Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 28.5.2004
Svátek má Vilém




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Je to ještě vůbec politika?
 >NÁZOR: Nestydatost našich odborů, některých pak zvláště.
 >PERLIČKA: Blíží se dětský den aneb dary pro technodítka
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - veřejné osvětlení
 >PSÍ PŘÍHODY: Mazaná socha tam prý už není
 >PENÍZE.CZ: Ušetřete na úrocích z úvěrů
 >KULTURA: Co Omar Sharif netušil
 >POSTŘEH: O křeči
 >MEJLEM: Vtip
 >KULTURA: Vykradení Karla Kryla?
 >PRÁVO: Ústavní soud opět odmítnul poskytnout ochranu proti postupu státního orgánu
 >PENÍZE.CZ: Není banka jako banka
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: K čemu jsou nám soudy
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do divadla - Veselé skoky na hlavu!
 >PSÍ PŘÍHODY: Mazaná socha

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
28.5. RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - veřejné osvětlení
Ondřej Neff

Vzpomínky na dobu mého dětství, doposud publikované díly najdete na mém webu Hyena. Dnes o tom, jak byla tenkrát tma jak v pytli.

Padesátá léta byla dobou temna nejen v přeneseném slova smyslu. To čemu se říká black out, tedy výpadek proudu, bývalo na denním pořádku. Propaganda vysvětlovala výpadky proudu řáděním diverzantů a taky úžasným výkonem průmyslu a zemědělství - všechno jede na plné pecky, takže je třeba se uskrovnit v mrzké buržoasní soukromé spotřebě elektrického proudu. V každé domácnosti tehdy byly někde po ruce petrolejky. Dávaly celkem hezké teplé světlo. Nepříjemné bylo praskání cylindrů - proti tomu existovalo opatření v podobě vlásenky nasunuté na okraj cylindru. Tatínek zapálil petrolejku a držela se černá hodinka - kdybych měl vzpomínat na to nejhezčí, co jsem kdy zažil, asi bych tam zařadil jeden večer, kdy při takové černé hodince tatínek předčítal kapitoly z kniha Jaroslava Žáka Bohatýrská trilogie.

Tma ale byla, i když všechno svítilo.
Na vesnici samozřejmě byla tma - o nějakém veřejném osvětlení sotva mohla být řeč, možná tu a tam svítila nějaká lampa. Každý měl baterku - existovaly i dynamo-baterky, musely se mačkat, kvílely, uvnitř bylo dynámko a svítilo to mžouravě, podle toho, jak energicky kdo mačkal. Někdo měl i lampičku na svíčku!
Pražské veřejné osvětlení bylo taky značně pochybné efektivity. V lampách svítily obyčejné žárovky a na Starém Městě a Malé Straně bylo plynové osvětlení -v lampě svítil věčný plamínek, večer lampář obcházel lampu po lampě, tyčkou otevřel kohout, rozsvítil a ráno zase kohout uzavřel: bude se to zase zavádět, to je skvělé!

Výbojkové světelné zdroje se začaly zavádět, pokud si vzpomínám dobře, na přelomu padesátých a šedesátých let. Rozdíl to byl úžasný - mělo to ovšem nepříjemný vedlejší efekt. Od té doby není v Praze pořádná tma a nedají se jak se patří pozorovat hvězdičky. Což je v době, kdy jsou běžně k dostání hvězdářské dalekohledy pro amatéry, mrzuté.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku