Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 19.5.2004
Svátek má Ivo




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Jak nebezpečné je cestování na ostrově Bali?
 >VYLODĚNÍ V NORMANDII: Symbol transatlantického partnerství
 >MROŽOVINY: Nečekaná tvář filmové hvězdy
 >AKCE: Steven Hill, americký odborník na volby a demokracii zakončí v Praze svou cestu po Evropě
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Výkřiky v metru
 >PSÍ PŘÍHODY: Pracka v láhvi
 >EKONOMIKA: Vstup do EU umožňuje posilování koruny
 >ZE ŽIVOTA: Jak na to! (Špíz).
 >TÉMA: Za globální oteplení můžou mimozemšťané (část 6.)
 >PENÍZE.CZ: I s průměrným příjmem lze investovat do nemovitostí
 >POLITIKA: Ministr zdravotní moci
 >MEZI PAPUÁNCI : Univerzita, parlament, partajnictví
 >KUVAJT: Nediplomatická velvyslankyně aneb Nedokončená recenze knihy Jany Hybáškové: Čekání na válku.
 >POLITIKA: Proč nejsem komunistou?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Průvan vadí

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
19.5. MEZI PAPUÁNCI : Univerzita, parlament, partajnictví
Ota Ulč

Rozjeli jsme se v Port Moresby předměstími k jediné univerzitě v zemi. Učiliště nebylo ještě zcela dostavěné, ale již fungovalo a taky moderně a příjemně vypadalo mezi mnou nerozlišitelnými květy jaracand, bougainville, poincetií. Sem tam bylo sice vidět tmavou mládež, ale asi už nastaly vánoční prázdniny. Srazil jsem se s Angličankou - klasické zubaté táhlo, přímo z britské filmové komedie - a ta mne přeochotně navigovala k jednomu z děkanů.
Funkcionář přijal neohlášeného amerického pedagoga a nad jeho nevyslovitelným českým jménem se ani neotřásl. Když jsem si pospíšil se sdělením, že od něho a jeho instituce nic nechci, vlídně mi nabídl jednu z děkanských židlí. Oznámil jsem mu směr a závěr svého putování s tím, že se zajímám o modernizaci nemoderních končin, a požádal ho o odpovědi na několik otázek.
"Shoot!"
Vystřelil jsem tedy nejfundamentálnější dotaz - "v čem je největší problém země" a čekal jsem hodinovou přednášku.
Kdepak hodina. Toliko jediné slovo: "Communication" čili dorozumění.
PNG má stovky řečí a nářečí. To pak přijde jeden autonomní jazyk na plochu 20 krát 25 mil. Toliko 37 řečí slouží k dorozumění více než 10 000 lidí. Chybějí výrazy moderní, abstraktní a početní. V mnohých případech čtyři pojmy (jedna-dva-tři-moc) vyčerpají veškerou matematiku.
Děkan taky pravil: "Festina lente." Tedy kunktátorství je náš program, nikoli revoluce. V zemi s více než čtyřmi miliony obyvatel se na univerzitu ročně hlásí 1500 uchazečů. Listoval jsem v přihláškách, každá s podobenkou; zájemci pocházející i z těch nejlidožroutštějších končin. Deset procent čili 150 zájemců bude přijato. Škola má 1000 žáků, 120 učitelů, důraz je na vzdělávání individualizovaném, tutorálním. Také si zavedli užitečnost zvanou "Zero Year" - "Nultý ročník", přípravku talentů s děrami v předchozím vzdělání. Všichni studenti bydlí na školních pozemcích, a to z důvodů praktických. I místních hoch v rodinném, nejspíš přecpaném, neadekvátním prostředí by byl v nevýhodě proti pohodlně segregovaným spolužákům. První jakýsi akt promoční se konal v roce 1970.
Nová země získala svou vlajku, úhlopříčně rozdělenou, v levém trojúhelníku s hvězdami Jižního kříže a v pravém trojúhelníku se vzácným ptákem Bird of Paradise. Vyhlášení nezávislosti v rámci britského Commonwealthu se uskutečnilo v roce 1975.
Kádrový kolotoč se dal do pohybu a Papuáncům se začalo dostávat křesel, v nichž přemnozí pak úřadovali stylem někdejších československých dělnických ředitelů. Domorodec s trochou vzdělání, talentem, elánem a pokud možno i protekcí se mohl dostat i k závratné kariéře. Třicetiletý Albert Maori Kiki se v dospělém věku dostal do školy a dokonce napsal knihu Ten Thousand Years in a Life Time ("Deset tisíc let v jednom životě"). V této své autobiografii se o Australanech nevyjadřuje příliš laskavě, jako že například "vezmou si k sobě naše místní dívky, vysvléknou je do naha, dvacet minut je stříkají hadicí, aby byly čisté, pak je osouloží a okamžitě vykopnou z domu". Kiki to dotáhl z kamenného věku na literáta a pak na ministra zahraničních věcí. Třeba přiznal, že při první státnické hostině v zámoří se na poslední chvíli učil, jak zacházet s vidličkou a nožem. Královna Alžběta ho posléze povýšila, takže se z něj stal Sir Kiki.
Pospíchám s ujištěním, že se nemíním ušklebovat . Jestliže mi někdo v Papuánsku zaimponoval, byli to právě někteří tito povýšení domorodci. Neříkám "povýšenci". Vzpomínám třeba na bankovního direktora s precizní anglickou angličtinou, který měl v nose díru. Díru na prasečí kly, jimiž se už nezdobil. Potkal jsem několik těchto řídících a kompetentně si počínajících kádrů, jejichž čichadlo končilo opuštěným, poněkud plandavým lalůčkem.
Z univerzity jsme se rozjeli do Papua New Guinea Assembly, tedy parlamentu, HAUS TOK TOK v Pidgin, neboli dům na povídání, kde se kují zákony a budoucnost země. Přízemní moderní budova prozrazovala australské architekty, kdežto vnitřek počala britská politická tradice. Zasedací síně jsou uspořádány s ohledem na systém dvou politických stran - vládní a opoziční.
Někdo někde mi říkal, že v tomto parlamentě je zaměstnán jeden Čech, archivář, vrátný či tak. Rozhlížel jsem tedy v papuánské zákonodárné budově po krajanovi, ale nikdo mi nedovedl poradit. Jeden státní zaměstnanec, rovněž s dírou v nose k zavěšení klů, byl ochota sama, běžel se mnou do mnoha dveří, až mě předal jednomu napomádovanému Mexičanovi. (S hledaným Čechem jsem se až po několika letech setkat na ostrově Mauriciu v Indickém oceánu - Manfred Mayboehm, poinvazní utečenec. Na Nové Guineji nebyl vrátným či archivářem, ale šéfem telekomunikací. Trojjazyčný přenosný systém v tamějším parlamentu bylo rovněž jeho dílo.)
V Mexikánově doprovodu jsme nahlédli do výborových kuloárů, do plenárního prostoru. I ta velká zasedací síň s židlemi pro sto zákonodárců byla vlastně malá, téměř útulná, s klimatizací, s knoflíky a naslouchátky pro simultánní překlad pronášených orací. Ty směly probíhat v trojím provedení - anglicky, v Pidgin nebo řeči Motu. Nebýt průvodce, nevěděl bych, že tvor, pár kroků od nás, byl Oala Oala-Rarua, starosta Port Moresby, kdežto ten vedle něho ve strakaté košili byl dokonce Michael Somare, předseda vlády, vzešlý z divočin u řeky Sepiku, přítel naší krajanky Zdeny Ryšavé, s kterou jsem se za pár roků poté seznámil na ostrově Rarotonga, kde pracovala jako účetní v ostrovním supermarketu.
S pokusem transplantovat parlamentní demokracii, aby westminsterská réva na papuánských svazích vydala mošt opojné svobody, řečeno poeticky až lumírovsky, se započalo už v dávném roce 1964. K prvním volbám došlo v roce 1968, tedy ve stejnou dobu, kdy se naše rodná KSČ pustila do nebývalého tance a obrození rodáci si v dialektickém zrcadle objevovali svou lidskou tvář. Když se v PNG konaly druhé volby v roce 1972, to už zatím Českoslováci napochodovali opačným směrem do znormalizované jeskyně.
Uspořádání demokratických voleb, výkon unikátní. Volebních středisek bylo přes dva tisíce, v terénu ne ještě zcela zmapovaném. Ve Western Highlands trvalo patrole čtyři dny, než se dotrmácela do vesnice k šedesáti voličům. Někde volební urny přivezla a odvezla letadélka a helikoptéry. Viděl jsem fotografie, jak dobrovolníci - peří v kučerách, kůstky nepřátel na šňůře, penis v dutém rohu, jinak nahatí - vlékli urnu, pevně na zámek, a rovněž plentu k záruce výkonu tajné volby. Domorodá účast se blížila sedmdesáti procentům, tedy výkon nedosažitelný v USA jakož patrně i v České republice v sametových podmínkách.
Někteří kandidáti,ucházející se o přízeň voličů, byli totální analfabeti. Toliko 18 křesel vyžadovalo kvalifikaci nějakého vzdělání. Předseda vlády Somare byl též předsedou nacionalistické, mírně levicové strany PANGU (The Papua and New Guinea Union Party), zatímco hlavnímu opozičnímu seskupení United Party, se spíš pravicovou orientací, velel chlapík s jakoby moravským jménem Martin Tovadek. Začalo docházet k obstrukcím a ad hominem útokům, například k veřejnému obvinění ministra zemědělství s překrásným jménem Iambakey Palma Okuk, že se namazal v baru, užil neslušných výrazů a rozbil restaurační zařízení. Ne každý politický předák tam ale je analfabet či podvodník, aniž by se však tyto atributy musely vzájemně vylučovat. Mnozí jsou poctivci, inteligenti, též vzdělanci, včetně pár lékařů, vystudovaných na Fidži.
BUFE POKRAČOVÁNO
(Ukázka z knihy PACIFIK: OSTROVNÍ KOMUNIKACE A LIDOŽROUTSKÁ TRADICE, která s ilustracemi karikaturisty Jiřího Slívy vyjde teď v červnu v pražském nakladatelství Šulc a spol.)




Další články tohoto autora:
Ota Ulč

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku