Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 19.5.2004
Svátek má Ivo




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Jak nebezpečné je cestování na ostrově Bali?
 >VYLODĚNÍ V NORMANDII: Symbol transatlantického partnerství
 >MROŽOVINY: Nečekaná tvář filmové hvězdy
 >AKCE: Steven Hill, americký odborník na volby a demokracii zakončí v Praze svou cestu po Evropě
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Výkřiky v metru
 >PSÍ PŘÍHODY: Pracka v láhvi
 >EKONOMIKA: Vstup do EU umožňuje posilování koruny
 >ZE ŽIVOTA: Jak na to! (Špíz).
 >TÉMA: Za globální oteplení můžou mimozemšťané (část 6.)
 >PENÍZE.CZ: I s průměrným příjmem lze investovat do nemovitostí
 >POLITIKA: Ministr zdravotní moci
 >MEZI PAPUÁNCI : Univerzita, parlament, partajnictví
 >KUVAJT: Nediplomatická velvyslankyně aneb Nedokončená recenze knihy Jany Hybáškové: Čekání na válku.
 >POLITIKA: Proč nejsem komunistou?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Průvan vadí

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
19.5. MROŽOVINY: Nečekaná tvář filmové hvězdy
František Novotný

Hedy Lammarová, původním jménem Hedwig Kieslerová, se narodila ve Vídni v roce 1914 (podle jiných pramenů o rok dříve). Když jí bylo 19 let, provdala se za zbrojaře Fritze Mandla, kterému patřila muniční továrna v rakouském Hirtenbergu. Manželství se brzy rozpadlo, nicméně něco z technického prostředí muselo v krásné hlavě budoucí hollywoodské star přece jen utkvět.
Mezitím paní Mandlová zjistila, že svoji krásu může uplatnit i na jiném poli, a to před filmovými kamerami. Světovou proslulost jí zajistila hlavní role v českém filmu "Extase", který v roce 1932 natočil Gustav Machatý. Celkem banální příběh o dívce, která se provdá za impotentního starce a nalezne štěstí až v náručí mladého milence, byl ozvláštněn dvěma způsoby. Jednak důsledným uplatněním symbolismu, jednak erotickými scénami, které nám dnes připadají jako samozřejmé, ale tenkrát byly doslova průkopnické. Původně měla ve filmu hrát Lída Baarová, ale když si přečetla ve scénáři, že by se měla před kamerou objevit zcela nahá, roli odmítla. Na festivalu v Benátkách získal Machatý ocenění za nejlepší režii, avšak současně Vatikán prohlásil film za nemravný a škodlivý.
Skandál kolem filmu nastartoval filmovou kariéru rakouské herečky. Odjela do New Yorku, kde teprve přijala umělecké jméno Hedy Lammar, a od roku 1938 začala točit i v Hollywoodu. Nepatřila sice k hvězdám první velikosti jako Mae West, Joan Crawfordová a později Elizabeth Taylorová, hlavní roli hrála prakticky jenom ve filmu "Samson a Dalila", který jako pilotní dílo pozdějších barevných velkofilmů na biblické náměty natočil v roce 1947 Cecil B. De Mill, a snad právě proto měla čas i na vedlejší zájmy v oboru, který by nikdo u hollywoodské herečky nečekal.

K zásadním problémům komunikace patří bezpečná přeprava dat. V radiotechnice se tento problém řeší různými druhy modulace. Historicky nejstarším typem je modulace amplitudová (AM), při níž se signálem (řečí, hudbou atd.) moduluje výška nosné vlny. Později byla objevena mnohem dokonalejší modulace frekvenční (FM), při níž se podle signálu mění frekvence nosné vlny. Druhá světová válka pak přinesla další důmyslnější modulace, např. impulzní, a modulace kombinující základní typy. Bylo to pochopitelné, obě válečné strany potřebovaly modulace, jež by byly odolné nejen proti přirozenému rušení, ale také proti odposlechu. A právě to byl úkol, jemuž se začala věnovat dvojice hollywoodských umělců - herečka Hedy Lammarová a skladatel filmové hudby George Antheil.
V letech 1923 - 1925 Antheil pro film "Ballet Mécanique" složil hudbu pro 16 mechanických klavírů (pianol), které měly hrát synchronně. Ve spolupráci s Hedy Lammarovou tento princip oprášil a spolu dospěli k představě radiotechnické přenosové cesty, u níž by se synchronně, pomocí děrné pásky, přelaďoval jak vysílač, tak přijímač. Postup, kdy při přenosu informací se vysílač a přijímač synchronně přelaďují na další a další frekvence a který je znám pod zkratkou FHSS (Frequency-hopping-spread-spectrum), tedy zvláštní druh modulace odolné proti odposlechu, si Antheil a Lammarová nechali patentovat v roce 1942, přičemž svůj vynález dali bezplatně k dispozici americkému námořnictvu. Podle jejich představ se měl používat k navádění řiditelných torpéd.

US Navy ale během války vynález obou umělců nevyužila a teprve v roce 1959, když vypršela patentová práva, se myšlenky ujala americká elektrotechnická firma Sylvania Electronic Systems Division a v přísném utajení, neboť se jednalo o vojenský projekt, vyvinula sdělovací systém s přeladitelnou nosnou frekvencí. Pochopitelně již nebyl řízen děrnou páskou, ale využíval tranzistorové digitální obvody. Poprvé byl "bojově" nasazen za kubánské krize v roce 1962 a uvolněn pro civilní použití až v polovině 80. let. Právě včas, aby se mohl podílet na vzniku družicových komunikačních sítí. Dnes se systémy FHSS široce používají a tvoří nedílnou součást IT. Tento přenos nalezneme jak v navigačním systému GPS, tak u satelitní televize a v sítích mobilních telefonů.

George Antheil zemřel v roce 1959, Hedy Lammarová roku 2000. Za svůj vynález nikdy nedostali ani cent. Nicméně hollywoodská filmová hvězda se alespoň dočkala morální satisfakce. V roce 1997 bylo Hedy Lammarové, snad jako jediná herečce v historii, uděleno v USA čestné uznání za zásluhy o rozvoj elektrotechniky.

Psáno v Praze 18. 5. 2004. Prameny: Kronika filmu, Morza, statki i okrety 4-5/2003


Další články tohoto autora:
František Novotný

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku