Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 28.5.2004
Svátek má Vilém




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Je to ještě vůbec politika?
 >NÁZOR: Nestydatost našich odborů, některých pak zvláště.
 >PERLIČKA: Blíží se dětský den aneb dary pro technodítka
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - veřejné osvětlení
 >PSÍ PŘÍHODY: Mazaná socha tam prý už není
 >PENÍZE.CZ: Ušetřete na úrocích z úvěrů
 >KULTURA: Co Omar Sharif netušil
 >POSTŘEH: O křeči
 >MEJLEM: Vtip
 >KULTURA: Vykradení Karla Kryla?
 >PRÁVO: Ústavní soud opět odmítnul poskytnout ochranu proti postupu státního orgánu
 >PENÍZE.CZ: Není banka jako banka
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: K čemu jsou nám soudy
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do divadla - Veselé skoky na hlavu!
 >PSÍ PŘÍHODY: Mazaná socha

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Film  
 
28.5. KULTURA: Co Omar Sharif netušil
František Schilla

"Když mi bylo jedenáct, rozbil jsem prasátko a vypravil jsem se za prostitutkami." - Také vám uvedená věta připadá poněkud nerealistická? O to více se vám bude zdát nerealistické pokračování příběhu: Nezletilý hrdina absolvuje v nevěstinci (kde se vydává za staršího) první pohlavní styk a na pár let se v dotyčném zařízení stane "štamgastem"!

Skočili jsme totiž rovnýma nohama do pohádky, přátelé! Do pohádky dosti nestandardní, avšak mimořádně působivé, a krom toho též mimořádně komerčně úspěšné. Běží o dílo po světě dnes pravděpodobně nejčtenějšího francouzského spisovatele Erica-Emmanuela Schmitta Pan Ibrahim a květy koránu (Eric-Emmanuel Schmitt: Monsieur Ibrahim et les fleurs du Coran, Albin Michel Paris 2001, 92 s.). To bylo od prvního vydání v roce 2001 vícekrát dotištěno ve francouzštině, přeloženo do řady jazyků a v roce 2003 i zfilmováno. (Jednu ze dvou hlavních rolí ztvárnil Omar Sharif, jehož výkon byl letos v únoru oceněn Césarem - francouzskou podobou Oscara.)

Pohádka se šokujícím úvodem, situovaná do chudinské pařížské čtvrti šedesátých let dvacátého století, vypráví o existenciálním zápase opuštěného dítěte, Mojžíše. Zdaleka ne každé opuštěné dítě má takové štěstí jako "plaváček" z tradičních vyprávěnek či Mojžíš biblický! Oč hlavní hrdina celé roky zápasí? O to, aby v budoucnu našel lásku. Jakou lásku? Takovou, za niž by nemusel platit. Dospívající chlapec, kterého po narození opustila matka a od kterého později odejde otec (a pár měsíců poté spáchá kdesi v Marseille sebevraždu), usiluje o to, aby byl shledán lásky hodným. Hledání začíná placeným sexem, pokračuje nalezením adoptivního otce (tureckého hokynáře Ibrahima) a vrcholí v mystické náboženské zkušenosti. Epilogem celého příběhu je zcela nenápadná, "spořádaná" každodenní existence dospělého hrdiny (který vede hokynářství po zesnulém Ibrahimovi).

Z nejrozmanitějších humorných epizod, jimiž je ústřední linie pohádkového děje zpestřována, zmiňme příhodu s prodejem vody Brigittě Bardotové, která si do krámku odskočí přímo z natáčení. Hokynář jí za jednu láhev (která běžně stojí dva franky) bez mrknutí oka účtuje franků čtyřicet. Na hereččinu ironickou poznámku, že ve zdejší čtvrti musí být voda opravdu vzácná, má Ibrahim odzbrojující odpověď: "Vzácná není voda, slečno, vzácné jsou opravdové hvězdy!" Brigittě Bardotové jsou ostatně věnovány více než tři strany čistého textu (s. 16-19), ponejvíce ve formě úvah a anekdot. (Mojžíšovi třeba vrtá hlavou otázka, jak to, že Bardotová se tak podobá prostitutkám z "jeho" nevěstince. Nedojde mu, že sexuální pracovnice z dotyčného zařízení se naopak jedna jako druhá snaží napodobovat právě Bardotovou, tehdejší sexuální idol číslo jedna.)

Úsporný styl novelky vzdáleně připomíná Malého prince. Jakoby ve šlépějích postavy MALÉHO PRINCE uvádí Smitt do novodobé literatury postavu MALÉHO TANČÍCÍHO DERVIŠE. Klíčový význam pro interpretaci knihy má nepochybně věta v samotném závěru: "IL Y A DES ENFANCES QU´ILS FAUT QUITTER, DES ENFANCES DONT IL FAUT GUÉRIR. (EXISTUJÍ TAKOVÁ DĚTSTVÍ, KTERÁ JE TŘEBA OPUSTIT, DĚTSTVÍ, ZE KTERÝCH JE TŘEBA SE VYLÉČIT.)" (s. 84) Zdrojem odpovídající léčivé síly jsou podle autora mystické tradice tří "abrahamovských" náboženství (židovství, křesťanství a islámu).

Mojžíš se za asistence adoptivního otce (s nímž putuje kamsi do Malé Asie) vydává duchovní cestou islámského súfismu, k jehož specifickým meditativním technikám patří rotace kolem vlastní svislé osy. (Některým čtenářům se možná v dané souvislosti vybaví knížky spisovatele Meši Selimoviče z bývalé Jugoslávie.) Také mystické putování Ibrahima a Mojžíše do Ibrahimova rodiště je okořeněno příležitostnými aforismy a anekdotami, třebas o tom, že zápach lidských nohou v mešitách vede k větší pokoře, a má tedy vlastně význam pozitivní: "Cítím sebe, cítím nás, cítím se tedy již lépe!" (s. 72)

Jako statisíce čtenářů po celém světě byl novelkou o MALÉM DERVIŠOVI uchvácen i egyptsko-americký herec Omar Sharif. Dokonce natolik, že se navzdory veškerým předchozím mediálním proklamacím nechal vytrhnout z uměleckého "důchodu", aby přijal roli hokynáře Ibrahima ve filmové verzi Schmittovy pohádky. To ovšem ještě netušil, jaký poprask se strhne krátce poté, co film zahájí triumfální tažení po evropských i mimoevropských kinosálech: Podle hojně medializovaných tvrzení některých renomovaných kritiků prý Schmittovo působivé dílko Pan Ibrahim a květy koránu není zcela původní!

Na český trh a na další dosud nevyužité trhy tedy vstoupí Schmittův pohádkový příběh s jedním doplňkovým okořeněním navíc, totiž za doprovodu dozvuků vydatně medializovaného skandálu.




Další články tohoto autora:
František Schilla

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku