Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 1.6.2004
Svátek má Laura




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Lékařem v Kuvajtu
 >POLITIKA: Turecko do EU?
 >EKONOMIKA: Úrokové sazby určí směr akciových trhů
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Mravní důvod k odsunu našich Němců
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kolistický výlet, cesta Rakovník - Křivoklát
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes autožrout
 >PRAHA: Sprejerské umění na hnusný zdi
 >ARCHITEKTURA: Čurající i nečurající sochy v Matičce Praze
 >NÁZOR: Kleť, Češi, Rakušané, Němci, politici a celebrity.
 >POSTŘEH: O škole
 >PENÍZE.CZ: Zákon o DPH: ví ministerstvo, co říká?
 >FEJETON: Do háje s feminismem!
 >INFO: 10 let označování ekologicky šetrných výrobků v ČR
 >NÁZOR: Fotbal, politika, média - jak se to rýmuje
 >GLOSA: Úplatky? Úplatky!!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
1.6. SVĚT: Lékařem v Kuvajtu
Petr Schütz

Boeing 747 kuvajtských aerolinií sestupoval do tmy tečkované desítkami blikajících plamenů, prozrazujícími polohu ropných polí na saudsko-kuvajtské hranici. Vpravo na obzoru se měsíční světlo mihotalo na mírně zvlněné hladině Perského zálivu. Na velkou obrazovku v čele kabiny se promítaly letové údaje: čas do přistání 10 minut, nadmořská výška 3000 m, venkovní teplota 28°C. Tehdy, byl 1. červen 1992, jsem si poprvé plně uvědomil, že tam bude opravdu horko.

Kuvajt leží při severozápadním výběžku Perského zálivu, který je tu ovšem nazýván zálivem Arabským. Je to prý druhé nejteplejší místo na světě, po kalifornském Údolí smrti. Maximální denní teploty dosahují v letních měsících běžně k 50°C ve stínu, občas i o pár stupňů navíc. Plochu 17820 km2 zaujímá převážně poušť, pod níž se skrývá 8% světových zásob ropy.
Ropa tvoří 95% kuvajtského exportu, především do Japonska, jihovýchodní Asie, USA a Evropy, a 75% rozpočtových příjmů. Díky ní činil v roce 1999 hrubý domácí produkt na obyvatele 22500 USD. Roční ekonomický růst se pohybuje stabilně kolem 3.5%, zatímco meziroční míra inflace se drží pod 2%. Ropa umožňuje Kuvajťanům těšit se z životního standardu záviděného převážnou částí ostatního arabského světa a vydržovat si armádu pracovních sil, která udržuje v chodu ekonomiku a zajišťuje provoz sociálního státu. Z obyvatelstva čítajícího v současné době asi 2,2 miliónu lidí je přes 60% cizinců, převážně z jiných arabských zemí, jihovýchodní Asie a Iránu. Před první gulfskou válkou tvořili významný segment obyvatelstva Palestinci, v odplatu za podporu irácké okupace jich ale 270000 bylo donuceno zemi v roce 1992 opustit. Nahradili je většinou Egypťané odměnou za egyptskou podporu osvobozovací války.
Z náboženského hlediska převládají sunnitští muslimové (45% celkové populace, 75% občanů), šíité reprezentují 40% (25% občanů), zbývajících 15% tvoří převážně hinduisté a křesťané. V zemi je na 1000 mešit, některé z nich opravdové architektonické skvosty, a na rozdíl od Saudské Arábie také čtyři křesťanské kostely.

Kuvajt je konstituční monarchií, v jejímž čele stojí emír, od 18. století tradičně pocházející z vládnoucí rodiny Sabahů. Samostatnost získal v roce 1961 po ukončení britského protektorátu. Kuvajtský parlament je jedním z mála v arabském světě, majících nějaký reálný politický vliv. Není to ovšem parlament reprezentující široké vrstvy: volební právo je omezeno na muže, kteří žili v Kuvajtu před rokem 1920, nebo byli naturalizováni více než 30 let, a jejich dospělé mužské potomky. V praxi to znamená, že volit 50 poslanců parlamentu může méně než 10% kuvajtských občanů, tedy přibližně 80000 voličů. V průměru je tedy jeden poslanec zvolen 1600 hlasy. O každé poslanecké křeslo se ucházejí pouze dva kandidáti reprezentující různé kmenové klany a nejasně definované zájmové skupiny. Politické strany neexistují - nejsou povoleny. Protiváhu většinou výrazně konzervativním postojům poslanců vytváří fakt, že nominálními členy parlamentu jsou rovněž kabinetní ministři. Tito jsou jmenováni ministerským předsedou, kterého zase jmenuje emír. Nejvíc profilovanou parlamentní silou jsou islamisté, trvale se snažící prosadit fundamentalistické hodnoty a zavést v zemi islámské právo - šaríu. V současném parlamentu obsadili 21 křesel, provládní poslanci drží 14 křesel, liberálové 3 a tzv. nezávislí 12 křesel. Ve snaze tuto situaci změnit, emír v roce 1999 dekretem udělil volební právo ženám v naději, že tak ovlivní složení parlamentu a učiní jej více nakloněným nezbytným reformám. Parlament ale tuto iniciativu zablokoval a stejný postoj později zaujal nejvyšší soud, k němuž se kuvajtské sufražetky odvolaly. Letos se iniciativy za volební práva žen chopila vláda, která předložila v tomto smyslu návrh zákona. Jak s ním parlament naloží zatím nelze předvídat.
Politickým problémem je početná beduínská komunita. Jedná se o nedávné kočovníky, kteří jsou ale dnes v Kuvajtu usazeni a od Kuvajťanů se liší kromě nižšího socio-ekonomického statutu především absencí jakýchkoliv politických práv a omezeným přístupem k sociálním dávkám. Čas od času se objeví návrh jim udělit kuvajtské občanství, zatím ale vždy narazil na rozhodný odpor privilegovaných Kuvajťanů. Ani ostatní nekuvajťané tu pochopitelně žádná politická práva nemají a jsou plně závislí na svých zaměstnavatelích. Po ukončení pracovního poměru musejí zemi okamžitě opustit. Naturalizace nepřichází v úvahu.

Získat kuvajtské pracovní povolení je snem mnoha lidí v Egyptě, Jordánsku, Sýrii, Iránu a chudých zemích jihovýchodní Asie. Odtud se rekrutují statisíce průmyslových a stavebních dělníků, prodavačů, sběračů odpadků, uklízečů, zahradníků, řidičů a služek. Kuvajtské zprostředkovatelské kanceláře v těchto zemích si nechávají tučně zaplatit a žadatel se mnohdy nevědomky upisuje k mnohaletému nevolnictví, protože poplatek většinou splácí ze mzdy, která často neodpovídá původnímu ujednání. Evropané a Američané tvoří zlomek procenta populace a jsou většinou zaměstnáni v dobře placených manažerských a technických funkcích v petrolejářském průmyslu a bankovnictví, školství a službách.

Většina obyvatelstva je soustředěna v Kuwait City a přilehlých předměstích, ve která hlavní město prakticky neznatelně přechází. Beduíni žijí převážně ve městech Jahra a Fahaheel.
Centrem Kuwait City je Safat Square, působivé náměstí, na které jsou Kuvajťané patřičně hrdí. Hlavní dominantou města je Liberation Tower, 372 m vysoká telekomunikační věž, dokončená v roce 1996. Ale tím, co jsou pro Prahu Hradčana, jsou pro Kuwait City Kuwait Towers, trojice věží umístěných na poloostrově vybíhajícím do ústí Kuvajtské zátoky. Esteticky neobyčejně působivou stavbu, která je symbolem Kuvajtu od svého dokončení roku 1979, navrhla švédská architektonická firma. Z vyhlídkové terasy největší z věží se nabízí nádherný pohled na město, paláce Dasman a Seif, výstavné zábavní a nákupní středisko Souk Sharq, ale především na zátoku a pobřežní promenádu. Zde nalezneme nejen sportoviště, dětská hřiště, aquapark, ale především celou plejádu restaurací a kaváren. Jídlo je totiž snad největším koníčkem Kuvajťanů, ještě před projížděním se po pobřežní Arabian Gulf Street.
Kuvajt patří k zemím s relativně největším počtem motorových vozidel: jeden automobil připadá na 2,8 obyvatele. Dopravu pro nemotorizované zajišťují jednak nespočetné taxislužby, jednak síť veřejných autobusů, operující na přibližně 50 trasách v metropolitní oblasti.

Zdravotnictví je v Kuvajtu státní a zdravotnická péče je bezplatná pro všechny občany a legální rezidenty (pro ty s určitými výjimkami). V posledních letech se zdravotnictví potýká s trvalým nedostatkem finančních prostředků, což vedlo k polovičaté reformě financování: bylo zavedeno formální zdravotní pojištění nekuvajťanů, které hradí sponzoři za své závislé osoby. Konkrétně zaměstnavatelé za své zaměstnance a zaměstnanci za své rodinné příslušníky. Pojistné je inkasováno jednorázově předem na stejné období, na jaké je vydáno pobytové povolení. Přesto musejí expatrianti platit nejen některá specializovaná vyšetření, jako kupříkladu ultrazvuk a počítačovou tomografii, ale i vybrané léky, a dále jednorázové poplatky za ambulantní vyšetření a dny hospitalizace.
Zdravotní péče je poskytována v síti územních poliklinik a všeobecných nemocnic. Mimo to existují specializovaná centra, jako kupříkladu onkologie, ortopedie, hrudní chirurgie, plastická chirurgie a popáleniny, transplantační centrum a další. Těchto center, často nadstandardně vybavených, v poslední době přibývá. Jejich stavba je obvykle financována darem a nesou pak jméno mecenáše. Zvláštní nemocnici pro své zaměstnance provozuje státní ropná společnost Kuwait Oil Company. Kromě toho si pacienti mohou vybrat z množství soukromých zdravotnických zařízení, včetně několika menších nemocnic. Přestože je v Kuvajtu již řadu let lékařská fakulta (nově i stomatologická fakulta) a stát rovněž vysílá na lékařská studia v Evropě a USA nezanedbatelný počet kuvajtských studentů, převážnou část lékařského personálu tvoří nekuvajťané. U středního zdravotnického personálu jde o většinu drtivou. Jako kvalifikované sestry v nemocnicích pracují především Indky a Filipínky, v poslední době se objevují i sestry z Číny, Indonézie a Rumunska. V poliklinikách je možno se setkat většinou s personálem z arabských zemí, hlavně z Egypta. Mezi lékaři je nejvíce Egypťanů, dále Indů a Pákistánců. V nemocnicích jsou v menším počtu zastoupeni specialisté z postkomunistických zemí, pro lékaře ze západní Evropy a USA nejsou platové podmínky ve státních nemocnicích přitažlivé. Vzhledem k tomuto malému zdravotnickému Babylónu je pochopitelné, že oficiálním jazykem v nemocnicích je angličtina.

Začátek v Kuvajtu není snadný. Začíná to už vyjednáváním o místo a podmínky kontraktu, což při pracovním tempu a byrokratické rozbujelosti kuvajtského ministerstva zdravotnictví trvá dlouhé měsíce, někdy i roky. Jedinou pomocí je opakovaná intervence zde již působících kolegů, kteří občas záležitost na patřičném místě připomenou. Uznáním kvalifikace, dohodou o smlouvě a vydáním kuvajtského víza však starosti nekončí, vše naopak znovu začíná po příletu. Nově příchozí lékař bývá očekáván zástupcem ministerstva a po vyřízení příletových formalit odvezen do místa svého přechodného ubytování. To může být, podle štěstí, nebo podle míry a úspěšnosti předchozí intervence kolegů, pětihvězdičkový hotel s plnou penzí, nebo také nemocniční ubytovna na pokraji pouště. Prvních čtrnáct dní má nově příchozí kromě úplného zaopatření také právo na automobil s řidičem, který jej vozí po zdánlivě nekonečné řadě úřadů a institucí. Během dvou týdnů by měl nováček teoreticky projít všemi formalitami a poté se osamostatnit a začít pracovat. Praxe je však taková, že se dosud nikomu nepodařilo docílit splnění všech formálních náležitostí a podepsání kontraktu za kratší dobu než 2 měsíce. Do okamžiku podepsání kontraktu není nic jisté a kandidát zaměstnání také nedostává plat, pouze měsíční zálohy, které vzhledem k vysokým nájmům, úředním poplatkům spojeným se zařizováním pracovního povolení a rezidence, a cenám potravin představují vzhledem k jeho předpokládanému sociálnímu standardu opravdové životní minimum. Jen získání této zálohy je malé dobrodružství, během něhož žadatel projde mnoha kancelářemi finančního odboru ministerstva, aby shromáždil podpisy čtrnácti otrávených úředníků a stejný počet razítek, která nikdy nejsou otištěna stejnou osobou, která poskytla podpis. Podobně to funguje i na dalších institucích, kterými je nutno během přijímacího řízení projít: ministerstvo vyššího vzdělávání, institut pro lékařské specializace, úřad pro lékařské licence, lékařská společnost, oddělení speciálních kontraktů ministerstva zdravotnictví, imigrační oddělení ministerstva vnitra, oddělení "občanských průkazů" ministerstva vnitra a konečně bohorovná Civil Service Comission, která má právo zrušit nebo potvrdit všechno, co bylo předem vyjednáno a zařízeno. Příjemný fakt je, že po projití tímto martyriem novopečený zaměstnanec dostane proplacenou úplnou mzdu od okamžiku, kdy vkročil na kuvajtskou půdu, i když toho zatím mnoho nenapracoval. Je ovšem pravda, že některé slabší povahy nevydrží a opustí Kuvajt ještě před dosažením této vytoužené mety.

Kromě byrokracie je druhým vážným úskalím pro nově příchozí naprosto odlišná mentalita zdejších lidí. Žije se přítomností, o budoucnosti se příliš neuvažuje. Co platí dnes, nemusí platit zítra a to bez nějakého zlého úmyslu. Jakákoliv věta týkající se budoucnosti zpravidla končí slovem inšálah = když Bůh dá. Sjednat si schůzku, vyšetření, operaci na nějakou pevně stanovenou hodinu je velmi obtížné. Pacient dostavivší se k ošetření o dvě hodiny později je upřímně překvapen, je-li za pozdní příchod plísněn. Jemu se to prostě nehodilo. Naproti tomu existuje velmi nepříjemná kategorie Kuvajťanů, kteří si myslí, že oni jako takoví mají vždycky před kýmkoliv přednost a vynucují si ji s tvrdohlavostí čtyřletého dítěte. Mimochodem, podobně to vypadá na silnicích, čehož důsledkem je druhá nejvyšší nehodovost na světě (po, tuším, Venezuele).
Dalším problémem je zdejší zvyk neříkat nic nepříjemného nebo negativního do očí. Jde to tak daleko, že vám každý ochotně vysvětlí cestu, aniž by měl nejmenší ponětí, kam máte namířeno. Velkou potíží se tento postoj může stát, je-li třeba sdělit pacientovi nepříznivou prognózu. Příbuzní většinou trvají na tom, aby se pacientovi nic neříkalo a sami se domáhají příznivější zprávy. Pokud u vás neuspějí, půjdou k dalšímu lékaři, pak dalšímu, až konečně natrefí na někoho, kdo jim sdělí, co chtějí slyšet. Podobné je to s předpisem léků a pracovní neschopností. Pokud si pacient usmyslí, že potřebuje antibiotika, nebo se mu nechce do práce, s dětinskou naivitou vám to řekne. Pokud mu nevyhovíte, zkouší to u jiných tak dlouho, až uspěje.
Svá specifika má ošetřování arabských žen. V Kuvajtu je možné se setkat s celou škálou různých stupňů ženské emancipace, od žen s evropskou výchovou a mentalitou po negramotné beduínky. Některé pacientky přicházejí oblečené podle poslední pařížské módy, jiné totálně zahalené v černé abáji se zakrytým obličejem a dokonce v černých rukavicích. Občas jim bývá nutné naznačit, že stomatologické vyšetření bez odstranění závoje by nemuselo být snadnou záležitostí. V prvním období svého působení zde jsem byl několikrát zaskočen dotazem zpoza závoje: "doktore, pamatujete si na mne?" Lékař - muž by nikdy neměl zůstat s pacientkou v ordinaci sám. Nejlépe je provádět veškerá vyšetření a léčebné výkony v přítomnosti nejen sestry, ale i některého z příbuzných. Někdy ani to není dost a pacientka si žádá být ošetřována výhradně ženským personálem.
Potíž bývá také s arabskými dětmi. Jakákoliv kázeň a sebeovládání je většině z nich zcela cizí. Na spolupráci doprovodu se spoléhat nedá. Zejména chlapci, vychovávaní od malička v prostředí mužské nadřazenosti, své matky příliš nerespektují, o jiných ženských příbuzných či dokonce služkách a vychovatelkách ani nemluvě. Pokud se dostaví otec, často nejen neví nic o předchorobí svého potomka, ale není si ani jist jeho věkem.
Rovněž pracovní atmosféra je velmi odlišná od evropských zvyklostí. Organizace pracovišť je velmi volná a je založena na britském konzultantském systému. Vedoucí oddělení nemají stejnou absolutní autoritu v odborných otázkách jako naši primáři a přednostové klinik, a specialisté - konzultanti - pracují většinou zcela samostatně. To může být problematické při ošetřování pacientů vyžadujících současnou víceoborovou péči. Často chybí potřebná koordinace. Další specialitou je rozkládání odpovědnosti na co největší počet lidí. Kupříkladu při každém úvodu do celkové anestézie jsou na sále přítomni nejméně dva anesteziologové, u komplikovaných případů jsem jich viděl až pět. Velmi oblíbené je vytváření komisí, které mají rozhodnout o léčbě pacientů s nepříznivou prognózou, nebo tzv. VIP. Tato opatrnost, hraničící s alibismem, vede často k indikaci zbytečných vyšetření a konsilií a může být vážnou překážkou rázné akce v akutních případech.
Technické, nástrojové a materiálové vybavení je většinou velmi dobré. Problémem je objednávání nástrojů, přístrojů a spotřebního materiálu, kde doba od objednávky po dodání se díky byrokratickému procesu počítá na měsíce i roky. Žádná zahraniční firma do nedávna nesměla v Kuvajtu operovat samostatně, ale musela mít za partnera kuvajtskou firmu, která si samozřejmě vzala patřičný podíl na zisku. Tak se stává, že dodávky bývají ve srovnání se světovými cenami předražené a často se objednává stejný typ materiálu od několika různých výrobců, aby se uspokojilo více domácích firem.
Také konkrétní pracovní nápň má v Kuvajtu svá specifika. Především lékaři první linie na územních poliklinikách jsou mnohem méně pracovně entuziastičtí a zdá se i méně kvalifikovaní, alespoň soudě podle spektra pacientů, kteří přicházejí na naši stomatochirurgickou ambulanci. Většina z nich jsou případy banálních diagnóz a jednoduchých výkonů. Často jsou také pacienti doporučováni k neindikovaným výkonům. Naproti tomu se běžně setkáváme s opožděně odeslanými případy závažných onemocnění. Je možné si pořídit dokumentaci téměř neuvěřitelných abscesů, nádorů, cyst, slinných kamenů. Podstatnou část naší operační činnosti tvoří ošetřování úrazů, zejména dopravních. Kuvajtskou specialitou jsou časté pády z výšky u stavebních dělníků (druhá nejčastější příčina obličejových poranění) a sebevražedné pokusy služek skokem ze střechy.

Jakkoliv je práce lékaře v Kuvajtu obtížná a často i nevděčná, má i své světlé stránky, samozřejmě kromě patřičného finančního ohodnocení. To mimochodem umožňuje investovat do vlastního vzdělávání, účastnit se kongresů, kupovat si odborné knihy, které by jinak zůstaly českému nemocničnímu lékaři nedostupné. K dispozici je také výborná knihovna na zdejší lékařské fakultě. Díky národnostní rozmanitosti kuvajtské společnosti máme příležitost setkávat se s kolegy, pacienty a známými prakticky ze všech koutů světa. Je tu příležitost cestovat do okolních zemí a navštívit místa, kam evropský turista běžně nezavítá. A především je tu pocit, že naše práce je pro naše pacienty důležitá a mnohdy nezastupitelná, že se nám daří to, co vyjadřuje stručná anglická fráze: make a difference.

Politické, demografické a ekonomické údaje jsou čerpány z těchto zdrojů:
http://www.eia.doe.gov/emeu/cabs/kuwait.htm
http://www.cia.gov/cia/publications/factbook/geos/ku.html
http://www.mdtravelhealth.com/destinations/asia/kuwait_City.html
http://en.wikipedia.org/wiki/Kuwait




Další články tohoto autora:
Petr Schütz

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku