Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 26.5.2004
Svátek má Filip




  Výběr z vydání
 >POLEMIKA: Hokejové mistrovství a umělecká kritika
 >GLOSA: Příliš mnoho lidskosti
 >MROŽOVINY: Jachtařské finty paní Češtiny
 >PERLIČKY: Jdou po vás?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Vlastní tramvaj
 >PSÍ PŘÍHODY: Dementi přicházejí
 >POLITIKA: Senátorova veleblbost
 >DOPRAVA: Kolo není automobil
 >PENÍZE.CZ: Neoprávněná transakce: stornujte, reklamujte
 >EKONOMIKA: Další vývoj českých sazeb napoví květnová inflace
 >PRAHA: Smutná připomínka - Pomník obětem kolektivizace
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >EKONOMIKA: Asijské trhy by mohly být velice atraktivní
 >KOMENTÁŘ: Energie poslance Karase
 >ARCHITEKTURA: Plečnikova Lublaň

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
26.5. POLITIKA: Senátorova veleblbost
Michal Simkanič

Byl jednou jeden senátor a nikdy ho nikde nikdo neviděl. Takhle by mohla začínat pohádka o drtivé většině českých senátorů, kteří se naučili ve správnou chvíli udělat lokální rozruch pod křídly své politické strany a po úspěšném zvolení zapomenout na beztak nesplnitelné sliby na téma, jak ve svém okrese udělají hlavní město republiky a pak už se jen zařadili do absolutně šedé senátní masy, aby nebyli nejméně až do dalších voleb kýmkoli rušeni. A tak si tam v senátní kantýně všichni hezky žili a jestli neumřeli, tak tam žijí dodnes. Až jednou se našel nešťastník, kterého neomaleně probudila příliš hlasitá svolávací znělka a jak tak byl v ráži, obořil se na samotného presidenta republiky a najednou zjistil, že jeho život může vypadat i jinak. Hned se přihlásila mladá pohledná děvčata z televize a z pana senátora se stala mediální hvězda. Také manželka ho doma pochválila, že ho konečně viděla v televizi a panu senátorovi to všechno udělalo moc dobře. Co na tom, že veřejně dělá pitomce - sláva je sláva. Však kdo se má pořád závistivě dívat na ty odporně mladé ksichty, které skučí z televizní obrazovky každou neděli, když musí pan senátor trčet doma a nemá komu udělovat svá velmi pracně nashromážděná moudra. Od té doby, kdy se zjistilo, že si jeho někteří kolegové o víkendech brali do kantýny celé rodiny, aby nějak vyžili se svou nuzáckou gáží, se totiž senát v pátek zamyká a notně vyhladovělí senátoři dostanou až pondělní snídani. "Jestli ta demogracie nakonec přece jenom není pěkná věc," řekl si pan senátor, vždyť bývaly doby, kdy se za urážku císaře pána zavíralo a teď taková sláva. A řekněte sami, jestli to od pana presidenta není hanebnost, že dodává málo těch legračních lidí, nad kterými se páni senátoři tak dobře baví. "Jen se podívejte pane kolego, tenhle by také chtěl k tomu ústavnímu soudu, no není to k popukání ?" Nedivte se potom, že když není přísun dost rychlý, tak jednoho napadne, jestli to náhodou není tahleta velezrada, že jo. Napadá mne jen parafráze našich klasiků - velezrada, dokonce i ta skutečná se možná dá odčinit, co si ale počít s veleblbostí?

www.ceskapravice.cz Ing. Michal Simkanič




Další články tohoto autora:
Michal Simkanič

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku