Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 19.5.2004
Svátek má Ivo




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Jak nebezpečné je cestování na ostrově Bali?
 >VYLODĚNÍ V NORMANDII: Symbol transatlantického partnerství
 >MROŽOVINY: Nečekaná tvář filmové hvězdy
 >AKCE: Steven Hill, americký odborník na volby a demokracii zakončí v Praze svou cestu po Evropě
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Výkřiky v metru
 >PSÍ PŘÍHODY: Pracka v láhvi
 >EKONOMIKA: Vstup do EU umožňuje posilování koruny
 >ZE ŽIVOTA: Jak na to! (Špíz).
 >TÉMA: Za globální oteplení můžou mimozemšťané (část 6.)
 >PENÍZE.CZ: I s průměrným příjmem lze investovat do nemovitostí
 >POLITIKA: Ministr zdravotní moci
 >MEZI PAPUÁNCI : Univerzita, parlament, partajnictví
 >KUVAJT: Nediplomatická velvyslankyně aneb Nedokončená recenze knihy Jany Hybáškové: Čekání na válku.
 >POLITIKA: Proč nejsem komunistou?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Průvan vadí

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
19.5. SVĚT: Jak nebezpečné je cestování na ostrově Bali?
Jaroslav Kováříček

Když jsem se před pár týdny vrátil z dovolené na Bali mnoho lidí se mne ptalo, zdali jsem se nebál tak nebezpečné místo navštívit. Ta otázka byla jen jedním z dalších důkazů jak šálivě nás sdělovací prostředky informují o světě. "Jaké nebezpečí?, odpovídal jsem otázkou. Hned padla zmínka o teroristech. Ano, 12. října roku 2002 vybuchla v turistické osadě Kuta před diskotékou Sari bomba, která připravila o život 202 lidí. Tato nešťastná událost dlouho plnila stránky novin a televizní zpravodajství, tragédie se zřejmě dobře prodávají. Novináři nám však neprozradili, že ve stejnou dobu pobývaly na Bali tisíce turistů v naprostém bezpečí, třeba i jen několik ulic od Jalan Legian. Proč tedy mít strach z návštěvy Bali? Občas spadne dopravní letadlo ve kterém zahyne větší počet lidí ale každý den cestují letadly tisíce lidí. Novinářská senzacechtivost snadno vyvolává přehnaný strach. Na naivní obavy svých známých jsem tedy odpovídal tvrzením, že šance zahynout při teroristické akci je mnohem menší než přijít o život cestou autem na letiště a přesto každý z nás bez velkých obav usedá dennodenně do auta. Ostatně tuto akci provedli extrémní muslimové z Javy a zahynuli při ní nejen turisté ale i Balinézané. Největším nebezpečím pro obyvatele Bali byl spíše onen krvelačný druh žurnalismu než muslimský terorismus. Přehnaný strach odradil mnohé turisty od návštěvy Bali, pro které je turismus důležitým zdrojem obživy. Sníženou návštěvností utrpěly nejen rekreační resorty ale byli postiženi i jejich zaměstnanci, také prodavači suvenýrů, farmáři, rybáři a další obyvatelé. Kdo nečte noviny či nesleduje televizi může Bali navštívit bez obav, je to jedno z nejbezpečnějších míst na světě jaká znám.

Bali je nádherný tropický ostrov sopečného původu, připomínající bájný ráj. Návštěvník se může těšit z překrásné přírody - tropická vegetace, nádherné pláže, korálové útesy, divoké říčky, horská jezera, malebné hory. Ostrovu vévodí sopka Agung vysoká přes tři tisíce metrů. Bali je nejen jedním z mnoha tisíc ostrovů indonéského souostroví, je i ostrůvkem hinduistické kultury v mohamedánském moři. Jsou to právě tyto prastaré tradice a kultura lidí co mne láká k návštěvám Bali. Mezi místními lidmi vždy se mi obnoví víra v lidi a obdiv k ženám. Ano, Balinézanky jsou ještě skutečné ženy, doposud nepoškozené feminizmem, který tam hned tak neuspěje. Jsou půvabné, rády flirtují a vyzařuje z nich něžná ženská energie. To by případně mohlo být nebezpečné, kdybych byl ovšem mladší.

Ač Bali ráj připomíná rájem zajisté není, i zde existují běžné lidské problémy a různá nebezpečí. Ve srovnání s blahobytným západním světem jsou Balinézané materiálně chudí, jejich bohatství je jiného druhu. Neustále se mile usmívají, jsou přátelští a pohostinní. Jejich tradiční způsob života si uchovává hodnoty, které jsme my v našem materialistickém světě už víceméně ztratili. Základem společenského života je rodina, z toho vyplývá harmonický vztah mezi mužem a ženou, láska k dětem a úcta ke starým lidem. Chce-li člověk poznat ryzí Bali musí vypadnout z honosných turistických resortů, vydat se do vesnic a pohybovat se mezi místním lidem. Pobývám rád mezi nimi, pozoruji jejich všední život a ten se mi jeví tak ideální, že o tom raději ani nebudu psát, nechtělo by se vám tomu věřit.

I příroda na Bali je přívětivá, není tu jedovatý hmyz či hadi ani nebezpečné šelmy, jen záludné opice mohou být dotěrné, znenadání skočí na člověka, bleskurychle mu prošacují kapsy a stejně rychle zmizí s peněženkou v korunách stromů. Před několika lety mne tam jedna opice kousla, ale jak se zdá přežil jsem to. Moskyti to s náklonností k lidem nepřehánějí a riziko malárie je malé. Na severním pobřeží lze pozorovat desítky delfínů, žraloci se tu však objevují jen zřídka. Ničivé cyklóny se ostrovu vyhýbají, jen ty sopky občas vybuchnou, tak jednou za sto let. V tomto prostředí cítí se návštěvník vskutku bezpečně.

Takže je tu návštěvník nějakým nebezpečenstvím vystaven? Zajisté. Jako všechna turistická místa na světě i Bali je rájem pro zloděje a podvodníky. Hlavní turistické centrum Kuta přímo oplývá dotěry všelijakého druhu. Stále kdosi cosi nabízí, ba přímo nutí a to mnohé turisty přivádí do stavu zběsilosti. Obrana je však snadná - milý úsměv a slovíčko tidak (ne.) Je dobré si uvědomit, že tito lidé tu neotravují jen tak z legrace či s vidinou zbohatnutí, snaží se pouze uživit sebe a svoji rodinu. Kupovat člověk nic nemusí, laskavý však být může. Snad každý občas naletí nějakému podvodníkovi, to už patří k "radostem" z cestování. Posuzovat Balinézany jen podle těchto padouchů by bylo stejné jako soudit Čechy podle pražských taxikářů a číšníků v dražších podnicích.

I zkušený cestovatel občas naletí na nový trik a tak se bez ostychu přiznám. S nakupováním a smlouváním problémy nemám a dovedu dostat cenu na minimum, což zpravidla z etických důvodů nedělám. Mám vypracován svůj systém a jeho zásad se držím. Při poslední návštěvě jsem hned první den svá pravidla nedodržel, asi jaksi podvědomě, a hned jsem byl napálen. V levné místní restauraci (warung) jsem si objednal večeři aniž bych si předem zkontroloval ceny. Při rozhovoru s přátelskou majitelkou jsem se také uřekl, že jsem právě přiletěl z Austrálie. Usmívala se na mne ještě když mi psala učet a za čtyři královské krevety mi napočítala 115 tisíc rupií, což je skoro dvacet australských dolarů, tedy suma nestydatě přehnaná. Zajisté, můj rozpočet tato platba nerozházela, jen mne tento trik uvedl do správného stavu mysli, rázem jsem byl obchodně klimatizován. Druhý den jsem si zkontroloval ceny krevet v lepších restauracích a nejvyšší byla asi 50 tisíc, takže se ona žena dopustila nepřijatelné nehoráznosti. Není dobré takovou věc nechat jen tak. K večeru jsem zašel do její restaurace a ona mne vítala opět líbezným úsměvem. Sdělil jsem jí jemně, že mne předešlou noc vzala pěkně na hůl a udělala tak velkou chybu. Zákon karmy, na který Balinezáné nepochybně věří, pracuje a bohové se postarají o zaslouženou odměnu. Úsměv jí zmizel ze rtů, věděla, že je to vážné. Já se šel navečeřet do sousední jídelničky a když jsem se vracel tak její warung zel prázdnotou. Karma už pracovala a její smutný pohled to dotvrzoval. Tohle je jedna z velkých výhod Bali, zde se člověk nemusí nad ničím rozčilovat, stačí aby problémy přenechal zákonu karmy a o zbytek se už postarají bohové i bůžci, však jich tu mají přes milion.

V městečku Ubud jsem si vypůjčil motorku a strávil příjemný den v horách kolem Bedugulu. Při zpáteční cestě jsem projížděl rýžovými poli když mne dohonil motorkář a volal na mne, že z mé motorky jde kouř. Zastavil jsem a on mi cosi ukazoval na plechu pod sedadlem. Doporučil, abych na chvíli zastavil a nechal stroj vychladnout. To jsem tedy udělal, ale po desíti minutách odpočinku se mi už nepodařilo motorku nastartovat. To bylo nepříjemné, sám v rýžových polích, motorku jsem tam nechat nechtěl a tlačit ji do kopce se mi rovněž nechtělo. Náhle se tu objevili dva chlápci a hned se ptali mám-li jaký problém. Tak jsem se jim svěřil. "Máš štěstí." řekl ten starší, "já jsem mechanik, spěchám sice na obřad do Denpasaru, ale rád ti pomohu." Motorku jsme zatlačili stranou, on vybalil nářadí a dal se do práce. Pod plechem našel jakousi spálenou cívku, kterou bude nutno vyměnit. Skočil na svoji motorku a hned se vydal do nejbližšího městečka shánět součástku. Vrátil se za čtvrthodinku, chvíli se v motorce vrtal a ejhle, k mé velké úlevě motor vesele naskočil. Za opravu nechtěl nic, jen mi předložil účet na 600 tisíc rupií. To bylo mastné, asi tak 80 US dolarů. Řekl jsem, že tolik peněz u sebe nemám, dal mu jen 120 tisíc rupií, nějaké dolary a zbytek mu slíbil dovézt příští den. Měl jsem sice dobře uschované rezervní peníze, ale intuice mi napovídala abych je nevydával. Chlapík se rozhořčoval nad tím, že mi nezodpovědný člověk půjčil tak starou motorku, ten účet mi bude muset zaplatit beztak ten půjčovatel a slíbil, že si pro zbytek peněz přijede druhý den do Ubudu. Spálenou cívku uložil do prostoru pod sedadlem a rozloučili jsme se. V půjčovně jsem vrátil motorku (nájem na dva dny dělal 90 tisíc rupií) a předložil účet. Majiteli se protáhl obličej a zvolal: "Prokletí Javanci, byl jsi okraden!" Řekl jsem ať tedy zavolá do oné prodejny, kde si tak nemravně napočítali za součástku. Odpověď zněla, že taková prodejna vůbec neexistuje, zato existují podvodníci a čert aby je vzal. Peníze mi proplatit nemůže, neboť tolik ani v kase nemá a ve smlouvě stálo, že mu mám v případě poruchy zavolat. Upozornil jsem ho, že spálená cívka je pod sedadlem, ať se na ni podívá. Nebyla tam, teď mi to bylo jasné. Dobrodinec druhý den pochopitelně nepřijel, já se smířil se ztrátou asi 50 dolarů a byl jsem rád, že se mi nestalo nic horšího. Zpětně jsem si vybavil situaci a musel jsem obdivovat profesionalitu, s jakou byl trik proveden. Nejprve mi ten motorkář odpojil pod plechem kabílek od cívky a odjel. Aniž bych si toho všiml vrátil se i se svým kumpánem a rozjeli akci. Mladší chlapík vždy včas odpoutal moji pozornost, zatímco "mechanik" vyndal z kapsy jakousi opálenou cívku, potom zase namontoval tu původní a s vyinkasovanými penězi zmizeli. Malíř Made Warsa, u kterého jsem bydlel, vyslechl moji historku a moudře řekl: "Tohle byl určitě Javanec, ti sice na karmu nevěří, ale ona pracuje. On dostane odměnu, kterou mu závidět nemusíš a tobě se bohové nějak štědře odmění, uvidíš." A vskutku, druhý den jsem odjel do městečka Padangbai a zcela náhodou narazil na skvělé náboženské oslavy, kde jsem nejen v chrámech děkoval bohům, že mne při zdraví udržují ale pozoroval i zástupy slavnostně oblečených domorodců a účastnil se jejich svátečních obřadů. Také jsem ten den spatřil více krásných žen než za celý svůj dosavadní život. Ten zákon karmy, toť věru skvělá věc.

Výšepopsaná příhoda se stala loni a já si byl jist, že tímto trikem už mne nikdo nenapálí. Letos jsem si vypujčil auto a cestovali jsme s přítelkyní Ritou po ostrově. Ve vesničce Songan se k nám přidružil mladík na motorce a chtěl být našim průvodcem. Nedělal na mne valný dojem, jeho služby jsem odmítl a vraceli jsme se zpět kolem jezera Batur. Asi po deseti minutách naše auto z ničeho nic zastavilo. Za chvilku se objevil onen mladík na motorce a nabízel se, že nám sežene mechanika. Začalo mi to být jasné, nějaký jeho komplic přerušil kdesi přívod benzinu, tak jsem ho odehnal. Stáli jsme na opuštěné úzké cestě v lávovém poli, nad námi se tyčil kráter sopky Batur (výška 1717 metrů), za kterým začalo zapadat slunce. Jevilo se to tak, že noc strávíme zde. Už se šeřilo, když zastavil jiný domorodec na motorce a nabídl nám pomoc. Za chvíli tam těch pomocníků bylo několik a začali se hrabat v motoru. Požádal jsem Ritu aby seděla v autě a hlídala naše zavazadla, já zase hlídal pomocníky. Vím, že Balinézané jsou poctiví lidé, mezi nimi byl ale zajisté nějaký nepoctivec, nejspíše Javanec, a já nevěděl, který z nich to je. Pokoušeli jsme se auto nastartovat až jsme oslabili baterii. Nejvíce pomáhal jeden mladý důvěryhodně vypadající muž, který se uvedl jako malíř. Když jsme zkoušeli auto roztlačit sundal si na to sandály. Auto jsme sice nenastartovali ale ty boty mu mezitím někdo sebral. Setmělo se, nastala chladná horská noc a obloha se hvězdně rozzářila. I přes naši sklíčenost nemohli jsme odolat kouzlu oné chvíle. Malíř odjel do vesničky Toy Bungkah a vrátil se s přítelem a náklaďákem, kterým nás odtáhli zpět do vesnice. Tam už pro nás zamluvili útulný hotýlek (cena asi 9 dolarů, tedy poctivá) a majitel hned otevřel svoji restauraci a šel nám smažit čerstvé ryby z jezera. Ráno jsem se do motoru znovu podíval a našel jsem prasklé pérko v rozdělovači. Nebyla to tedy porucha někým úmyslně způsobená a já se zastyděl, že jsem ty dobré a chudé lidi podezíral. Zavolal jsem do Kuty, odkud přijel za 4 hodiny mechanik a auto spravil. My mezitím navštívili malíře Wayana a koupili si od něho obrázek, bude patřit k nejcennějším v mé sbírce. Do těchto míst se ještě musím vrátit. V Toy Bungkah jsou horké minerální prameny, daly by se tu vybudovat skromné lázně a přilákat tak turisty, to by domorodcům prospělo.

Mohl bych psát o mnoha dalších nebezpečenstvích čekajících na turisty, třeba o podvodných směnárnících peněz, švindlujících provozovatelech hazardních her nebo o tom jak podplácet i nepodplácet policisty.. Pro mne byla největším nebezpečím Bali skutečnost, že jsem poznal nádherný svět přírody i kulturních lidí a po tom světě se mi stýská. Po návratu do našeho bohatého a smutného světa chybí mi úsměvy lidí a jejich lidská vřelost. Cítím se na Bali vskutku doma. Proto jsem nabídl jedné překrásné Balinézance sňatek. Podívala se na mé šediny a upřímně se rozesmála. Tak jsem jí to vysvětlil: "Budu se modlit k bohům, abych se v příštím životě narodil na Bali a byl tak krásnou ženou jako jsi ty. Slib mi, že ty se narodíš mužem a vezmeš si mne." Rozesmála se ještě více a odpověděla: "Tak ty bys chtěl abych tě potom živila." Tato představa se nebezpečně zalíbila.

Jaroslav Kováříček (psáno pro Nový Domov, Toronto)




Další články tohoto autora:
Jaroslav Kováříček

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku