Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 9.6.2004
Svátek má Stanislava




  Výběr z vydání
 >ZAMYŠLENÍ: Evropský sen
 >PENÍZE.CZ: Likvidace živnostníků: realita, či bulvární propaganda?
 >MROŽOVINY: Otazníky kolem Dne D
 >VÝSTAVA: Concerto rosso
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Motorka? Ne! Kolo!
 >PSÍ PŘÍHODY: Setkání po dlouhé době
 >POLITIKA: Dvě otázky pro Jakuba Patočku
 >POLITIKA: Ještě jeden tisíc slov o bolševismu
 >FEJETON:Čtení na neděli
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >POLITIKA: Skandální soudní rozsudek
 >POLITIKA: Jana Hybášková žádá hlas
 >ŠKOLSTVÍ: Proč nejsou v Česku reálky?
 >GLOSA: Život na…„KDYBY“
 >PŘÍBĚHY ČESKÉ JUSTICE: Příběh desátý JAK PAN TAUSSIG POTKAL ČESKOU JUSTICI

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
9.6. FEJETON:Čtení na neděli
Eva Muzikantová

Bylo deštivé sobotní odpoledne začátkem června L.P.2004 a jeden z obyčejných českých voličů, kteří byli prvního květnového dne téhož roku pasováni na voliče Evropského parlamentu, se rozhodl prozkoumat úřední modrou obálku, která se před několika dny objevila v jeho poštovní schránce. Byla to velmi tlustá obálka. Byla tak tlustá, že zabírala skoro všecko místo v té nevelké krabičce na dopisy, takže spousta reklamních letáků všech místních hyper- a supermarketů vyhřezávala úzkým příčným otvorem ven. Obálka obsahovala dvaatřicet hlasovacích lístků pro nadcházející volby.
Neuvěřitelné, pomyslel si volič, a nazvěme ho třeba Antonín na paměť váženého stařičkého vysokoškolského profesora, jednoho z prvních československých bojovníků proti kouření, který si docela vážně kdysi dávno na svém ústavu svým mladým spolupracovníkům smutně posteskl, že Antonín není přece tak docela špatné jméno a přece je " v současné době tak málo frekventované". Ten pan profesor, dej mu pámbu věčnou slávu, však si ji zasloužil za svůj nekompromisní postoj v době totality, by volby do Evropského parlamentu s nadšením uvítal.
Neuvěřitelné, pomyslel si tedy Antonín. Kde se najednou vzalo v tuzemsku dvaatřicet stran a hnutí, volebních koalic a seskupení? Dvaatřicet hlasovacích lístků, na každém lístku nejméně devět, ale většinou až dvaatřicet kandidátů, s výjimkou romantické Balbínovy poetické strany, která si vystačuje se dvěma písničkáři a jedním sochařem, a Konzervativní strany s pouhými pěti kandidáty v čele s ne neznámou velkou bojovnicí paní Alenou Hromádkovou. Než to jen všecko přečte!
Je to opravdické čtení na neděli.To máme tedy dohromady 746 tj. slovy sedm set čtyřicet šest ochotných kandidátů. Nebo si to dokonce špatně spočítal ? Rozhodně se však počet českých zájemců blíží skutečnému počtu budoucích europoslanců. Podle stranických lídrů, kterými jsou dosti známí a protřelí političtí matadoři, se Antonín celkem rychle zorientoval mezi parlamentními stranami, tedy ve stranách vládní koalice i mezi stranami opozičními. Euroskeptici se proměnili na eurorealisty a eurooptimisti jsou opatrnější. Opoziční strany mají, jak je známo, velké volební šance. To už tak bývá, že vládní strany ztrácejí na popularitě. Jak se však vyznat v těch mimoparlamentních stranách a straničkách? Antonín je trpělivý, tolerantní a odpovědný občan. Nemůže přece všecky ty snaživé kandidáty poslat do háje. Antonín je skromný člověk. Vždycky se řídil heslem " podle sebe soudím tebe" a tak nemůže uvěřit zlým pomluvám, že většině těch lídrů malých stran by šlo jen o koryta. Asi chtějí být občansky prospěšní a uplatnit se příště aspoň v komunální politice. Tak si Antonín aspoň chvíli láme hlavu, čím se asi tak od sebe liší Strana dělnická, Strana práce a Strana demokratického socialismu, dál potom Strana občanů republiky České, Všeobecná občanská strana, Strana pro otevřenou společnost a Strana zdravého rozumu ? Jak jen se asi podařilo všem těm stranickým lídrům získat ostatní zájemce pro svou kandidátku? Mezi vytištěnými jmény objevil Antonín i dva jednaosmdesátileté občany, jednoho z nich na kandidátní listině Strany za životní jistoty. Životní jistoty jsou zajisté velmi důležité.Antonína ovšem v dokonalou nejistotu uvedla politická strana s číslem 3 , Helax-Ostrava se baví, jejíž jedinou představitelkou a členkou je umělkyně bez bližšího zaměření na čtvrtém místě kandidátní listiny. Jinak se tuto listinu podařilo zaplnit od shora až dolů moderátory, producenty, zpěvačkami, hudebními i výtvarnými umělci ve věku vesměs kolem třiceti let s výjimkou padesátníka na místě lídra. O straně Humanistická aliance se Antonín už dříve z rozhlasu čirou náhodou dozvěděl, že usiluje o to, aby Česká republika vystoupila ze Severoatlantické aliance. To snad ta politická strana ani nemůže myslet vážně. Kdo ví, co si o tom myslí pan Petr Cibulka, proslavený svými "seznamy", takto lídr Pravého bloku a strany s dlouhým, těžko zapamatovatelným názvem. Poslední pořadová čísla představují to nejlepší nakonec. Jako by tato čísla byla navzdory náhodnému losu rezervována exkluzivně pro strany lídrů, jejichž jména mají mezi českou veřejností a na české politické scéně zcela zvláštní zvuk i příchuť: Dolly Buster, Viktor kožený, Miroslav Sládek, Vladimír Železný. Obyčejní voliči, jakým je i Antonín, ve své prostotě ztěží dokáží pochopit, jak by tito kandidáti na europoslance mohli kromě svých vlastních zájmů hájit také zájmy Evropanů. Ve jménu národa? Ne. Tak by to být nemělo. To má Antonín z novin, od pana Karla Hvížďaly.
Antonín dočetl poslední jméno na poslední 32. kandidátce Nezávislých a trochu si oddechl. Na posílení si musel nalít stupečku Becherovky. Tak vida, ženské si pořád ztěžují a nakonec jich je na těch všech kandidátkách docela dost. Některé docela pěkné tváře zná z televizních obrazovek. Má se on, odpovědný volič, -a tím on opravdu je, vždyť i za totality chodil za plentu, ačkoliv to tenkrát nemělo jiný význam, než že budil jisté podezření ke své osobě,- má se on rozhodovat podle pěkné tváře? Ještě měl tenkrát štěstí, že se ve volební urně v té době a na tom místě neobjevil žádný bílý lístek, to by se jistě byl nevyhnul určitému popotahování ze strany domovní důvěrnice. Ne, ne, on má přece své favority. Jen ho trochu zaskočilo, že je musí dnes hledat na docela jiných kandidátkách, než byl dříve zvyklý. Je to opravdu smůla, člověk už skoro nerozezná pravici od levice, tam, kde je sympatická osobnost, nevyhovuje strana a jinde je tomu zas naopak. Ještě štěstí, že existuje možnost kroužkování! Fenomen kroužkování mu připomíná ptáky. Ale tahle asociace se vždycky taky nehodí. Času Antonín nelituje, beztak venku prší. Nalil si ještě jednu stupečku. Kandidátů je dost, vybírat je z čeho, jen se zbavit nerozhodnosti. Ale co, všichni se budou muset naučit plavat v novém rybníce.
Po Božím těle, skoč do vody směle. Jen o některých kandidátech si Antonín může s určitou pravděpodobností myslet, že se neutopí.

8.června 2004




Další články tohoto autora:
Eva Muzikantová

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku