Na filmovém festivalu v Cannes zvítězila levicová agitka Fahrenheit 911 vydávaná za dokument. Předvolební propaganda jako film roku? Jak je to možné? K otázkám tohoto druhu přitom není důvod: intelektuální rvačka mezi "kulturou" a "civilizací", která pouze poodešla, se vrátila.

Kultura proti civilizaci

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století byla v německo-francouzském intelektuálním prostředí velmi populární představa, že kultura a civilizace vedou permanentní boj. "Kulturou" byl chápány pojmy jako národ, vkus, pokrevnost či poslušnost. Inspirací byl "Východ" se vším, co k tomu náleží. "Civilizací" se rozuměla kosmopolitnost, rasové prznění, konzum, pokleslá kultura a triumf chtíče. Nositelem tohoto upadlého životního stylu měl být "Západ". Mluvčími "kultury" měli být Němci (s francouzskou inspirací), reprezentanty "civilizace" měli být anglosaské národy, zejména jejich americká varianta. Ztělesněním "východňanů" byli podle obecného přesvědčení doby lidé jako Vilém II., Hindenburg a později Hitler. "Západňané" byli především bílí Američané pomíchaní s Židy a černochy. Triumf čisté kultury nad pokleslou civilizací měl být otázkou času. Nikomu vcelku nevadilo, že se jedná o teorii, pro níž neexistují žádné důkazy. Vyhovovala emotivně.

Levice není proti

Levice se o rasová a národní schémata příliš nezajímala. Ovšem představa, že by panenská Evropa bojovala proti americkým prznitelům, náramně zapadala do potřeb rodícího se bolševického hnutí. Prezentovat USA (v podstatě nejsilnějšího nepřítele) jako pevnost úpadku a temnoty, bojující proti silám evropského pokroku, bylo v bytostném zájmu komunismu. Rasoví a rudí východňané stáli, zejména v časech výmarské republiky, v příkrém protikladu. V jednom ovšem měli soudruzi i soukmenovci jasno: spása leží na Východě, úpadek na Západě.

Krvavá očista a intelektuální následnictví

Druhá světová válka toto dilema dočasně zlikvidovala. Nejagresivnější "východňané" byli mrtvi, umlčeni nebo na útěku. Hitlera vystřídal Konrád Adenauer, jedna z nejosvícenějších postav dějin. Své krajany nijak nemiloval, zejména ty z východu. "Když cestou z Bonnu do Berlína překročím Labe, už neusnu", říkával. Spolková republika byla spoutána se Západem, aby spolu s ním vzdorovala brutální sovětské velmoci. Pro utopické představy zápasu mezi kulturou a civilizací neměl Železný kancléř ani jeho následovníci nejmenší pochopení.
Představa zápasu kultury a civilizace však přežila. Na východě i západě ji živil marxismus, nové a svěží podněty dodávali (zejména) francouzští intelektuálové, převažující levicová média a americké akademické kruhy, ze kterých se linou proudy sebekritiky, nemající na planetě obdoby. Nenávist k USA byla velmi silná i v této době, chyběla jí však příslušná mocenská základna. Náhradními autoritami se stala OSN, dále levicový a liberální tisk, umělecké a akademické kruhy. Na úrovni státní politiky panoval klid, náhradní autority však nenáviděly USA silou, jakou mají pouze zavázaní. A Evropa Američanům zavázaná byla.

Cannes 2004: jedeme dál

Křehká jednota, vyvolaná strachem ze Sovětského svazu, vzala již za své. Začali jsme žít ve světě, který, přinejmenším v Evropě, vypadá navždy bezpečně. Už více generací. V takové situaci jdou stranou základní sebezáchovné pudy. Znovu se prosazují paranoidní myšlenkové konstrukce o souboji panenské kultury (Evropy) s upadlou civilizací (Amerikou). Noví "východňané", liberální novináři Západu, společenskovědní učenci a levicoví snobi z uměleckých kruhů, triumfují. Patří jim globální elektronický svět.
Česká média si v tomto šílenství počínají vcelku rozumně, jakkoli se to často nezdá. Řada českých novinářů a umělců přeci jen pamatuje praktický komunismus. Údajný konflikt mezi kulturou (Evropou) a civilizací (Amerikou) jim příliš připomíná převlečený marxismus a šovinismus. V českých denících přeci jen málokdo nazývá Bushe s Blairem "katem a jeho vazalem", či málokdo (s výjimkou ultralevice) proplétá mučení v Iráku s Kjótským protokolem, jako třeba německý Stern.
Neděje se nic nového. Vrací se starý kulturní boj, který nikdy definitivně nezmizel. Nyní si nalezl pevnou základnu v EU. Kulturní komisaři Evropy budou mít k ruce řadu "užitečných idiotů" (jak by řekl Lenin) americké provenience. Třeba pana Moora, vítěze z Cannes, jehož triumf je triumfem mravního a intelektuálního sviňáctví.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku