V sobotu jsme s Vločkou byli v Českém Těšíně. Konal se tam divadelní festival Divadlo bez hranic a Vločka tam hrála v inscenaci Meyrinkova Golema. Během zkoušky jsem se byl podívat v Polsku. Přešel jsem most přes řeku Olši a byl jsem v cizině. Stačilo ukázat legitimaci a bylino. Prošel jsem se městečkem, podíval jsem se na náměstí s kašnou a hezkými zahradními hospůdkami, ty tam lemují celou jeho jednu stranu, a pozoroval jsem paní s holčičkou, jak krmí holuby: zdejší holubi možná jsou ukáznění a mají vyčleněný záchod, že je dovolují krmit. U nás jsou na ně přísní, krmení zapovězeno a posílají na ně poštolky.
Všude po městě nápisy Divadlo bez hranic. Měl jsme z toho pěkný pocit. Festival kde vystupují souborky české, polské a slovenské, taky publikum smíšené, ve městě které v náleží dvěma státům a do třetího je blizoučko (mimochodem - my máme Česká Těšín, kdežto Poláci svoje město označují jako Těšín, je to tak trochu věc sebevědomí). S pěkným pocitem jsem se vracel, zase k mostku, zase k celnici, která dnes už nemá velký smysl a lelkují tam tlustí chlapi v uniformách obou států.
Celnice pustá, nikde ani živáčka. Ukazuju legitimaci.
"Tohle je jednosměrný most," sdělil mi polský policajt či co to bylo. "Musíte jít na druhý most." Ukázal prstem. Prostorem mostu volně vál studený vítr. Nade mnou se klenula špinavá konstrukce zastřešení s vypouklými světlíky, dílo nějakého soudruha architekta, specialisty na hraniční přechody. Chápal jsem, že tu byly doby návalů, kdy tisíce lidí táhly za lacinějším zbožím hned z Polska do Česka, hned z Česka do Polska. Já tam ale byl sám, zhola sám.
Nezbylo než putovat kilometr po proudu Olše a projít po druhém mostě, celnicí zrovna tak špinavou a zaflusanou jako byla ta první. Další kilometr mě dělil od kulturáku, který stojí bezprostředně vedle té první celnice, směr Česko->Polsko. Na kulturáku samozřejmě nápis Bez hranic.
Vyprávěl jsem to jak náramnou kuriozitu.
Místní lidé se divili, že se tomu divím.
"To je přece normální."
I kdyby byl nápis Bez hranic velký jak ajfelovka, hranice tam jsou: hranice rozumu.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku