Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 25.5.2004
Svátek má Viola




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Asijské trhy by mohly být velice atraktivní
 >KOMENTÁŘ: Energie poslance Karase
 >ARCHITEKTURA: Plečnikova Lublaň
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Žaluji komunistické zlo
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kouzlo statistiky
 >PSÍ PŘÍHODY: Psí počasí? Megapsí nepočasí!
 >NÁZOR: Lidská práva - "svaté pravdy" anebo dialog?
 >NÁZOR: Duch ranně feudálního Hradu opět ožil.
 >POLITIKA: Hrozby Česku podle Klause
 >POSTŘEH: O nerovných přátelstvích
 >FEJETON: Co literatura i televize dluží šachu?
 >PITOMINA: Příšerné plácání pro pitomce
 >PENÍZE.CZ: Refinancování hypoték aneb nic není definitivní
 >Frackové znovu udeřili
 >ZÁKON: Ministr Gross ve spárech korupce

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Architektura  
 
25.5. ARCHITEKTURA: Plečnikova Lublaň
Zdeněk Lukeš

Slovinský bard Josip Plečnik (1872-1957), o němž jsem psal třeba zde, měl ve dvacátých let plno práce nejen s úpravami Pražského hradu a lánského zámku a se stavbou vinohradského kostela, ale souběžně pracoval na mnoha zakázkách také v rodné Lublani ve Slovinsku.

Paradoxně tam začal pracovat ve stejné době, jako na Pražském hradě - na počátku 20. let. Do té doby totiž působil ve Vídni a pak v Čechách. Domů přijel v roce 1921, když dostal jednak post profesora na nově založené škole architektury lublaňské techniky a jednak neoficiální jmenování městským architektem. Začal tím, že vylepšil urbanistický plán přestavby města, který před ním vypracoval Max Fabiani. Podél říčky Ljubljanice nevrhl hlavní osu od Trojmostí (obrázek) až ke klášteru Križanke. Na ni navlékl nové stavby - především Univerzitní knihovnu, dále alej s bustami významných osobností a památník Napoleonův (Slovinci ho považují za osvoboditele). Za Križankami, které upravoval až v 50. letech, se osa láme v pravém úhlu k řece (v tom místě stojí pyramida, která jako by z oka vypadla té v Jižních zahradách Pražského hradu) a přes most vede k náměstí se sochou Panny Marie, kterou Plečnik vyzvedl na vysoký dórský sloup.

Kromě toho Plečnik přeřešil velké náměstí, kde nechal vysadit v pravidelném rastru platany, navrhl nový kostel v Šišce, o němž jsem psal kdysi zde, navrhl areál hřbitovních kaplí Žale (obrázek), postavil budovy Vzájemné pojišťovny atd. atd. prostě zakázek habaděj, včetně takových drobností, jako kiosky, patníky, dlažba, drobné intervence na hradě, lávky, hrobky a dokonce městský záchodek. A nádavkem několik dalších kostelů, oltáře, kalichy, památníky padlým a samozřejmě mosty přes Lublanici. Je neuvěřitelné, jak to všechno stihl a přitom ještě učil a v létě jezdil do Prahy dohlížet na práce na Hradě a v Lánech.

Plečnik žil v malém domku na tehdejším okraji města, který si přestavěl. Domek byl zařízen spartánsky a měl záměrně nepohodlný nábytek, aby hosté dlouho neotravovali. Podivínský architekt tam žil sám. Ale chodili za ním děti z okolí a on jim vyráběl různé hračky z hlíny a ze dřeva. Na stole měl vedle tužek a pravítek taky české časopisy a knihy.

Cestu do Lublaně vám moc doporučuji. Kouzelné městečko, kde se prolíná atmosféra Rakouska a Itálie. Taková malá Praha - na kopci hrad, řeka protéká v meandrech centrem. Krásné benátské baroko. A Plečnik, kam se podíváte. Všude dostanete mapky a průvodce s jeho stavbami, domek můžete navštívit (je nutno se telefonicky objednat). A nádherné okolí! A pro neznalé jedno upozornění - Slovincům neříkejte, že jsou Jugoslávci. Země je to velmi civilizovaná, platy mnohonásobně vyšší, než u nás, všechno vzorně upravené… prostě Západ.

Pokud nemáte čas na cesty, přijďte na mou přednášku o Plečnikově Lublani, která se koná v Trmalově vile od Jana Kotěry v Praze-Strašnicích (Vilová ulice) tento čtvrtek 27. 5. v 18 hodin. Ilustrační obrázky na této stránce jsem převzal z Prelovškovy monografe JP.

Zdeněk Lukeš
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998




Další články tohoto autora:
Zdeněk Lukeš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku