Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 27.5.2004
Svátek má Waldemar




  Výběr z vydání
 >KULTURA: Vykradení Karla Kryla?
 >PRÁVO: Ústavní soud opět odmítnul poskytnout ochranu proti postupu státního orgánu
 >PENÍZE.CZ: Není banka jako banka
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: K čemu jsou nám soudy
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do divadla - Veselé skoky na hlavu!
 >PSÍ PŘÍHODY: Mazaná socha
 >MEZI PAPUÁNCI: Umělecké sklony 8.
 >POSTŘEH: O testech
 >GLOSA: Kurnik šopa!
 >FEJETON: Blíže to nemohu upřesnit, později vysvětlím proč
 >FEJETON: Jak to bylo doopravdy s Helenou Trojskou.
 >ZÁBAVA: Cannes 2004: bída kulturního boje
 >SPOLEČNOST: Chudý příbuzný na svatbě
 >MEZI PAPUÁNCI :Místní mravy a nemravy 9.
 >POLEMIKA: Hokejové mistrovství a umělecká kritika

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
27.5. MEZI PAPUÁNCI :Místní mravy a nemravy 9.
Ota Ulč

Opakuji, že Nová Guinea není ostrůvek, ale kontinent. Rozhlédneme-li se všemi PNG směry, uvidíme čtyři oblasti:
1. Papuánské a novoguinejské nížiny.
2. Highlands, oblast hornatá. Dojet do kdysi německého Mt. Hagen, pobýt v příjemně dýchatelném klimatu na kávových plantážích a pak v baru pookřát v diskusi s lidojedem, který si tam zaskočil na pár piv.
3. Povodí řeky Sepik, ideální pro zájemce o nákup domorodého umění či o lov krokodýlů .
4. Okolní ostrovy (New Britain, Bougainville, Manus, Trobriands a další.)
PNG Annual Agricultural Show - zemědělská výstava - má značný nárok na globální primát nejnáramnějšího mumraje, pořádaného kdekoliv. Tento takzvaný sing-sing předčí každoroční sloní kavalkádu v cejlonském královském městě Kandy u katedrály Buddhova zubu, přetrumfne náboženské ceremoniály ve Vatikánu, v Mekce, v Benáresu, a jistěže se v minulosti vyrovnával československým spartakiádám a prvomájovým průvodům. Jeden rok se sing-sing koná v Mt. Hagen, druhý rok v městysi Goroka. Dvacet tisíc bizárně pomalovaných, opeřených, kly vybavených účastníků se dostaví, mnozí po týdenních pochodech. Jejich krasavice se natřou vepřovým sádlem, zmalují všelijakými barevnými obrazci. Tančit a výskat se bude téměř celý týden. Též se značně hoduje. Vepřové olympiády, zabijačka třeba dvě stě prasat, upéct, rozprostřít na trávě, pověsit na ostromy, do všeho praží slunce a za pár dní desítky hodujících tanečníků z toho umřou na botulismus.
V kraji Goroka se pohybují takzvaní Asara Mud Men, muži, zabalení do šedého bahna, s makrokefalickým jakoby skafandry. Kdysi se prý takto vyšňořili místní bystré hlavy, které uplatnily Žižkovu strategii - slabý musí siláka přelstít. A vskutku, agresoři se zděsili, přisoudivše siluetám nadpřirozené moci. Vypadají jako obrovitá spermata pod mikroskopem. Tyto své někdejší poddané též navštívil následník britského trůnu princ Charles a místní tisk ho v krásné Pidgin English identifikoval jako NAMBA WAN PIKININI BILONG MISIS KWIN.
Několik měsíců před naší návštěvou ostrova, lid Daru uspořádal velikánskou lidožroutskou hostinu. Lidské lebky - žeň to vzájemné občanské nelaskavosti v oblasti Sepiku - se stále objevují k prodeji v Sydney, ačkoli export lebek a lidských hnátů je již deset let zakázán.
Seznámil jsem se s podrobnou zprávou o expedici do kraje Asmat, na jižním konci ostrova v indonéské části, končiny mizerné, nelaskavé, komáry posedlé, natolik bažinaté, že domorodci vlastně nemohou patřit ani do doby kamenné. Jsou všelijak zmalovaní a nos mají propíchaný na několikrát. Lidské obratle a dolní čelist na šňůře jako ozdoba, k odpočinku lebka pod hlavou. Lebky jsou tedy ve funkci podušky a též ornamentálního vyšňoření chatrčí. Je-li v kosti díra (kudy se vyjedl nezdravý mozeček), hlava byla nezákonně opatřena. Nepoškozená hlava prozrazuje, že odpočívám na regulérně zesnulém příbuzném. Popsána je bitva, kdy jedna vesnice přepadla druhou a čtyřicet lidí bylo zabito. Přeživší triumfálně prozpěvovali "Zabili jsme člověka, jak jsme šťastní!"
Hlavním zdrojem potravy v končině Asmat není člověk, ale palma sago. V poražených palmách hnízdí mandelinky. Jejich larvy dosahují velikosti dospělého palce. Pak s nimi na špejli, do ohně a lahodu slupnout.
Asmatští přirovnávají člověka ke stromu: "Nohy jsou kořeny, trup je kmen, paže jsou větve a hlava je ovoce." A těmto dobrákům jde právě o takové ovoce, čerstvě česané bambusovým nožem. Podaří-li se sklizeň, radostnou událost rozšíří do kraje buben, potažený ještěrčí kožkou a vyztužený lidskou krví.
Do tohoto kraje Asmatů zavítal v listopadu 1961 Michael Rockefeller, jehož otec byl tehdy guvernérem státu New Yorku. To už jsem byl v Americe, četl všelijaké dohady o miliardářském synkovi v papuánských žaludcích, aniž mohl tušit, že někdy přijedu na tentýž ostrov a budu mít příležitost k přeptávání. Seděl jsem tam s chlapíkem, který se mi dušoval, že končinu Asmat zná, neboť lov krokodýlů je jeho živobytím. Rozpovídal se o mizérii, ale i prý kráse kraje, kde se lze pohybovat měsíce, aniž by se noha dotkla souše. Naprší tam třeba půl metru vody za den. Počet asmatských se odhaduje na dvacet tisíc. Jsou vesměs malého vzrůstu - v průměru jen metr a půl - mají pověst jedněch z nejčilejších dosud činných kanibalů a lovců lebek, ač na takový lov se prý vydávají dost neradi a dekapitace uskutečňují jen v případech absolutní nutnosti. Poněvadž však čerstvě uťatých hlav je třeba ke složení zkoušky dospělosti, k zajištění plodnosti a třeba i získání jména pro novorozeně, to pak je pořád co dělat. S bambusovým nožem se musí zacházet šikovně a podle předpisů, určujících jak, co a v jakém pořadí krájet, připravovat, rozdělovat. Protokol je přísně dodržován.
Mezi tímto lidem už mnoho let žil katolický kněz Gerard Zegwaard, dvoumetrový dlouhán, jehož si tam vysvětlili jako vlastního vyrostlého a vybledlého předka. Těšil se značnému respektu. Za první své tři roky v asmatském kraji napočítal kolem 750 případů, kdy lebka byla ulovena, což při celkovém počtu 20 000 obyvatel není malý výkon. Asmati jsou ale úplní beránkové ve srovnání s lidem Hewa v téměř nepřístupné horské končině západní Nové Guineje. Ti si ročně vybijí jedno procento vlastního lidu, tedy vražedný výkon stokrát znamenitější než je mordování v New York City a dalších západních moderních metropolích. Hlavně tam jdou po čarodějnicích. (Viz Lyle Steadman "Cannibal Witches in the Hewa", Oceania, University of Sydney, Dec. 1975, pp. 114-121.)
.Lov lebek - jakkoli tedy údajně nemilovaná činnost - zůstává centrálním tématem v tamější kultuře. K památce dekapitovaných a konzumovaných se staví bohatě vyřezávané totemy, o něž měl mladý Rockefeller, antropolog a sběratel, velký zájem.
BUDE POKRAČOVÁNO
(Ukázka z knihy PACIFIK: OSTROVNÍ KOMUNIKACE a LIDOŽROUTSKÁ TRADICE, která s ilustracemi karikaturisty Jiřího Slívy vyjde teď v červnu v pražském nakladatelství Šulc a spol.)




Další články tohoto autora:
Ota Ulč

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku