27.5. Dvě z deseti
(eff)Tvrzení, že loňský rok „představuje nejtrvalejší útok na lidská práva a mezinárodní humanitární právo za posledních 50 let“ je hrubý výsměch například desítkám miliónů lidských bytostí, zavražděných rudým státním terorem. Nesrovnávej nesrovnatelné, to by mělo být druhé přikázání. I proti němu se výroční zpráva AI, konstatující nehoráznost o padesátiletém rekordu, přestupuje. Tvrdí, že „vlády a ozbrojené skupiny rozpoutaly válku proti globálním hodnotám“. Které vlády? Saudské Arábie nebo Sýrie, které skrytě podporují hordy vrahů? Nikoli. Je to vláda Spojených států, která poškodila „spravedlnost a svobodu a učinila svět nebezpečnějším“. Je to zneužití války proti terorismu k šíření politické demagogie. Formálně AI odsuzuje terorismus, ale její hlavní cíl je jinde: „vlády musí naslouchat“. Komu? Sílící občanské společnosti. Tedy – vlivovým skupinám, nikým nevoleným, nikým nekontrolovaným, bez legitimity, zato s okamžitým přístupem k médiím. Generální tajemnice AI Irene Khan konstatovala, že silné vlády (rozumějte: USA a Británie) znevažují, marginalizují a ničí „principy mezinárodního práva a nástroje multilaterálních opatření, které nás před těmito (teroristickými) útoky mohou ochránit“. Prezident Bush by bezpochyby obětoval pravou paži a věnoval by ji nasolenou Irene Khan, kdyby mu ukázala, které principy mezinárodního práva a nástroje multilaterárních opatření by mohly postavit hráz teroristickým vrahům. Problém je v tom, že proti vrahům je právo národní i mezinárodní bezmocné a žádné nástroje multilaterárních opatření neexistují. Bohužel reálné jsou jen dvě alternativy, obě chmurné: vojenský zásah a prázdné demagogické žvanění, jež bohužel znevažuje ušlechtilou myšlenku zápasu za lidská práva.
Aston
|