Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 3.6.2004
Svátek má Tamara




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Socialistický způsob uvažování pracovníků České televize
 >MÉDIA: Zrušit vysílání pořadu v České televizi? V Česku stačí jeden telefonát!
 >TÉMA: Odsun
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Ještě k předvolebnímu sjezdu KSČ(M)
 >PRÁVO: K některým komentářům mého článku o Dr. Výborném
 >PRAHA:Grandiózní skulptury - umění nebo hračky?
 >NÁZOR: Jak funguje dnešní kapitalismus?
 >NÁZOR: Musí být Aneta českou superstar?
 >GLOSA: Za cigaretu flastr?
 >PENÍZE.CZ: Jak pojišťovny (ne)dodržují informační povinnost
 >Špatné řešení metra na Prosek
 >NÁZOR: Silniční leče - horší pytláctví
 >NÁZOR: Jsem proti přímé volbě prezidenta!
 >MROŽOVINY: Vítěz od Cušimy 2
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kolistický výlet, nepatřičný zvonek

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Hudba  
 
3.6. NÁZOR: Musí být Aneta českou superstar?
Michal Matoušek

Zřejmě nejsem sám, kdo v neděli večer usedá k televizi tak trochu s pocitem, že se dopouští něčeho nepatřičného. – Napsal jsem o té soutěži i jejím provozovateli nelichotivé věci a chce se mi psát další: o vypočítavém třeštění televize, za jejíž minulé praktiky položíme jeden každý, od nemluvňat po bezdomovce, na stůl papoucha. Televize, která ve skutečnosti nehledá nic (přestože o hledání velice nahlas vykřikuje), a jen vyplňuje čas od reklamy k reklamě.

Ale odříkaného chleba největší krajíc, řekla by teta Kateřina. Nebo by mohla říct: i slepé kuře zrno najde. Mladí lidé v soutěži účinkující se stali majetkem národa a družné hádky v domácnostech stmelují rodinné kolektivy. I u nás doma je Tomáš Savka tu zbožňován, tu proklínán a ta hodinka a půl nedělního večera se nikomu nezdá jako vyložená ztráta času. Loučení Standy Dolinka dojalo milióny lidí. – To vše říkám bez donucení a s chutí; a zároveň nic z toho, co jiného a zlého jsem už o soutěži pověděl, neberu zpátky.

MFD (dalo se to od ní čekat) se na soutěžící sesypala a nakladla na ně otázky. Občas jsou ty otázky pitomé, občas jsou pitomé ty odpovědi; pokud si MFD o nějakém soutěžícím něco myslí, skrývá to nebo jen lehce naznačí. Nečetl jsem však, že by se sama sebe nebo svých čtenářů zeptala, koho že to vlastně “Česko” (už jen za ten název by organizátorům patřilo nakopat do zadku) hledá? My teď nutně potřebujeme nějakou superstar? A pokud budeme šikovní a najdeme ji – jaká by měla být, aby se hodila? Jako Madonna? Nebo Michael Jackson, či spíš Phil Collins? A jak dlouho by nám takový obelisk nebo spíš sklerotický balvan měl vydržet: dalších obludných čtyřicet let? Padesát? Šedesát?

Už ve formulaci otázky je zakódována odpověď na ni. – Dlouho by nám superstar pochopitelně vydržet neměla, neboť tím rychleji vznikne potřeba zas nějakou hledat! Některá hudební kariéra má v sobě náboj na deset alb, některá jen na jedno; není tím řečeno, že jedna je cennější než ta druhá. Připadal by nám snad nežádoucí politik, který by nastoupil do branže s myšlenkou, že je zapotřebí cosi vykonat – a po skončené práci by záslužně zmizel? Nebo literát, jehož veškeré psaní se vejde do rozměrnější kapsy u kabátu a při prodeji nadělá jen dluhy – má se před námi stydět, že jeho dílo vzniklo? Dovedu si tvář Anety Langerové představit na pěkně udělaném bookletu – ale neumím ani nechci si představovat, jak se její evidentní schopnost radost z hudby pocítit a rozdávat ji kolem sebe mění v “komerční potenciál”, o který ona a armáda bavičů s agenturami oddaně pečují, aby trval a trval a trval...

Kdo z vás zná jméno pianisty Bruce Hornsbyho? Jeho album bylo bezmála půl roku v U.S. Top Ten, a přece: když dávala ČT záznam z koncertu Bonnie Raittové, viděli jsme ho, jak sympaticky a skromně jí tam dělá křoví. – Dovedete si představit našeho Velkého Slavičího Zombie, který v Top Ten neměl nikdy nic a mít ani nebude, že na koncertě nějaké jiné domácí “hvězdy” stojí pěkně stranou ve stínu, pidliká tam svoje doprovody na akordeon a jen jednou za večer vstoupí do kužele světla, aby si zazpíval a zahrál sólo?

Křoví tam Bonnie dělal i Bryan Adams; zas takové jméno, které se popularitou i kvalitou hudební produkce od Mistra liší v řádu desetimiliónů. Když má Adams koncert v New Yorku, stane se, že na něj jede metrem a lidé ho poznávají, ale říkají si: “To není on! To přece není možné!” A považují ho za jeho vlastního dvojníka. Dovedete si představit Mistra v metru? – Jestli to, co vám právě o Hornsbym a Adamsovi povídám, jsou požadované manýry české superstar, pak nic, co jsem dosud napsal, neplatí a já nějakou tentononc strašně moc chci. Přičarujte mi ji! Hned! – Nejspíš se dost načekám, že?

Zvykám si jako publicista, že některým lidem se ne a nezavděčím. Ale jsou i lidé, kteří se těžko zavděčí mně, a superstar, kterou si nejspíš najde “Česko”, bude zviřátko právě tohoto druhu. Když se Anety Langerové ptají, zda je připravena brodit se po kolena svinstvem šoubyznysu, a ona odpovídá kladně, říkám si: “Nemáš ponětí, děvče, nač se tě vlastně ptají. – Obklopí tě dav vychytralých blbečků a každý ti bude strkat do ruky cár papíru, abys ho podepsala. Řada z nich bude mít za sebou minulost vysloveně kriminální a dej Bůh, aby ses to o nich dozvěděla včas. Rychle se vdáš, rychle se rozvedeš a ještě rychleji se znovu vdáš. Stane se z tebe zboží a lidé se k tobě jako ke zboží budou chovat. Zasměješ se na nás z předvolebních billboardů. Až zájem o tebe začne povadat, dozví se veřejnost, že máš těžkou nemoc, ale že jsi připravena s ní bojovat. Těžká nemoc pak jako zázrakem odejde, ale nastoupí jiné příběhy... nechtěj to. Ponech sobě i nám radost z tvého zpěvu a jim nech českou superstar. Ať se z ní...”

Chtěl jsem říct “třeba poserou” – ale jak čtenář vidí, zůstal jsem slušný.




Další články tohoto autora:
Michal Matoušek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku