Bart dovede být veselý, vlídný brach. Dokonce i na psy. Musí to ale být feny. Jako dneska ráno. Vstával jsem neobvykle brzy - IDIF pořádal v Kongresovém paláci na Pankráci Digitální fórum - a kráčel jsem s Bartem pustými končinami zde na vrchu Mrázovka. Najednou Bart přidal do kroku. Znám jeho cestičky, znám jeho rituály, vím, kterou lampu a který trs trávy poctí autogramem, tentokrát ale šel neobvykle rychle a běžel ke schodům, které vedou dolů k Mozartově Bertramce. Tam se zastavil a díval se dolů. Chvilku čekal a pak pokračoval směrem k hotelu Mövenpick, zrychloval, klusal, pak pádil, uši mu pleskaly. Bylo to jakési radostné pleskání, jako by mával parníku vplouvajícímu do přístavu po předaleké plavbě.

A bylo to vskutku tak. Zpoza zátočiny se vynořil pan Suchý s Darinou a Fanynkou. Mladší Fanynka, když mě spatřila tryskem se ke mně rozeběhla přes trávník a vířila hustý mrak pylu. Kdyby měla alergii, musela by otéct do velikosti Libeňského plynojemu. Zřejmě nemá alergii.
Psí radost ale opadne tak rychle, jako vzkypěla. Za chvilku se už všichni tři, Darina s Fanynkou i Bart věnovali svým čmuchacím zábavám a já s panem Suchým mohl probírat v klidu nevyzpytatelnost počasí a problémy s motorem automatické pračky. Dlouho jsme se neviděli, dlouho se neviděli pejskové a svítilo nám do toho sluníčko a bylo nám dobře.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku