Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 8.6.2004
Svátek má Medard




  Výběr z vydání
 >ŠKOLSTVÍ: Proč nejsou v Česku reálky?
 >GLOSA: Život na…„KDYBY“
 >PŘÍBĚHY ČESKÉ JUSTICE: Příběh desátý JAK PAN TAUSSIG POTKAL ČESKOU JUSTICI
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Psí ZOO
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Takže kdo je vlastně magor
 >PSÍ PŘÍHODY: Drzý nebojsa
 >POLITIKA: Koho budu volit v evropských volbách
 >FEJETON: A teď: k urnám!
 >EKONOMIKA: Nokia je podhodnocená
 >POLITIKA: Odchod skvělého chlapa
 >NÁZOR: Kdo hýbe dějinami
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >POSTŘEH: O magoření
 >ATLANTICKÁ HALEKAČKA 7.: Kdo nevolí je vůl
 >PENÍZE.CZ: Byt za 853 Kč měsíčně? (dokončení)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
8.6. FEJETON: A teď: k urnám!
Michal Matoušek

Vyprávěl kdysi spisovatel Dušan N. Pupák takovou bajku: jak tchoř a další zvířátka přišli k zajíci na návštěvu... když ale já pořád musím myslet na to, jak jsem se posledně na ohlasových stránkách bezmála rozzuřil nad mysliteli, kteří dopředu vědí, že se jim článek nebude líbit, přesto si ho přečtou, článek se jim skutečně nelíbí, oni nevědí nebo neumějí vysvětlit proč, a tak mu jednoduše vyčtou, že mu nerozuměli. – Milan Kundera řekl, že v takovém postoji je jen zdánlivý rozpor; hlavním hříchem bývá právě to, když přesáhnete lidský obzor posuzovatelů a tím je urazíte.

A jak to bylo s tchořem dál: všichni se rozhlíželi po zajícově uklizeném pelíšku... pochopitelně se v reakci na článek ozvali i ti snášenlivější: že jiné věci si ode mne rádi přečtou: třeba když píšu o nahatých ženách. Chápou (i když s lítostí), že o nahatých ženách se nedá psát pořád; ale k volbám by se prostě chodit mělo a já bych neměl jiné lidi navádět. – Oni zkrátka kvalitu textu zaměňují za názor, který se domnívají, že mám, a který se jim líbí nebo nelíbí! Jako kdybych já někde na návštěvě viděl krásně zařízenou pracovnu – a pohaněl ten pěkný nábytek, protože ke mně do kumbálu by se nevešel.

Takže já těm i oněm (tchoře ještě na okamžik odložíme) budu vyprávět příběh. Příběhu nemusíte porozumět. Příběh není nutně jinotaj a neskrývá pokaždé nějaký význam; příběhy se stávají, my si je vyprávíme, a jestli v sobě důvod k přemýšlení nesou, můžeme ten důvod najít a použít právě tak dnes, jako v dalekém budoucnu. – Příběh je dva roky starý a začíná nečekaně: byl jsem volit. Že by to do mne nikdo neřekl? Přitom už k volbám obvykle nechodím a důvody mám pro řadu z vás zřejmě srozumitelné, když absence u voleb mívá každý druhý.

Tenkrát se však zdálo, že jít volit nemá alternativu. V posledním roce před komunálními volbami se objevily v MFD články znevažující práci obecního zastupitelstva i nejužšího vedení obce, články účelově postavené na neautorizovaných výrocích, polopravdách a lžích. Ne méně než sedmkrát jsem se pokusil dosáhnout, aby byl autor donucen svá obvinění doložit nebo stáhnout; marně. Šéfredaktor Šafr, který se o věc zprvu jaksi zajímal, začal mít důležitější věci na starosti. – Měsíc před volbami proběhl v obci telefonický průzkum, jehož hlavním smyslem bylo, obávám se, pod rouškou otázek šířit mezi voliči nesmyslné zprávy, jako třeba: “Jaký je váš názor na předpokládané zrušení železniční zastávky v Pyšelích?” Tedy téma, které v Českých drahách bylo mrtvé už druhý rok! Pokoušel jsem se zjistit o agentuře, na čí žádost svůj průzkum provádí nebo vůbec cokoli bližšího; opět marně.

Šel jsem tedy volit. Kdybych byl nešel, byl bych zase jako každý druhý. Nedůvěra v možnost volebním aktem cokoli ovlivnit průběžně roste: volební účast v naší obci představovala 49,08% oprávněných voličů. Z těch, kteří se k volbám dostavili, navíc jeden svůj pokus pokazil, takže platných hlasů bylo nakonec 49,04%. Napište si zadání, milé děti: kolik oprávněných voličů má naše obec a kolik jich k volbám přišlo? – Volební akt dal jakýsi volební výsledek: v celkovém pořadí podle počtu hlasů devět z patnácti nejlepších patřilo straně, která obec po předchozí volební období vedla. Není na tom nic divného; zatímco ostatní organizovali kampaně v novinách a telefonické průzkumy, zastupitelstvo trpělivě realizovalo svůj program: plynofikaci obce a vodovod s kanalizací. Lidé to viděli a lidé podle toho volili.

Všichni ale víme, že takto jednoduše volební výsledek aplikovat nelze. Po jeho přepočtu měly jednotlivé kandidátky šest, pět a čtyři mandáty; ve vysoké politice by se to, co nyní následovalo, nazývalo “koaliční jednání”. Přemýšlím někdy, o čem asi takováto jednání na komunální úrovni jsou. Nejde přece o nějaké šířeji pojaté “směřování společnosti”, např. o práva a svobody občana či o optimální míru daňového zatížení. – Jde o věci prosté a potřebné: teplo, vodu. O to, aby naše splašky měly kam odtékat.

Zvířátkům se v zajícově uklizeném pelíšku líbilo... ne, ještě ne. Koaliční jednání v naší obci probíhala v skrytu a drobty z nich padaly pod stůl. Odtamtud se dostávaly na veřejnost, a protože to byly jen drobty, nedávaly ucelený obraz a vypadaly podivně. Tito jednají s tamtěmi, ale za jejich zády se dohodnou se oněmi. Oni se cítí hloupě, osloví tamty, ale říkají, že se cítí vázáni dohodou s těmi. Kdyby ovšem nabídka tamtěch byla zajímavější než nabídka těch... mladí lidé, které učím neužitečným dovednostem (šachu apod.) a kteří byli volit poprvé, nad tím kroutili hlavou, chodili za mnou a říkali: “Mysleli jsme, že volební výsledek je srozumitelný. – Varoval jsi nás, že to, co si myslíme a chceme, bude někoho zajímat jen okolo voleb. Varoval jsi nás, že průběžnou kontrolu všeho, co se před volbami slibuje, nám upřou. Varoval jsi nás, že se i samotný výsledek vždycky příhodně zašmudlá, aby se někdo stal předsedou vlády nebo starostou. – Přesto jsi nás přesvědčil, že má smysl k volbám jít. Děkujeme pěkně; víckrát nikomu šašky dělat nepůjdeme.”

A co jsem jim odpověděl já? Poradí mi někdo, ať už zarytý odpůrce nebo milý, dobrý příznivec, co jsem odpovídat měl? – Protože se může stát úplně komukoliv, že mu do pelíšku vleze tchoř a řekne: “Smrdí to tu. A já se odsud nehnu, dokud ten smrad nezmizí.”




Další články tohoto autora:
Michal Matoušek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku