Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 8.6.2004
Svátek má Medard




  Výběr z vydání
 >ŠKOLSTVÍ: Proč nejsou v Česku reálky?
 >GLOSA: Život na…„KDYBY“
 >PŘÍBĚHY ČESKÉ JUSTICE: Příběh desátý JAK PAN TAUSSIG POTKAL ČESKOU JUSTICI
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Psí ZOO
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Takže kdo je vlastně magor
 >PSÍ PŘÍHODY: Drzý nebojsa
 >POLITIKA: Koho budu volit v evropských volbách
 >FEJETON: A teď: k urnám!
 >EKONOMIKA: Nokia je podhodnocená
 >POLITIKA: Odchod skvělého chlapa
 >NÁZOR: Kdo hýbe dějinami
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >POSTŘEH: O magoření
 >ATLANTICKÁ HALEKAČKA 7.: Kdo nevolí je vůl
 >PENÍZE.CZ: Byt za 853 Kč měsíčně? (dokončení)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
8.6. POSTŘEH: O magoření
Ivo Rýznar

Nevím jak vy, ale nejsem zase až tak v zajetí přijímání a odesílání textových zpráv mobilním telefonem. Někdy nepošlu ani jedinou za několik dnů, někdy však ale i deset za den. Za odpoledne. Nebo za večer. Podle toho pak i končím své zprávy. Přeji hezký den, hezký zbytek dne. Nebo hezký večer. Což bývá asi nejčastěji. Nikdy by mne však ani v skrytu duše nenapadlo, že z takových přání lze, s prominutím, blbnout.

Není tomu tak dávno, co jsem prostřednictvím Messengeru hovořil s kolegou z jiného města. Probrali jsme pracovní záležitosti a na rozloučenou jsem mu popřál hezký večer. Asi by to nebylo nic neobvyklého, kdyby nebylo osm hodin ráno. Kolegové se na mne s úžasem podívali a projevili obavu o mé duševní zdraví. Pak se zeptali, co jsem pil. Po pravdě jsem odpověděl, že toliko ranní kávu.

Pravděpodobně by tato banální historka zapadla v propadlišti dějin, kdybych nebyl včera brzy ráno nakoupit v jednom supermarketu. Právě jsem se chystal s vozíkem vjet do prodejny, když se z rozhlasu ozvalo: "Vážení zákazníci, pokladní zóna číslo jedna je zcela volná k placení vašich nákupů. Děkujeme a přejeme vám pěkný večer."

Jsem rád, že v tom nelítám sám...


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku