Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 7.6.2004
Svátek má Iveta




  Výběr z vydání
 >ATLANTICKÁ HALEKAČKA 7.: Kdo nevolí je vůl
 >PENÍZE.CZ: Byt za 853 Kč měsíčně? (dokončení)
 >SCI-FI a FANTASY: přijeďte na Parcon!
 >MÉDIA: Zakažte investigativní žurnalistiku!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do divadla - Poručík s Inishmoru
 >PSÍ PŘÍHODY: Dobrý den, odejdu, ale...
 >EKOLOGIE: Integrovaný registr znečišťování životního prostředí - základní informace
 >NÁZOR: A na funkci předsedy navrhujeme
 >NÁZOR: Proč se nedá podnikat v globalizaci
 >NÁZOR: Případ normální diskriminace
 >POSTŘEH: O tkaničkách
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >ZE ŽIVOTA: Koně a silnice
 >ZE ŽIVOTA: Učitelka pod "supervizí":Ředitelka vyvolává peklo!
 >GLOSA: České soudy jsou jen úplně stejné jako české politické strany.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
7.6. NÁZOR: Případ normální diskriminace
Tomáš Janča

Vlastnit majetek je v dnešní době spíše luxus pro otrlejší nátury. Abyste mně nepochopili špatně, nehoruji pro třídní boj, ani se nesnažím propagovat ideje rovnostářské společnosti. Ba právě naopak, kladu si otázku, v jaké to žijeme společnosti, jenž dopustí, aby vlastnící majetku byli ve správě svého majetku omezováni a šikanováni tak flagrantním způsobem, jako to nedávno předvedl soudce ostravského krajského soudu Otakar Pochmon. Tento vykutálený soudce totiž dospěl k závěru, že je trestné spravovat vlastní majetek podle vlastního uvážení.

O co v tom případu šlo? Případ je bohužel banální. Ostravská firma Rental Company odmítla ve své ubytovně pronajmout garsoniéru ženě romského původu, a to z důvodu plné kapacity tohoto zařízení. Problém však nastal, když stejná firma chvíli poté nabídla ubytování bíle žadatelce, kterou byla "náhodou" Barbora Bukovská z Poradny pro občanství a občanská a lidská práva. Bum bác, rasová diskriminace jako vyšitá a mediálně vděčné sousto. Opravdu?

Zastavme se chvíli u samotné Poradny pro občanství, jež se klade mimo jiné za cíl bojovat proti všem formám diskriminace a obhajuje rovné příležitosti. Na svém webu Poradna uvádí, že vychází z principů rovnosti příležitostí v rozsahu pojetí EU. Nástrojem činnosti Poradny jsou tzv. testovací případy, ve kterých dobrovolníci shromažďují dokumentaci diskriminační praxe, což je jinými slovy řízená provokace, ale budiž, účel světí prostředky. Cílem je prý odhalovat protiprávní (?) jednání ze strany diskriminujících subjektů.

Co je však protiprávního na tom, že odmítnu u sebe ubytovat nějakou osobu? Bude Poradna v duchu stejné logiky vyžadovat, abych byl povinen k sobě domů pustit kohokoliv, kdo se ukáže na mém prahu?

Nic jiného ji však nezbývá, pokud chce být konzistentní ve svém zvráceném pojetí práva vycházejícího ze stejně zvrácené Listiny základních práv a svobod, ve které v článku 10 mj. stojí, že "…každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno" a hned dále čteme "každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života...". Je to právě článek 10, kterým se nejen Poradna ohání v boji proti "protiprávnímu" diskriminačnímu chování. Diskriminace tak omezuje lidskou důstojnost a její pachatelé by proto měli pykat, takové je "odůvodnění" boje proti diskriminaci.

Lidská důstojnost však může být omezována mnoha způsoby kupříkladu tehdy, když dívka raní city svého nápadníka, když učitel nespravedlivě ohodnotí před celou třídou svého žáka, když ex-ministryně Součková nutí občany kupovat balené pečivo či kondomy na designovaných místech, když si poslanci a ministři jezdí na dovolenou za peníze daňových poplatníků, když kvazi-liberál Václav Klaus obhajoval povinnou vojenskou službu, a tak dále a tak dále. Bude Poradna i v těchto případech bojovat za odstranění příčin omezujících lidskou důstojnost a volat po potrestání "pachatelů"?

Výše uvedené případy byly pochopitelně myšleny spíše ironicky, logika je však jasná. Každý z nás máme právo vlastnit majetek a tento spravovat podle svého uvážení, pakliže tím neomezujeme životy či vlastnická práva druhých. Tímto se dostáváme zpět k našemu případu. Zmíněná Romka neměla absolutně žádné právo na to být ubytovaná firmou Rental Company, stejně jako nemá absolutně žádné právo, aby ji u sebe doma ubytoval kdokoliv z nás. Jediné právo, které by v tomto případě měla, by bylo odvozeno od případné smlouvy, kterou by bývala s Rental Company podepsala. Protože k žádnému podpisu smlouvy nedošlo, žádná nová práva a povinnosti ji nevznikly.

Zopakujme si to ještě jednou. K sobě do bytu si jako jeho majitelé či pronajímatelé zveme pouze některé lidi, které si vybíráme podle určitého klíče. Někdo si k sobě zve jen ženy, jiný muže, další třeba vysokoškoláky, někteří zas modré, zelené či jinak barevné. Všichni tedy dnes a denně diskriminujeme. Každá naše volba implicitně obsahuje diskriminaci. Když jdeme do jednoho obchodu, diskriminujeme tím jiný obchod, kterému se vyhneme.

Diskriminace je všudypřítomná a nevyhnutelná. "Problém" nastává pouze tehdy, když jsou předmětem diskriminace jisté skupiny obyvatel, třeba minority. Jakkoliv z lidského hlediska se nám může rasová diskriminace zdát tragická a odsouzeníhodná, nesmíme pustit ze zřetele práva majetková, protože tato a žádná jiná jsou základem naší společnosti a jen díky těmto právům vděčíme za to, že naše společnost je relativně vyspělá. Jak to dopadá, když jsou vlastnická práva pošlapávána, toho jsme tu díky fašistům a komunistům byli svědky většinu 20.století, kdy vlastnictví neznamenalo nic. Vše bylo sice bylo nás všech, ale všichni jsme krást nemohli, že.

Často se v souvislosti s globalizací mluví o propastných rozdílech mezi bohatým Severem a chudým Jihem, ale málokdy se zmiňuje role vlastnických práv, bez kterých by žádný pokrok nebyl možný. Jedině pevná vlastnická práva mohou zaručit tvorbu kapitálu, který zvyšuje produktivitu práce a bohatství společnosti. A naopak, čím větší je "společné" či státní vlastnictví kapitálových statků, tím více je role kapitálu jako krve kapitalismu oslabena a místo bohatství vidíme chudobu a bídu.

Ti, co diskriminují např. Romy, často oprávněně namítají, že mají s nimi špatné zkušenosti z minulosti a bojí se, že se to bude opakovat. Odpůrci diskriminace správně kontrují tím, že nemůžeme generalizovat a házet všechny do jednoho pytle (viz nápis "Češi nekraďte!" z rakouských obchodů). Pravda je taková, že tržní systém nabízí krásný způsob, jak eliminovat neoprávněnou diskriminaci (např. diskriminaci slušného Roma, jemuž jeho soukmenovci v nějakém podniku udělali špatnou "reklamu"). Na svobodném trhu může sice diskriminovat každý, ale na vlastní riziko. Jak říkal hostinský Palivec, zákazník jak zákazník, hlavně když platí. Ti, co budou trvale odmítat dobré zákazníky, mohou splakat nad výdělkem, zatímco ostatní se budou prát o jeho peníze.

Výrok ostravského soudce Pochmona je zvrácený, stejně jako je zvrácená většina soudních rozhodnutí v podobných případech, které tak teatrálně na svém webu popisuje výše zmíněná Poradna pro občanství a občanská a lidská práva. Skoro se zdá, že Poradnu inspiroval Erle Stanley Gardner, který vytvořil oblíbeného Perry Masona a všechny knížky s tímto hrdinou začínají slovem "případ", i když u Poradny se jedná na první pohled o méně vzletné případy (Případ z diskotéky, Případ z restaurace či Případ závodní kuchyně).

Závěrem je třeba podotknout, že autor tohoto článku není v žádném případe apriorní rasista. Jediné, co tento článek obhajuje, je svoboda. Svoboda nakládat se svým majetkem, aniž tím člověk ohrožuje životy či majetek druhých (což se ve zmíněném případě samozřejmě neděje!).

Českému lidu je často vytýkán jistý skrytý rasismus. Otázkou však zůstává, zda-li podobné případy jako tento latentní rasismus ještě více nepodporují. Jsem toho názoru, že ano. Koneckonců, je i v samotném zájmu Romů, aby jejich činnost byla posuzována nikoliv podle barvy pleti, ale podle toho, co dokáží a jak se chovají. Pozitivní diskriminace je předem diskvalifikuje do role těch, co něčeho dosáhli ne díky vlastním schopnostem a dovednostem, ale na základě příslušenství ke své minoritě. Bojujme proto s neodůvodněnou rasovou diskriminací, neposuzujme lidi podle barvy jejich pleti, ale zároveň odsuzujme všechny pokusy o nestoudné sociální inženýrství á la soudce Pochmon či Poradna pro občanství a občanská a lidská práva, které si nezaslouží nic jiného než pohrdání, protože jsou namířeny proti lidem a společnosti, ačkoliv se nám snaží namluvit přesný opak.

Tomáš Janča

Praha, 4.6.2004




Další články tohoto autora:
Tomáš Janča

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku