Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 5.6.2004
Svátek má Dobroslav




  Výběr z vydání
 >ZE ŽIVOTA: Koně a silnice
 >ZE ŽIVOTA: Učitelka pod "supervizí":Ředitelka vyvolává peklo!
 >GLOSA: České soudy jsou jen úplně stejné jako české politické strany.
 >MOBY DICK: Pršelo
 >NÁZOR: Po svatodušních svátcích
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >ZÁBAVA: Ach, ta vrtule!
 >TÉMA: Informace - Dezinformace - Další rána vědeckým štváčům
 >PENÍZE.CZ: Byt za 853 Kč měsíčně?
 >GLOSA: Politici, proč se bojíte?
 >GLOSA: Povzdech nad Krejčířovým odškodněním
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Trpaslíci na zahrádce
 >PSÍ PŘÍHODY: Létací, spíš nelétací drama
 >NÁZOR: Křečkova kontrolní maturita

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
5.6. ZE ŽIVOTA: Koně a silnice
Ladislav Kahoun

Tento článek je o tom, co se většina z vás učit vůbec nepotřebuje, ale já to moc potřeboval, a naučili mě to až koně a silnice. Každý člověk musí v životě a práci řešit problémy a někdy na něj vybafne problém, na který nestačí. Největším problém, na který jsem nestačil já, byl, jak dostat koně přes rušnou silnici. Začnu ale od začátku.

V ranném mládí jsem se u koní pohyboval. Nepamatuji si to, znám to z fotografií a z vyprávění. Kvůli nějaký hloupý socialistický stavbě nás pak donutili přestěhovat se do města a já jsem koně nepotkal hezkou řádku let. A stalo se tedy - aspoň pan Freud to tak říká - že mi ty koně a hodní lidé, se kterými jsem se u nich logicky musel potkávat, protože u koní jsou vesměs lidé hodní, zůstali v podvědomí, a když jsem jednoho dne jel známou trasou, krásnou posázavskou krajinou, a uviděl asi posté ceduli nabízející vyjížďky na koni, uhnul jsem ke svému vlastnímu překvapení z hlavní silnice a dojel na ten statek s koňmi.

Je to asi proti všem pravidlům učení jízdy na koni, ale ti dobří lidé mne hned napoprvé posadili na koně a poslali s hezkou dívkou jako průvodkyni na vyjížďku do okolní krajiny. Ta hodina stačila, abych přišel na to, že se můj svět dost změní a přibudou do něj - ale ano pane Freude, nepřibudou, jen se navrátí - koně. O tom, co je na koních a vyjížďkách na nich krásné, tento článek není, možná bude některý příští, i když, kdo ví, zbytečně o tom psát, kdo to nezkusil, stejně nepochopí.

Vyjížďky se mi staly potřebou, a kdo se musíte sjíždět nějakým sajrajtem, abyste vydrželi tu bídu života, zkuste vyjet na koni do krajiny a uvidíte, že Vám bude dobře i bez toho, abyste si museli otravovat tělo, a že ta vyjížďka ve Vás zůstává ještě mnoho hodin po tom, co koně odsedláte. Inu, zjistil jsem, že na koni bych chtěl jezdit denně a moje racionální část začala řešit, jak by to mohlo jít udělat.

Ta jezdecká stáj je daleko, jen každodenní cesta tam a zpět by byla problém. Jiná stáj? Nechci, mám ty lidi rád, jsou to vlastně už mí přátelé. Tedy, přestěhovat sebe, abych byl ke koním blíž? Možná za pár let, teď ještě ne. Tedy, jedině přestěhovat koně blíž ke mně, tedy, nejlépe MÍT KONĚ TADY. To je blbost! V tomhle bodě by to normální člověk vzdal, žiji vlastně ve městě, i když jen na okraji. Já bohužel?/bohudík? úplně normální nejsem...

Je tedy kůň u mě vážně blbost? Mozkem mi probíhá první rychlá analýza. Problém 1, kde ho mít? Na stáj místa dost. Problém 2, za co stáj postavit? "Dořešíme později" - bohorově se přenáším přes problém kde vzít prachy a pokračuji dál. Problém 3, kde ho pást? Kolem baráku mám spoustu velkých, volných, trávou porostlých ploch… (ach díky městský územní plánovači, že tak dlouho blokuješ stabilizaci územního plánu a zatím tu ti nešťastní majitelé pozemků nemohou postavit další satelitní městečko…). Problém 4 - kam jezdit na vyjížďky? Můj dům už není v souvislé zástavbě, můžeme vlastně jet směrem ven z města a město už nepotkat...

Tedy, vyjeli bychom tudy… pak pokračovali tudy, přešli přes tu silnici a dál už jsou jenom louky a lesy… Moment, tady něco nehraje. Ten můj hlásek vzadu v hlavě mě začíná varovat. Musel jsem říct nějakou kravinu. ÁÁÁ, přejít přes silnici!!! Dvouproudová, vysoce frekventovaná silnice. Ubíhá mnoho kilometru na obě strany a i kdybychom ji zkusili obejít, tak na obou stranách končí v souvislé zástavbě.

Ta silnice… No tak hochu, řešit problémy je tvá práce. Jseš v tom dobrej. Tohle přeci zvládneš! Obejít se to tedy nedá. Podchod nebo nadchod? Žádnej tam není a navíc ty vole, umíš si představit koně v podchodu? Co takhle bezbariérový nadchod. Šlo by nějak vyprovokovat jeho stavbu? Třeba jako "vozíčkáři a koně se nemohou dostat přes silnici, to je proti našim právům! Postavte nám to nebo vás poženeme k soudu pro lidská práva ve Strasburgu!"...

No nic, další nápad. Šlo by uplatit policisty aby mi vždycky zastavili na chvilku dopravu? No, asi ne… - to šlo možná za komunistů. Rychle rychle, další nápad, brain storming sám se sebou, říkej rychle úplně všechno, co tě napadne. Kdo další je oprávněn zastavit dopravu? Učitelka, když převádí děti přes silnici, ta má právo dopravu zastavit. Hmm, tak to začínáš být hochu pěkný hovado. I kdyby to nakrásně teoreticky šlo nějak domluvit, děti snad do toho tahat nebudeš...

Tak co tu máme dalšího. Zorganizovat zastavení dopravy sám. Dvě auta proti sobě v obou směrech. Sesynchronizovali bychom se s řidiči přes mobily, oni by zastavili proti sobě a nechali mezi sebou par metrů místa, než bys s koníkem přešel. Hmm, první opravdu realizovatelný nápad. Hmm, hledej kde jsou problémy… Aha, řidiči zezadu by začali ty tvý dvě auta objíždět po krajnicích, nepotřebuješ teda dvě auta, ale čtyři. Dvě zablokují hlavní pruhy a další dvě krajnice. Hmm, byl by to hezký pohled a je to jistě zajímavý nápad, no buďme ale soudní…

Další nápad, náklaďák podobný tomu, který mají na převoz koní v té jezdecké stáji, kam chodíš jezdit. Koníka už osedlaného bys těsně před silnicí naložil, přejel na nejbližší křižovatce na druhou stranu, tam ho hned vyložil a stejně tak cestou zpátky. Hmm, a kde ten náklaďák budeš parkovat? Hmm, tak teď mi došel rozum. Máme tu ještě nějakou další možnost? Dá se kůň nějak bezpečně zavěsit pod helikoptéru… Hmm - už blbnu, nechám toho. Problém je neřešiltelný. Když jsi na to nepřišel TY, ostatních se nemá cenu ptát, nepřišli by na nic taky (oj, ty náš skromný kluku…).

No nebudu to protahovat, tohle vše se odehrálo asi před dvěma lety. Problém jsem prohlásil za neřešitelný a ve své arogantní nadutosti se ani nikoho jiného nezeptal, co si o tom myslí. Pokud v této chvíli víte, jak triviální to má celé řešení, patříte k té normální inteligentní většině. Pokud ne, patříte spolu se mnou k té mojí menšině. Menšině nikoli snad až tak hloupé, svým pohledem na svět nicméně v pravém slova smyslu omezené.

Dva roky jsem žil s tím, že koně nepřejdou přes tu silnici, a ne snad s tím, že já prostě neumím ten problém vyřešit, ale arogantně s tím, že ten problém nemá řešení. Až jednou…

Až jednou jsem šel v slunečném pozdním odpoledni poblíž té své strany silnice, která tak dokonale odděluje tu mou městskou část světa, od té svobodné části světa za silnicí, kam bychom s koníkem nemohli. Jdu a sleduji ty dva hnusné proudy aut, co se mi tak nelíbí, a najednou vidím na protější straně přece jenom něco krásného. Dvě jezdkyně na koních se blíží k silnici a kdovíproč chtějí na tu naší ošklivou stanu. Myslím si, holky hloupý, to máte marný, vzdejte to, tohle já už zkoušel řešit. Je snad ještě někdo z vás, kdo neví, co bylo dal? No, já idiot to ani teď nevěděl… Koně přicházejí k silnici, řidiči v obou směrech zastavují a pouštějí je…

A tak jsem tam ještě dlouho stal s otevřenou pusou a v hlavě mi zněl hlas mého kamaráda psychologa: "Lidi nejsou všichni kurvy Ladislave, to jen ty je tak ve svém omezení už předem vidítš, a pak z toho míváš problémy.." Ano, lidi nejsou všichni kurvy. Když nezastaví ten první řidič, zastaví ten druhy nebo ten třetí. V lidech je i hodně dobra a to mi museli ukázat až ty koně a ta silnice…

Ladislav Kahoun (www.kahoun.cz)




Další články tohoto autora:
Ladislav Kahoun

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku