Moc rád bych si chtěl někdy v zimě na vlastní nohy vyzkoušet chůzi ve válenkách. Tuhle jsem v tisku četl reportáž z moskevské továrny, kde je vyrábějí. Skleróza mi však brání vysvětlit tu, jak a z čeho se tahle typicky ruská obuv dělá. Toliko si pamatuji, že se z čehosi lisují. Z čehosi nasáklivého, takže kdybych v nich vyrazil do středoevropských ulic plných hnědé břečky, pravděpodobně by mi za chvíli teklo do bot. Co jsem se v reportáži nedočetl bylo, zda se rozlišuje levá a pravá obuv.

V našich krajích bývaly kdysi velmi populární takzvané sněhule. I já mám doma jeden pár, stařičký dnes již skoro dvacet let. A protože jsem jej měl obut všehovšudy jen několikrát, o jeho věku svědčí pouze na něm usazená vrstva prachu. Když už jsem si je nazouval, nedělal jsem si vůbec starosti, která je pravá a která levá. Obě jsou naprosto stejné. Že bych koupil dvě pravé nebo dvě levé kategoricky vylučuji. Vždyť byly v jedné krabici!

Vloni o prázdninách jsem musel narychlo koupit synkovi letní sportovní botky. S vědomím, že je má pouze na pár dnů jsme vyrazili do tržnice k asijským prodejcům. Po delším váhání si potomek vybral jedny, které mi válenky nebo sněhule v něčem připomínaly. Obě boty měly totiž naprosto stejný vnější tvar. Jako by byly šity jednou jehlou na jednom kopytu. To že se nejedná o omyl bylo patrné pouze ze směru pásků suchého zipu.

I já byl včera odpoledne postaven před fakt, že si musím nahonem koupit sportovní botky. V polobotkách s černou podrážkou by mne dnes večer na bowlingovou dráhu jistě nepustili. Nahonem jsem zvolil asijskou tržnici, i když jsem se zprvu obával, že na velikost šestačtyřicet nebudou zavedeni. Moc jsem si sice vybírat nemohl, "tetaštyrycet" měli jenom ve dvou modelech, nicméně jsem uspěl. A ani mne nepřekvapilo, že obě boty byly tvarem stejné. Jak jinak. Na rozdíl od těch synkových však stále váhám, jestli jsem opravdu nekoupil dvě levé nebo dvě pravé. Nemám to jak poznat. Není podle čeho.

Moje boty totiž mají tkaničky...

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku