2.6. RODINA A PŘÁTELÉ: Kolistický výlet, nepatřičný zvonek
Ondřej Neff
V neděli jsem byl s oběma Vločkami a Šogo na výletě na kolech, psal jsem o tom už včera.
Vyrazili jsme z Rakovníka podle Rakovnického potoka a dojeli až na Křivoklát. Nikdo z nás
nemá na kole zvonek. Asi je to chyba, asi to patří k povinné výbavě a rozumprdi mi za to
dají v komentářích držkovou. Další chyba: po cyklostezce jsme jeli s Vločkou vedle sebe a
žvanili. Cesta kolem potoka je široká, rovná, s výborným povrchem, radost po ní jet,
radost si pokecat.
Najednou zaslechnu něco jako houkání lokomotivy nebo možná sirénu záchranky anebo jekot
útočícího střemhlavého bombardéru stuka. Copak by to mohlo být? Vlak tudy sice jede, ale
přece jen je to jiný zvuk, než houkání lokomotivy. Vynořila se z Rakovnického potoka
ponorka?
Pořád ještě jsem nebyl schopen zvuk identifikovat. Mimoděk jsem se ohlédl a koukám -
za námi jede chlápek a chce nás předjet. Houká a nadává.
Pustili jsme ho, on nás tedy předjel, nadávaje, a zmizel.
Měl nějaké patentní elektronické houkadlo. Šikovnej.
Kdyby ale měl normální zvonek a už z dálky by zacinkal, řekli bychom si -.
ejhle, zvonek, někdo jede, chce nás předjet, a udělali bychom mu místo.
Tak to chodí, když má někdo extrabuřty.
On si přece jen přišel na své. Zahoukal na nás, vynadal nám, předjel nás a zmizel v
dáli, pln pocitu převahy. Nekupte to, za ty prachy.
|