Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 27.5.2004
Svátek má Waldemar




  Výběr z vydání
 >KULTURA: Vykradení Karla Kryla?
 >PRÁVO: Ústavní soud opět odmítnul poskytnout ochranu proti postupu státního orgánu
 >PENÍZE.CZ: Není banka jako banka
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: K čemu jsou nám soudy
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do divadla - Veselé skoky na hlavu!
 >PSÍ PŘÍHODY: Mazaná socha
 >MEZI PAPUÁNCI: Umělecké sklony 8.
 >POSTŘEH: O testech
 >GLOSA: Kurnik šopa!
 >FEJETON: Blíže to nemohu upřesnit, později vysvětlím proč
 >FEJETON: Jak to bylo doopravdy s Helenou Trojskou.
 >ZÁBAVA: Cannes 2004: bída kulturního boje
 >SPOLEČNOST: Chudý příbuzný na svatbě
 >MEZI PAPUÁNCI :Místní mravy a nemravy 9.
 >POLEMIKA: Hokejové mistrovství a umělecká kritika

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
27.5. RODINA A PŘÁTELÉ: Do divadla - Veselé skoky na hlavu!
Ondřej Neff

Moc hezké představení je k vidění v Divadle v Celetné. Originální pohybové divadlo tu uvádí taneční grotesku Veselé skoky na hlavu! Ten vykřičník je součástí názvu.
To se dala dohromady parta herců, kteří mají rádi pohyb a srandu, a z té hromady vypadlo představení. Režii a choreografii dělali tři lidé, Jana Vašáková, Miroslav Hanuš a Martin Pacek. Jak popsat výsledek?

Protagonistů je osm?: erotomaniakální podnikatel, unavená nymfomanka, kleptomanský student, kandidátka sebevraždy, trempík s kytarou, alkoholická kadeřnice, hysterická fotografka a milovník techna. Ti spolu komunikují nebo nekomunikují tancem a pantomimou. Jsou to ale všechno mladí herci, ne tanečníci a mimové, takže výsledek je variace nebo možná laskavá parodie na žánry tak vznešené, že až poněkud zmramorovatěly, totiž na Tanec a Pantomimu. Je to tedy hra na tanec a pantomimu, což patrně musí jít na nervy ortodoxním vyznavačům Mramoru. Ne, tak tohle představení není ortodoxní.

V Divadle v Celetné je báječná bezprostřední atmosféra a tohle představení, které se žánrově vymyká ze zavedených pravidel se do něho hodí. Důraz na - až karikované - charakteristiky figur je výborný nápad, struktura je přehledná, neztrácíme se v postavách (prakticky všechny jsou po celou dobu představení na scéně, není tu žádná role typu "paní, nesu vám psaní"). Z herců čiší dobrá nálada a přenáší se na publikum - už dlouho jsem neviděl tak bezprostřední představení.

Je tedy fakt, že druhá půlka je po přestávce poněkud volnější. Ta první je odehraná v tak zběsilém tempu, že v druhé by museli skákat po stropě, aby ji překonali. Výsledek je, že hra nemá finále - a tento zápor se záměrně nebo bezděčně řeší při děkovačce, kdy herci dají k lepšímu "přidáno" - opakují fackovací tanec z první půlky, který bezpochyby patří k vrcholům špektáklu.

Každopádně stojí za to na Na hlavu! jít, nejbližší příležitost je 1. června, lístky lze získat i přes web Divadla v Celetné.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku