Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 20.5.2004
Svátek má Zbyšek




  Výběr z vydání
 >IRÁK: Týrání je všem vrozené?
 >POLITIKA: Nevolte zelené spamery!
 >FEJETON: Zelená je tráva, fotbal to je… co?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Klausův další zločin
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Pytlík na stromě
 >PSÍ PŘÍHODY: Kdy je Bart chráněný
 >SPOLEČNOST: Jak jsem se stal jednatelem
 >ODS, Dolly Buster a Eurovolby
 >SVĚT: Usekněte zmiji hlavu!
 >NÁZOR: Topolánek versus Benešová
 >TÉMA: Svoboda bezmocná
 >MEZI PAPUÁNCI: Mnohopartajnictví a cargo cult 7.
 >PENÍZE.CZ: Cesta k bytu za milion
 >SVĚT: Jak nebezpečné je cestování na ostrově Bali?
 >VYLODĚNÍ V NORMANDII: Symbol transatlantického partnerství

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
20.5. RODINA A PŘÁTELÉ: Pytlík na stromě
Ondřej Neff

Někdy na podzim, když většina listí spadla, někdo zahodil igelitový pytlík a vítr ho vzal a napíchnul na větvičku docela nahoře na vysokém stromě. Vidím ho z okna. Celou zimu jsem čekal, že přijde jiný vítr a napraví to, co provedl ten první vítr a zároveň napraví to, co udělal onen lidský hovád, když pytlík hodil na zem, místo aby ho dal do koše nebo do popelnice.

Napadlo mě, že bych vylezl na strom a sundal ho, jako když jsem - dvakrát v životě - sundával ze stromu kočky, které tam vylezly a bály se slézt. Jednou se mi to povedlo (kočka mě ale při tom pořádně podrápala), podruhé ne, protože kočka se mě bála ještě víc než výšky a povylezla a dostala se do oblasti větví tak tenkých, že jsem se za ní neodvážil.
Pytlík je tak vysoko, že výš snad by ani vylézt nemohl, kdyby to uměl.

Občas jsme se na něj s Vločkou dívali, povídali jsme si o lidském hovádovi a těšili se, že přijde opravdu silný vítr. Ten přišel, v televizi ukazovali vyvrácené stromy a strhané střechy. Na pytlík byla ale i tahle vichřice krátká.

Teď vrcholí jaro. Stromy jsou obalené šťavnatými listy. Dívám se do korun a když okno otevřu, slyším konejšivé ševelení. Kdybych ale měl supersluch, zaslechl bych falešný tón. Tam někde v té směsi ševelů se syntetický šumot igelitového pytlíku, který tam obrostl a zase na mě bude vyzývavě civět, až se vrátí podzim a stromy svlékne.
Co dělat? Pokusit se ho sestřelit brokovnicí? Vycvičit veverku?
Nebudu si dělat starosti. Nebudu si kazit pohled z okna. Nebudu na igelitový pytlík myslet. Právě teď jsem se z rozmrzelosti vypsal.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku