběhl. Trochu mě to
zneklidnilo. Pak jsem uslyšel jakési divné zvuky.
Našel jsem ho u plotu, u drátěného plotu na podezdívce. Mezi podezdívkou a spodním
okrajem plotu byla mezera dosti dlouhá na to, aby skrz ni Bart prostrčil hlavu i s košíkem
- pokusil se dosáhnout na igelitový pytlík s jakýmsi svinstvem. Jenže ten pytlík
odsunul košíkem a když chtěl hlavu vytáhnout, zachytil se okrajem košíku o okraj
plotu. Nebyl zoufalý, vůbec ne. Stále se pokoušel dosáhnout na pytlík, zmocnit se ho,
rozsápat, zakousnout se do svinstva, poblít se...
Podivné jsou psí rozkoše.
Podivné jsou i mnohé lidské rozkoše.
| 
