Nejdřív to byl vtip, jenže když o tom přemýšlím, říkám si, není to zajímavý nápad či podnět?
Ten vtip jsme měli včera na Psu:
Třicetiletý, stále opálený nekuřák a abstinent, sportovec, dvě auta, vlastní tramvaj, podíl na soupravě metra trasy C, vila, chalupa na horách, i jinak finančně zajištěný.
Zn. Nikoho nehledám, jen se chlubím.

Primárně: je vůbec možné, aby někdo měl vlastní tramvaj? Před lety jsem napsal povídku o Vládní tramvaji, že by prezident republiky měl tramvaj barvy modré a v ní by se pohyboval po městě a zároveň by v ní úřadoval. Ta ovšem měla charakter státního majetku, státní instituce. Koleje patří - domnívám se - Dopravnímu podniku. Jestlipak na použití ulic platí magistrátu? Anebo je magistrát rád, že někdo v jeho ulicích provozuje veřejnou dopravu?
Kdybych byl výstřední milionář, copak by se asi stalo, kdybych se objednal k panu generálnímu a projevil přání mít vlastní tramvaj. Že bych si ji koupil a platil nájem za pohyb na kolejích. Byla by to malá tramvaj, vlastně něco jako drezína, elektromobil na tramvajových kolech. Aby to mělo smysl, musel by to být superluxus, abych mohl ledabyle kynout z okna, až bych míjel kolony automobilů nahňácané v těch několika málo uličkách, které magistrátní kridioti vyhradili individuální dopravě. Jiní milionáři by se po mně začali opičit a taky by si obstarali soukromou tramvaj. Postupně by se vyhradila mezi milionáři kasta supermilionářů, kteří si mohou soukromou tramvaj dovolit - asi by to byli titíž lidé, jací vlastní soukromý tryskáč.
Nicméně zbyl by prostor pro další vývoj:
Soukromé metro.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku