Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 3.6.2004
Svátek má Tamara




  Výběr z vydání
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Magor za volantem
 >PSÍ PŘÍHODY: Ještě k psovi autožroutovi
 >MÉDIA: Socialistický způsob uvažování pracovníků České televize
 >MÉDIA: Zrušit vysílání pořadu v České televizi? V Česku stačí jeden telefonát!
 >TÉMA: Odsun
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Ještě k předvolebnímu sjezdu KSČ(M)
 >PRÁVO: K některým komentářům mého článku o Dr. Výborném
 >PRAHA:Grandiózní skulptury - umění nebo hračky?
 >NÁZOR: Jak funguje dnešní kapitalismus?
 >NÁZOR: Musí být Aneta českou superstar?
 >GLOSA: Za cigaretu flastr?
 >PENÍZE.CZ: Jak pojišťovny (ne)dodržují informační povinnost
 >Špatné řešení metra na Prosek
 >NÁZOR: Silniční leče - horší pytláctví
 >NÁZOR: Jsem proti přímé volbě prezidenta!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kronika dne  
 
3.6. Rok marných pokusů
(eff)

Pětkrát se parlament pokusil zvolit prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu od doby, kdy z úřadu a bohužel i ze života odešel Lubomír Voleník. Od jeho nešťastné cesty do Dánska uplyne v těchto dnech rok - a snad v polovině června by se mohla najít příležitost zvolit prezidenta nového. Snad se to i podaří - loni v říjnu chyběly sociální demokratce Jitce Kupčové ke zvolení pouhé čtyři hlasy. Sněmovna se poctivě snažila. Použila metodu tajné volby, aby mohli poslanci volit podle vlastního vědomí a svědomí. Použila i veřejné volby, aby držitelé stranického biče viděli na ohnuté hřbety a věděli, kam švihnout, pokud by se obratle zakomíhaly ve smyslu vzdoru. Nic platno, neprošel ani nynější viceprezident Dušan Tešnar tlačený dopředu ČSSD) anebo modrý poslanec Miroslav Beneš či rudý poslanec Karel Vymětal.

Dosavadní neúspěchy svědčí o dvou vadách na tváři naší politické scény. Jedna snad časem přejde jako akné, ta druhá má bohužel charakter trvale křivé huby. Především je to projev nesourodosti jak vládní koalice, tak i opozice. Lidovečtí a unionističntí přílepkové nemají sílu prosadit něco zásadního ve smyslu svých programů, ale mají dosti negativní síly na to, aby podrazili nohy záměrům svého sociálně demokratického pantáty. Pokud jde o opozici, tam se pod jednou střechou ocitly dvě absolutně antagonistické strany. Tato situace nemůže trvat na věky.

Ta horší vada je rázu trvalejšího, protože vězí v psychice našich politiků. Těm se ani po patnácti letech nepodařilo pochopit, že princip dělení moci a vzájemné kontroly je pro společnost dlouhodobě prospěšný, třebaže krátkodobě jedincům nebo skupinám může být nepříjemný. Takže to dlouho trvalo dokonce i v Nejvyšším kontrolním úřadě, než se podařilo novelizovat zákon o auditorech, takže i auditoři NKÚ budou v bezpečí proti vlastnímu prezidentovi i v těch případech, kdy vynesou na světlo kauzu panu prezidentovi nepříjemnou. Nejvyšší kontrolní úřad dlouhodobě leží v žaludku Václavovi Klausovi a vydržel v něm ležet přes různá funkční období v různých vrcholných státních. Sám NKÚ je naštěstí dobře ošetřený proti přímým stranickým vlivům, nicméně na osobě prezidenta bude hodně záležet. Možná dokonce ve smyslu pozitivním. Nejvyšší kontrolní úřad lze těžko zneužít k řízené šikaně ze strany jedné politické síly vůči druhé. Jde opravdu spíš o figuru a její image. Lubomír Voleník si dokázal vytvořit renomé čestného a neovlivnitelného muže - třebaže byl sám členem ODS. Byl natolik svůj, že ze svitu jeho svatozáře ODS nic neměla. Zato kdyby byl prezidentem někdo hlouběji stranicky zakořeněný, jako byl jinak bezpochyby zdatný a slušný Miroslav Beneš, strana by z jeho renomé mohla mít prospěch. Přinejmenším si to vedení strany a její poslanci mohou myslet a podle toho jednají.

Právě v tom je ta bída. Kalkul na okamžitý prospěch, vidina politického obchodu, zákulisní šmajchl - bez ohledu na dlouhodobé zájmy země, na vylepšování kontrolních a očistných mechanismů, to je ta hluboká vada. Těžko odstranitelná už proto, že si jí nejsou vědomi zejména ti, kdo ji svým chováním vyvolávají a zhoršují. Jak daleko neznalosti principu dělení moci sahají svědčí nedávný případ (NKÚ se netýkající), kdy padl vážně míněný návrh, že by prezident republiky měl mít i pravomoci zákonodárné iniciativy. Zajisté existuje i více důvodů, proč by si strany chtěly dosadit "svého člověka" do čela NKÚ. V živé paměti jsou doby, kdy NKÚ kontroloval politické strany. Mělo to jednoduchou logiku - strany žijí ze státních dotací, takže stát by měl mít právo kontroly, jak s penězi nakládají. Tehdy stranám pomohl jiný nezávislý orgán, totiž Ústavní soud. Strany jistě netěší představa, že by se "překonaná praxe" měla vrátit - kdyby ji nový, na stranách nezávislý, energický prezident či prezidentka vynutil či vynutila. Lubomír Voleník byl tak výjimečná postava, že to dělá svému nástupci těžké. On sám byl přes všechny tělesné handicapy z mravního hlediska obr mezi skřety a těžko čekat, že skřeti vpustí do své blízkosti někoho, kdo by je zase tak převyšoval.


Další články tohoto autora:
(eff)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku