Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 1.6.2004
Svátek má Laura




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Lékařem v Kuvajtu
 >POLITIKA: Turecko do EU?
 >EKONOMIKA: Úrokové sazby určí směr akciových trhů
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Mravní důvod k odsunu našich Němců
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kolistický výlet, cesta Rakovník - Křivoklát
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes autožrout
 >PRAHA: Sprejerské umění na hnusný zdi
 >ARCHITEKTURA: Čurající i nečurající sochy v Matičce Praze
 >NÁZOR: Kleť, Češi, Rakušané, Němci, politici a celebrity.
 >POSTŘEH: O škole
 >PENÍZE.CZ: Zákon o DPH: ví ministerstvo, co říká?
 >FEJETON: Do háje s feminismem!
 >INFO: 10 let označování ekologicky šetrných výrobků v ČR
 >NÁZOR: Fotbal, politika, média - jak se to rýmuje
 >GLOSA: Úplatky? Úplatky!!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
1.6. POSTŘEH: O škole
Ivo Rýznar

"... metan, etan, propan, butan, brontosaurus, orangutan..." Pamatujete na film Škola základ života? Miluji tyto staré filmy ze školního prostředí. A dovolím si tvrdit, že nejsem sám.

Prvním vzdělávacím ústavem, který jsem absolvoval, byla školka. I když oficiální název je mateřská škola. Jeden spisovatel napsal, že vše co v životě potřebuje se naučil v mateřské škole. Myslím si, že je to tvrzení poněkud přehnané, přesto mi však právě tato škola dala poznat mnoho nových věcí. První vážnější úraz, jízdu sanitním vozem s houkačkou, první šití tržné rány. První představu o významu písmen, kdy jsem se na výkresech podepisoval jako AOT. V počtu liter jsem se nemýlil. A pak kolotoč kombinovaný s houpačkou, který jsem nikde jinde neviděl.

Základní devítiletá škola mi dala více. Kupříkladu že čísla nekončí dvacítkou, že hlavním městem tehdejšího Sovětského svazu je Moskva a že se jmenuji Ivo a ne Aot. A ačkoli se tehdejší školství dost kritizovalo, myslím si, že přece jenom dalo jakýsi povšechní rozhled a vědomosti. Kolegyně z bývalého zaměstnání mi totiž vyprávěla historku, která se jí udála při návštěvě Francie. Jela se svou pařížskou kamarádkou autem, ukázala na nedaleký les a pravila: "To je krásný březový háj." Pařížanka vykulila udiveně oči a otázala se: "Tohle jsou opravdu břízy?"

A pak následovaly školy nepovinné. Autoškola mi ukázala rozdíl mezi pedálem akcelerátoru, brzy a spojky. Zajímavé je, že ačkoli jsem chodil do autoškoly, dostal jsem řidičský průkaz i na motocykl. Faktem je, že o motoškole jsem nikdy neslyšel. Střední a vysoká škola mi daly jakýsi základ mého budoucího povolání. Pak jsem chodil asi tři roky do školy jazykové, ale zkuste naučit mluvit jinak než mateřštinou takové jazykové dřevo, jako jsem já! Slibuji však, že po prázdninách se do toho pustím znovu. Mimochodem, školení je také odvozeno od školy, že?

Škol a univerzit je, jak se zdá, hodně. Naučí kdekoho kdeco. Jednu školu však postrádám. Říká se, že teorie bez praxe je k ničemu. Stejně tak si ale myslím, že praxe bez předchozího teoretického vzdělání není zrovna to pravé ořechové. Ta škola, o jejíž užitečnosti nepochybuji, by měla všechny lidi naučit jednat se svým okolím, nedělat zbytečné a dávno již známé chyby, umět řešit životní kotrmelce a pokusit se poučit nepoučitelné bláhovce. Opravdu mi moc chybí.

Škola života.


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku