Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 29.5.2004
Svátek má Maxmilián




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Banky z nás dělají hlupáky
 >POSTŘEH: O stejnosti
 >MEZI PAPUÁNCI: Současné potíže růstu 10.
 >MOBY DICK: Na co se můžeme těšit v Českých Textárnách
 >ZE ŽIVOTA: Love lost but not forgotten
 >KULTURA: Vykradení Karla Kryla podruhé..
 >POLITIKA: Je to ještě vůbec politika?
 >NÁZOR: Nestydatost našich odborů, některých pak zvláště.
 >PERLIČKA: Blíží se dětský den aneb dary pro technodítka
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - veřejné osvětlení
 >PSÍ PŘÍHODY: Mazaná socha tam prý už není
 >PENÍZE.CZ: Ušetřete na úrocích z úvěrů
 >KULTURA: Co Omar Sharif netušil
 >POSTŘEH: O křeči
 >MEJLEM: Vtip

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
29.5. MEZI PAPUÁNCI: Současné potíže růstu 10.
Ota Ulč

Na své první výpravě v Nové Guineji mladý Michael Rockefeller se vydal do vnitrozemí, do hor k lidu jménem Dani v údolí řeky Baliem. Dva členové expedice se zasloužili o pozoruhodnou knihu (Robert Gardner a Karl G. Heider, Gardens of War , New York: Random House ,1968, str. 184), v níž je víc fotografií než textu. Je to vizuální kronika tamějšího života včetně záběrů autentické bitvy. Něco z ní teď ocituji k dokumentaci oné ostrovní mnohotvárnosti.
Lidé Dani jsou povoláním sedláci a válečníci. Pěstují sedmdesát druhů sladkých brambor, ale zejména se věnují pěstování prasat . Tento druh živočišné výroby spolu s válčením jim zřejmě působí největší potěšení. Muž je tvůrce, inseminátor, žena je pracovní síla. Muži patří vzrušení a drama, ženě byla přidělena monotónní existence a dřina. Výsledek je patrný a v případě ženských také depresivní: kakabusové, zamračené pod síťovou plachetkou osoby. Kdežto páni, ti jsou jako šídla, hluční a povídaví, též notně nervózní a jejich projevy optimismu působí nepřesvědčivě. Na rozdíl od svých neelegantních jednobarevných ženštin se muži znamenitě šňoří, až na hlavní potentáty, kteří k svému majestátu dekoraci nepotřebují, a tak jejich oděvem je toliko roura na penisu.
Jestliže prasata a války jsou nejradostnějšími aspekty života, elementem nejdůležitějším jsou duchové. Jsou to všudypřítomné osoby vyšší kvality, vylepšené svou smrtí. Bohužel jsou nevypočitatelní, snadno se rozezlí, stačí porušit některé z mnoha tabu a hned se pomstí nadělením nemoci do rodiny. Největší potíž je s duchy nedávnými, jejichž pozemskou pouť ukončilo násilí, dosud nepomstěné. K dosažení snesitelného modu vivendi je třeba dát závazek, že při nejbližší příležitosti bude vykonána pomsta, takže pomstěný ukonejšený nebožtík může dát ze záhrobí aspoň na chvíli pokoj. Jsme tedy opět u řetězové reakce jako záruky vzrušujících dnů příštích.
Těchto Dani ve velikém údolí žije asi 50 000. Jsou organizováni do klanů, osad a několika tuctů naprosto proradných aliancí. Každá jednotka je potenciálně proti všem. Nevedou války z důvodu patriotických či za účelem dobytí a rozšíření území či vlády nad poraženým lidem či snad aby vítězstvím nastolili trvalý mír. Tady se válčí, poněvadž to mají rádi, byli tak vychováni, a pak rovněž chtějí mít pokoj s duchy v domácnosti.
Každou vesnici střeží věže jako kdysi na socialistických hranicích, aby bylo vidět na válečné paliče, blížící se agresory. Dani pěstují bitvy formální a přepady neformální.
BITVY: Napřed se extravagantně vyfešákovat. Poté z hranice osadního katastru zahlaholit výzvu k sousedům. S tím se sveze pár urážek. Každopádně výzva bude přijata a bitva začne - obyčejně kolem jedenácté hodiny dopoledne. První útoky jsou vlastně rituální oťukávání ve stylu orientálních zápasníků.
Po symbolickém střetu se jede naostro, a to pak trvá deset až patnáct minut, se sto až dvěma sty účastníky na každé straně. Po první čtvrthodince nastoupí druhá směna k opakování téhož. Problém bývá s oštěpem. Je to cenný, považovaný kus výzbroje, bojovník ho nechce ztratit, a tak vrhá zbraň podřadné kvality, s níž zas tak moc netrefí.
Není to druh bojování v tradici rudoarmějců, když URÁ se vztyčeně hnali proti kulometným hnízdům. Spíš se tady ujaly italské renesanční metody, kdy město vedlo válku proti městu a všichni válečníci konflikt přežili. Voje bojovníků Dani se pohybují šachovnicově a stačí nenápadný tah a už mažou zpět do původních pozic a proto mnozí bývají zasažení do zadnice.
Denní norma těch čtvrthodinových klání je deset až dvacet. Když je příliš horko, válečníci se věnují konfliktu s menší vervou. Když začne pršet, nastane okamžitý mír a jde se domů. Ale i za počasí, příznivého Perunovým záměrům, si přespolní včas začnou balit válečnická fidlátka, aby to domů stihli ještě za světla. Před soumrakem si vojska ještě vynadají a po této verbální potupě se odpíská příměří.
PŘEPADY: Ty jsou neformální a negentlemanské. Tady neplatí žádná pravidla, až na pravidlo šalby. Za mlhy a před svítáním se komando těch nejlepších z nejlepších, deset, dvacet chlapíků, vplíží do cizí vesnice, aby někoho zabili a tím se pomstili, kterýžto čin bude opět pomstěn a tak dále, jak už dobře víme. Autoři knihy se zúčastnili takové proradnosti proti osadě Wittaia a představují nám bojovníky jménem Tege Warek, Tekman Biok, Oloro, Umue, Siba, Huonké, Apeori, Asukpalek, Aqukweak, Hanomoaa, Yonokma, Aatlabu, Pilaké a Husak.
Nebude bez zajímavosti sledovat budoucí vývoj na Nové Guineji, s jednou půlkou v nezávislosti po odešlých Australanech a druhou v asimilaci s dostavivšími a k odchodu se nemajícími Indonésany. Jistěže mnohé domorodé masy si budou dál počínat po svém, lovit hlavičky, přelévat z lavoru do lavoru mince za účelem zmnožení, bez ohledu a z dohledu té či oné úřední moci.
Vlády se střídají, když padl první ministerský předseda Michael Somare, přítel naší krajanky Zdeny Ryšavé, nikdo mu hlavu neuťal, aby ji pak vítězně nesl na klacku.
V úřadě ho vystřídal Sir Julius Chan, který vydržel až do roku 1997. Po něm žezlo převzal William Skate, dosavadní starosta hlavního města Port Moresby, které se zatím rozrostlo ve víc než čtvrtmilionovou metropoli. Ještě v sedmdesátých letech tam bývala odbočka SVU, Společnosti pro vědy a umění, složená zejména z poúnorových a poté i z posrpnových exulantů - lékaři, inženýři, geologové, takoví - ale již není.
A není se co divit. Přibývá tam vloupání a znásilňování pokud možno bílých žen. Příliv nezaměstnatelných živlů z pralesa, nemají co na práci, věnují se zločinu, nejpopulárnější jsou loupeže a carjacking - únosy automobilů. Bez vzdělání, bez naděje, a tak jim násilí dává pocit moci. A pokojnému obyvatelstvu pocit bezmoci. "Několikrát jsem byl oloupen, jednou jsem byl probodnut, jednou měl rozseknutou lebku - což je tady zhruba tak průměr," svěřil se občan reportéru The New York Times (1.5.1997).
Epidemie násilí učinila z Port Moresby jedno z nejobávanějších měst v Asii.
K růstu násilí dochází i v dálavách. Tak například ve výšinách u města Mount Hagen, adresy řady Němců plantážníků a též několika našinců, na stezce kdosi za volantem přejel příslušníka jiného kmene a vypukla válka, v níž lehlo popelem tisíc domorodých chatrčí. Tisíc prasat a slepic pobito, lidí o něco méně. Tamtéž ředitel školy středního stupně suspendoval několik žáků z desáté třídy, poněvadž příliš pili. Rozčilení rodičové s noži a sekyrami přepadli konferující učitele ve sborovně a došlo k ošklivým zraněním.
Tuto potenciálně přebohatou zemi s oněmi tři CO (copper, copra, cocoa), občas charakterizovanou jako "horu zlata, plující v moři oleje", postihlo v roce 1998 několikeré neštěstí, které vyústilo v největší finanční krizi od vzniku nezávislosti: pokles cen nerostů, nedostatek investorů, dopad značných hospodářských potíží v Asii, a také příroda si zařádila jedním velkým suchem a pohromou v podobě tří tsunami. Zemětřesení o intenzitě 7 na Richterově škále dalo do pohybu víc než deset metrů vysokou vlnu, která se přihnala k pobřeží, kde v šíři 35 kilometrů zcela zničila vesnice, zabila tisíce jejich obyvatel. Spoušti odolaly jen kokosové palmy.
K řádění přírody nutno připočíst odvratitelné, byť ne snadno řešitelné problémy politické povahy. Starosti se separatistickými Papuánci, kteří se chtějí odtrhnout na jihu či s lokálními patrioty na Gazelle Peninsula, Gazelím poloostrově na ostrově New Britain. Zdaleka nejvíc starostí ale dělají usilovatelé o nezávislost ostrova Bougainville, zeměpisně blíž k Šalamounovým ostrovům než k Nové Guineji.
Je to ostrov náramně barevný, malebný, žírný, obsypaný orchidejemi a safírově modrými obrovitými motýly, s kakaem a hlavně mědí ve vulkanických kopcích, a s přemírou ryb v korálových útesech - onen ostrov s "padesáti Čížky", jak nás v Port Moresby informovali nokturnální pianisté. Ebenoví domorodci té naprosto nejčernější pleti pohrdají jinými Melanésany pro údajnou bledost jejich kůže a o dary ostrova se nemíní dělit. Měděný důl Panguna, prý ten největší na světě, byl též největším daňovým plátcem v zemi, ale již není. Opakované akty sabotáže vedly v roce 1989 k zastavení těžby .
Separatisté organizace BRA (Bougainville Revolucionary Army) pod komandem bývalého zeměměřiče jménem Francis Ona vyhlásili nezávislost, svou Republic of Northern Solomons, PNG vyhlásila v roce 1990 blokádu ostrova a velitel Ona reagoval sebepovýšením na prezidenta. Nový Zéland se pokusil zprostředkovat mírové řešení, Somare a bývalý provinční premiér spolu několikrát jednali a podmínky příměří podepsali v Honiaře. V roce 1994 nová příměří podepsal Somareho nástupce Sir Chan a sporadické násilí pokračovalo. Z nedostatku lepších alternativ nový premiér zahájil jednání se soukromou britskou firmou Sandline International, najmout za mnoho peněz šedesát žoldnéřů, kteří by krizi dovedně vyřešili.Tím si ale tuze popudil velícího armádního generála Jerry Singiroka, jehož jednotky o síle téměř pěti tisíc bídně placených mužů si nedovedly s rebelií poradit. Generál přinutil premiéra k rezignaci a jeho nástupcem se stal onen již zmíněný William Skate, dosavadní primátor hlavního města. Ten se pak dostal do jiných problémů, když australská televize vysílala důkazy o jeho úplatkářství a chvástání, že je godfather, tedy kmotr kriminálního gangu v Port Moresby, jemuž starostoval. V oněch volbách roku 1997, ne méně než 2.400 kandidátů včetně jednoho, který se představil jako "nezaměstnaný státní zaměstnanec", usilovalo o 109 parlamentních křesel. V jednom volebním okrsku soupeřilo 61 kandidátů. Pouze kandidát jménem Kuk Kuli se představil v saku a s kravatou. Ve svém projevu slíbil, že v případě svého zvolení se všemi silami postará zasloužit se o blaho svých příbuzných. Nepřekvapilo, když vládní National Intelligence Organization se o oficiální všepřítomné korupci vyjádřila v tom smyslu, že už brzo nezbyde co k ukradnutí. Nezřídka se již stalo, že ministerští úředníci neměli kde úřadovat, poněvadž ministerstvo neplatilo nájem a pronajimatelé prostor je odmítli do kanceláří vpustit. Rovněž některé kliniky a školy zastavily provoz pro nedostatek fondů. Inu, nebuďme příliš překvapeni, teprve pár krůčků bylo učiněno ven z doby kamenné.
V oblasti zahraničně politického počínání, Canberra nelibě reagovala na rozhodnutí PNG pominout australský trh a zakoupit svému letectvu stihačky raději v Izraeli. Nejlepší není vztah PNG a Šalamounových ostrovů kvůli vzpurnému ostrovu Bougainville, jim jak zeměpisně a etnicky bližšímu. Vzdor několikerým mírovým snahám a podepsaným dohodám, nic permanentního, definitivního, pokud vím, vyřešeno ještě nebylo. Nemám kontakt ani z jedním z tamějších Čechů, abych se dozvěděl stav věcí a svět se příliš nezajímá, nelze se divit, má jiné starosti. Také ještě dlouho potrvá napětí na hranici se Západním Irianem, jehož domorodcům indonéská vláda nemíní popustit otěže, natož dopřát nezávislost.
KONEC ukázkám z knihy PACIFIK: OSTROVNÍ KOMUNIKACE A LIDOŽROUTSKÁ TRADICE, která s ilustracemi karikaturisty Jiřího Slívy vyjde teď v červnu v pražském nakladatelství Šulc a spol.)




Další články tohoto autora:
Ota Ulč

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku