Pozná pes, jaké děláte ksichtejčky? Rozezná veselý obličej od smutného? A co slabomyslnost? Série otázek, nejdřív ale popíšu, proč jsem si je začal klást.
Zapomněl jsem si klíče. To je vcelku všední jev. Pokud je někdo doma, nestalo se neštěstí - a doma byla Vločka.
Před vchodem, právě když jsem se chystal stisknout tlačítko zvonku, přicházela k domu Malá Vločka.
"To jsme ráda, že tě vidím," volala už z dálky. "Zapomněla jsem si klíče."
Myslela si, že ji vpustím dovnitř.
Takže jsme byli bez klíčků oba. Shodli jsme se na tom, že jsme dementi zapomínající klíče a nasadili jsme ksichty dementů. Inspirací nám by, jak jinak, Jean Paul Belmondo, když dělal sociální případ ve filmu Zvíře.
Vločka otevřela - a spolu s ní nás vítala Šogo.
Chovala se normálně, vrtěla ocáskem, nechala s e pohladit, otřela se mi o džíny, aby na nich nechala asi tak tisíc droboulinkých bílých chlupů a pak se odebrala zpátky na svoje lože.
Poznala, že děláme dementy, nebo nepoznala?
Pes rozezná chování a samozřejmě pozná pachy, takže když někdo přijde nametenej domů, pes to ví a chová se podle toho.
My ale nebyli nametený. My jen dávali najevo, jak se cejtíme, když si oba zapomeneme klíče.
Šogo ovšem u sebe nemá nikdy klíče, takže pro ni je to kauza, s níž nemá absolutně nic společného.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku